Hormesis (počeštěně Hormeze) je originální, rychle se prosazující směr současné vědy, který unikátním způsobem propojuje nejžhavější objevy v tak odlišných oborech, jako je radiační bezpečnost, toxikologie, farmakologie a medicína s tisíciletými moudry přírodního léčitelství. Je skutečnou revolucí v chápání toho, jak prostředí a životní styl ovlivňují naše zdraví a dlouhověkost. Pojďme se poučit z
jejích závěrů a prakticky ji využít pro zlepšení a prodloužení svého života…
Podstatou hormeze je prostá skutečnost, že naše tělo má skvělou schopnost přizpůsobovat se změnám prostředí a prakticky jakékoliv zátěži. Někomu se to může zdát jako samozřejmost, vždyť přece každý ví, že při běhu se nám rozbuší srdce a zrychlí dech, abychom měli dostatek kyslíku pro zvýšenou svalovou námahu, nebo že v chladu se naše svaly roztřesou, aby produkovaly víc tělesného tepla. Jenže schopnost přizpůsobení je mnohem univerzálnější, mocnější a důležitější, než jsme si donedávna uměli představit. Naše tělo se totiž snaží přizpůsobit jakékoliv zátěži, která ho potká, včetně hladovění, námahy, horka, zimy, jedovatých látek, nebezpečných bakterií a dokonce i radioaktivity. Úspěch záleží jen na tom, jak je ta která zátěž velká. Při mírné zátěži se tělo dokáže přizpůsobit a nic se mu nestane, při velké zátěži mu už nic nepomůže, a pak dojde k poškození nebo dokonce smrti. Asi před 125 lety objevili němečtí badatelé Hugo Schulz a Rudolph Arndt netušenou skutečnost, že mírná zátěž nejen, že živým organismům neublíží, ale dokonce jim prospívá. K jejich tvrzení se postupně přidávali další a další vědci, kteří zkoumali tak odlišná témata, jako vliv herbicidů na růst rostlin, vliv radioaktivního záření na výskyt rakoviny u lidí, nebo vliv antibiotik na váhový přírůstek hospodářských zvířat. Bylo stále zřejmější, že prakticky jakákoliv zátěž, pokud byla dostatečně mírná, vedla k posílení a ozdravení studovaného organismu. Tento fenomén vědci pojmenovali hormesis, což v řečtině znamená „posílení.“ Ze začátku pro tento jev neměli vysvětlení, často si ho (chybně!) pletli s homeopatií, a tak se hormeze jen chabě držela na okraji zájmu vědy a medicíny. Až teprve v posledních zhruba 15 letech došlo k průlomu a konečně začíná být zřejmé, jak hormeze funguje. Ukážu to na klasickém případu cvičení s činkou, což je vlastně mírná pravidelná fyzická zátěž. Jejím výsledkem je, že vám rostou svaly a získáváte větší sílu. Vaše tělo se přizpůsobuje zátěži a vytváří si rezervy, takže vaše schopnost zvedat činky se zlepšuje. Pokud byste však cvičili moc často, nebo zvedli moc těžkou činku, naopak své svaly a šlachy poškodíte, vyvoláte si svalovou horečku a vaše výkonnost bude horší. V tomto případě bude zátěž tak velká, že se jí tělo nedokáže přizpůsobit a převáží poškození. V případě druhého extrému, totiž, že svaly nebudete zatěžovat vůbec, se vaše výkonnost také bude zhoršovat až do úplné nehybnosti. To se vám snadno může stát, například pokud si zlomíte nohu, a máte ji dva měsíce v sádře. Každý, komu se to stalo, může potvrdit, že po sundání sádry jsou dlouho nepoužívané svaly zmenšené, ochablé a bez síly. Vysvětlení je nasnadě. Naše tělo bylo mnoha miliony let evoluce v nepříznivém a stále se měnícím prostředí donuceno chovat se ekonomicky, a proto pečuje jen o ty tkáně, které pravidelně používáte, bez ohledu na to jestli se jedná o svaly, mozek nebo játra, a jestli je zatěžujete cvičením, luštěním sudoku nebo alkoholem. Nepoužívané části