ČAS NA ZMENU/Time2restart

11/01/2026

https://www.facebook.com/share/p/1BnYL9homo/

Už nechci růst

Dlouho jsem byla součástí světa osobního rozvoje. Dost jsem toho seberozvojového i vytvořila🫣 Něco mi to dalo, něco vzalo, ale hlavně mě to naučilo dívat se na sebe jinak. Taky mě to naučilo, jak snadno se z dobrého nápadu může stát životní program.

Ze začátku to dává smysl. Člověk má pocit, že věci zapadají. Že si konečně všímá toho, co dřív přecházel. Každý pocit má jméno, každá reakce vysvětlení. Najednou je tu jazyk, kterým se dá popsat skoro všechno, co se v člověku děje.

Jenže čím déle v tom člověk je, tím víc se začne dívat sám na sebe. Pořád. Každý den je materiál ke zpracování. Každá situace něco znamená. Místo života samotného se začne žít jeho výklad.

Pamatuju si, jak jsem přestala dělat některé věci automaticky. Hlídala jsem co jím, jak mluvím, jak se tvářím, co tím vysílám. Ne proto, že by to někdo chtěl. Prostě proto, že to šlo. A když to jde, tak se to dělá. Svět jsem měla pod kontrolou.

Chvíli to funguje. Člověk má pocit, že je vědomější, klidnější, dospělejší. Jenže časem se z toho stane nárok. Na sebe. Na ostatní. Na život. Už nejde o to, co se děje, ale jak to zvládám.

A pak přijde únava. Tichá nechuť dál se v sobě vrtat. Nechce se další technika, další pojmenování, další pochopení. Člověk začne vynechávat navyklé a zjistí, že svět se tím nijak nezhoršil.

Zůstanou obyčejné věci. Práce, rodina, tělo, každodenní povinnosti. Věci, které fungují samy od sebe. Bez interpretace. Bez růstového plánu. Bez otázky, co si z toho mám odnést.

Osobní rozvoj byl součástí cesty, ale někde po cestě se z něj stal cíl. A to už bylo moc.

Dneska už se nepotřebuju zlepšovat. Došlo mi, že jsem hotová. Tak jak jsem. Vždy jsem byla!
Někdy je největší posun právě v tom, že se přestaneš posouvat, zůstaneš stát a zjistíš, že není kam jít.
A to tě osvobodí.

www.vendulasmidke.cz

16/11/2025

Malý príbeh, veľká zmena

Raz sa učiteľka rozhodla podeliť so žiakmi o vlastnú skúsenosť a ukázať im — a aj rodičom, ktorí by sa nad tým mali zamyslieť — prečo je šikanovanie, urážanie a ponižovanie skutočným zlom.

Povedala im:

„Pred vyučovaním som sa zastavila v obchode a kúpila dve jablká. Boli takmer totožné: rovnaká farba, približne rovnaká veľkosť. Na začiatku triednej hodiny som sa detí opýtala:

— Čím sa líšia?

Deti mlčali, pretože rozdiel takmer nebolo vidieť.

Potom som vzala jedno jablko a povedala mu:

— Nepáčiš sa mi! Si odporné jablko!

A tresla som ním o zem. Žiaci sa na mňa udivene pozreli.

Potom som podala jablko jednému z detí a požiadala ho:

— Nájdite na ňom niečo, čo sa vám nepáči, a hoďte ním o zem aj vy.

Dieťa poslúchlo. Jablko si podávali z rúk do rúk.

Každý na ňom ľahko objavil nejaký nedostatok:

— Máš škaredú stopku!

— Máš akúsi odpudzujúcu šupku!

— Si určite červivé!

A jablko opäť letelo o podlahu.

Keď sa ku mne vrátilo, znovu som sa spýtala, či vidia rozdiel medzi týmto jablkom a druhým, ktoré pokojne ležalo na stole.

Deti len pokrčili plecami — obe vyzerali takmer rovnako.

Vtedy som jablká rozkrojila. To, ktoré ležalo na stole, bolo vo vnútri snehobiele a svieže. Deťom sa veľmi zapáčilo, dokonca ho chceli zjesť. No druhé — to, ktoré sme hádzali a urážali — bolo vnútri otlčené, s hnedými škvrnami a „modrinami“. Nikto ho nechcel ochutnať.

— Vidíte, deti — povedala som. — Také sme ho urobili my! Je to naša vina!

V triede zavládlo ticho.

A potom som pokračovala:

— Takto je to aj s ľuďmi. Keď ich ponižujeme, posmievame sa im či urážame ich, navonok to nemusí byť viditeľné. No vnútri im zanechávame hlboké, bolestivé rany.

Moji žiaci ešte nikdy tak rýchlo nepochopili zmysel vypovedaného. Začali sa deliť o vlastné príbehy — o tom, ako ich bolia cudzie slová. Niektorí sa dokonca rozplakali. Plakali sme všetci spolu, a potom sme sa zasmiali.

Keď sa hodina skončila, deti ku mne pribiehali, aby ma objali — aj navzájom sa objímali. A ja som pochopila, že tento „malý veľký“ príbeh nebol zbytočný.“

Autor neznámy.

09/11/2025

26/10/2025

Prečo si volíme ľudí, ktorí sľubujú jedno a konajú toto?

Na pripomenutie: Ako sa "znižuje" daňovo-odvodové zaťaženie zamestnanca v roku 2026.

26/10/2025

Sami si volíme

Homo sapiens…

1. Čekáte ve frontě, abyste hlasovali pro skupiny, které vás otravují a okrádají o peníze.
2. Nikdy neuvažujete o tom, že by váš život byl lepší bez lidí, kteří vás otravují a okrádají o peníze.
3. Myslíte si, že politická strana osoby, která organizuje vaše otravování a vydírání, má význam.
4. Myslíte si, že jedy vás udělají zdravějšími.
5. Myslíte si, že osoba, která vás otravuje, která nemá žádné zdravé pacienty (a nosí bílý řezníkův plášť), je odborník na zdraví.
6. Systém, který otravuje vás a vaši rodinu, nazýváte systémem zdravotní péče.
7. Neuvědomujete si, jak šílený už jste, i když věříte kterémukoli z výše uvedených 6 bodů.
8. Myslíte si, že zprávy vám říkají pravdu.
9. Myslíte si, že filmy a televizní pořady slouží k vaší zábavě, místo k vymývání mozků a mentálnímu programování.
10. Nazýváte rozumné lidi konspiračními teoretiky, zatímco přijímáte jed, injekčně si pícháte jed a necháváte si krást peníze... jen abyste mohli fandit tomu, jak se vaše ukradené peníze rozdávají přátelům politických aktérů, které jste sami požádali, aby vás otrávili a okradli.

Tlg Co neMÁTE vědět

Jiří Chowaniec

23/10/2025

Čo je to sloboda

20/10/2025

Ďakujem takýmto bojovníkom 🙏