považuje za nadbytečné a jejich funkci tlumí, takže dochází k jejich ochabování a degeneraci. A v tom spočívá princip hormeze. Pokud mírně zatěžujete celé vaše tělo, dochází k posílení celého organismu, který by v prostředí bez jakékoliv zátěže jen zvolna chátral. Hormeze však má i další příznivé účinky. Nejen, že tělo posiluje, ale přispívá i k jeho regeneraci. Každá zátěž totiž způsobuje poškození molekul a buněk našeho organismu, a proto je součástí hormeze i program, který tělo těchto poškozených částí zbavuje. Je to usnadněno tím, že zátěž nutí fungovat celou mašinérii našeho těla na maximální výkon a poškozené části jsou díky tomu lépe poznat, podobně jako nemocné stromy v lese nejsnáze poznáte, když přijde velká vichřice – jsou to ty, které leží na zemi. Pokud by naše tělo neprocházelo žádnou zátěží, tyto poškozené komponenty by se dál hromadily a způsobovaly postupné zhoršování jeho funkce, což by vedlo v lepším případě ke stárnutí, a v horším až k rakovině. Je tu ještě třetí důvod, proč nám mírná zátěž prospívá: Je pro nás přirozená. Naše těla jsou i přes pohodlný život, který v posledních několika desítkách let vedeme, optimalizována pro lov, boj, případně těžkou práci na poli, tak jak to bylo potřeba v posledních tisících a milionech let. Nedostatek zátěže, charakteristický pro náš moderní pohodlný život, vyvolává v organismu nerovnováhu mezi různými fyziologickými procesy, především nadměrně zesiluje zánětlivou odpověď. A chronický zánět už je bezprostřední příčinou nepříjemností, jako je stárnutí, rakovinné bujení, nebo obezita a s ní související diabetes 2. typu (cukrovka). Nadměrný komfort je díky tomu ve vyspělém světě významnější příčinou zdravotních problémů, než všechny bakterie, viry, nehody, otravy a násilná úmrtí dohromady. Jedinou možností, jak vrátit organismus zpátky do rovnováhy, je začít ho opět vystavovat mírné zátěži, a spustit tak efekt hormeze. Hormeze je tedy skutečný elixír mládí, který naše tělo udržuje funkční a zdravé, čímž zpomaluje stárnutí i nástup civilizačních chorob včetně obezity a rakoviny. Její nespornou výhodou je, že je vrozenou vlastností našeho těla, takže jde jen o to ji správně aktivovat. Díky velkému rozvoji v této oblasti už hormeze není jen vědeckou disciplínou, ale zvolna se etabluje jako nová forma zdravého životního stylu. Zatím se tak děje hlavně ve Spojených státech, kde jsou lidé ochotnější pustit se do něčeho nového, a kde vědecké výsledky rychleji přecházejí do praxe. Dnes už tam má celou řadu popularizátorů, kteří o ní napsali hned několik knih. Rozhodně se však neprosazuje snadno. Principy, na kterých hormeze funguje, jsou totiž často v rozporu se zažitými zkostnatělými tvrzeními různých výživových a fitness poradců, kteří si z vašeho zdraví udělali výnosnou živnost. A především! Masivní rozšíření hormeze ve společnosti by dramaticky zredukovalo zisky farmaceutických firem. A proto je tato kniha výjimečná. Sestavil jsem v ní dostupné vědecké informace o hormezi tak, aby se dala použít jako praktický návod pro její využití v každodenním životě. Ve všech případech jsem se opíral o výsledky kvalitních klinických studií, které jednoznačně prokázaly účinnost a bezpečnost všech popisovaných metod. Většina z nich má navíc kořeny v přírodní medicíně, což z hormeze dělá tolik potřebné pojítko mezi vědou a tradicí. Především je to však fenomén, který zkrátka funguje, i když je bezpečný, pohodlný a prakticky zadarmo. Stačí jen chtít.
