MaJa psycholog

O úhlu pohledu

Ve své pracovně s klienty často slýchám věty:
„To nejde…“
„Všechno je na nic…“
„Chci to vzdát…“

A dává to smysl. Když se člověk dostane do určitého rozpoložení, svět opravdu může vypadat takhle. Jako by byl možný jen jeden výklad.
Jedna realita.
Jedna pravda.

Podobně jako na tomhle obrázku.
Stačí ale malý posun… a stejná věta může dávat úplně jiný smysl. Ne proto, že bychom si něco nalhávali. Ale proto, že náš pohled nikdy není jediný možný.

Když jsme v tom sami, bývá těžké posun udělat, nebo uvidět jiný obraz. Někdy potřebujeme druhého člověka, který s námi ten obraz na chvíli podrží… a pomůže nám podívat se i jinam.

A proto jsem tady :)
Psycholožka a koučka, která vás provede od psa k pestrosti
www.majapsycholog.cz

Zvu vás k malému pohledu do nového prostoru, kde se můžeme setkat 🙂

V hlavě jsem dlouho nosila myšlenku na vytvoření deníku. Ale ne tak ledajakého.

Chtěla jsem vytvořit průvodce, který by vám pomohl pohlédnout na životní témata jiným pohledem. Nedávno mi všechno zaklaplo. Inspirovaly mě myšlenky Alfreda Adlera, ze kterých ve své práci vycházím, a tak vznikl tento deník.

Co v něm najdete?
✨ 30 témat, kterým můžete věnovat pozornost.
✨ Prostor pro zamyšlení, ke kterému se můžete vracet.
✨ První krok k "rozmotání uzlíků", když se všechno zdá příliš složité.

Deník není náhradou za psychologická setkání, ale může být skvělým doplňkem nebo prvním impulsem ke změně. Dávám jej k dispozici volně ke stažení na svých stránkách v nové sekci:

👉 https://majapsycholog.cz/ke-stazeni/

Přeji vám, aby ve vašem životě našel své místo a pomohl vám vnést do dní trochu více odvahy.

A když budete cítit potřebu věnovat se některým tématům víc, ozvěte se :)
www.majapsycholog.cz

Proč je tak těžké být k sobě laskavý

Zajímavé je, jak často jsme schopni být chápaví k druhým lidem.

Když se někomu něco nepovede, dokážeme říct:
„To se stává.“
„Nemohl jsi to vědět.“
„Udělal jsi, co jsi mohl.“

Když se ale stejná situace stane nám samotným, tón se často změní.

Najednou se objevují věty jako:
„To jsem měl/a zvládnout.“
„Proč jsem takový/á?“
„Zase jsem to pokazil/a.“

Jako bychom k sobě mluvili mnohem přísněji než k druhým.

Pro mnoho lidí je vnitřní kritika tak běžná, že ji ani nevnímají jako kritiku.
Spíš jako něco, co je nutí být lepší, snažit se víc, nezklamat.

Jenže vnitřní hlas, který nás neustále tlačí dopředu, má i svou cenu.

Tělo zůstává ve střehu.
Odpočinek může vyvolávat pocit viny.
A i věci, které se povedly, rychle ztrácejí hodnotu, protože pozornost už míří k tomu, co bylo nedostatečné.

Laskavost k sobě přitom neznamená polevit nebo se přestat snažit.

Spíš znamená umět se k sobě někdy chovat tak, jak bychom se chovali k někomu, koho máme rádi.

S pochopením.
S trpělivostí.
A s vědomím, že být člověkem znamená dělat věci dobře ... a někdy taky ne.

Pro mnoho lidí je právě tohle v terapii velké téma.
Ne naučit se víc tlačit na sebe, ale postupně hledat jiný způsob, jak se k sobě vztahovat.

Jak mluvíte sami k sobě vy? Řekli byste ty věci někomu jinému do očí?

Když svět působí nejistě

V posledních dnech si všímám, že je kolem víc napětí.
V rozhovorech s klienty.
Ve zprávách.
Někdy i v sobě.

Možná to znáte, ten zvláštní neklid, častější kontrolování zpráv, tělo, které je víc v pohotovosti než obvykle.

Když je globální situace nejistá, naše psychika to registruje.
I když se nás události přímo netýkají, pocit bezpečí může být lehce narušen.

To je lidské.

V takových chvílích se mi osvědčuje vracet se k jednoduchým věcem.

Omezit množství informací.
Dát si konkrétní čas, kdy se informuji a mimo něj si dovolit být jen ve svém dni, své realitě.

Vrátit pozornost k tomu, co mohu ovlivnit.
Jak dnes strávím večer.
Jestli půjdu na chvíli ven.
Jestli si dopřeji klid.

Všímat si těla.
Napětí v ramenou.
Zadrženého dechu.
A vědomě zpomalit.

Strach často nepotřebuje další analýzu.
Potřebuje regulaci a pocit, že na něj nejsme sami.

Nemusíme být silní pořád.
Někdy stačí být k sobě laskaví i ve chvíli, kdy je svět hlasitější než obvykle.

Pokud máte pocit, že vás obavy zahlcují nebo narušují vaše každodenní fungování, je v pořádku vyhledat podporu.
Psychická odolnost neznamená, že se nebojíme.
Znamená, že víme, jak o sebe pečovat, když se bojíme.

Jsem tu pro vás

www.majapsycholog.cz

Když už nejde být pořád silný/á

Někteří lidé ke mně přichází až ve chvíli, kdy už „to prostě nejde dál“.

Ale když začneme mluvit, často slyším něco jiného:

Ne že by byli slabí.
Ne že by nezvládali život.

Spíš byli dlouho silní.
Jen dlouho drželi.
Dlouho byli ti rozumní, ti klidní, ti, co to ustojí.

A někde po cestě se ztratila otázka:
„A kdo drží mě?“

Vyčerpání není selhání.
Často je to jen tělo a psychika, které říkají:
„Teď už potřebuju i já péči. Potřebuji, aby se někdo postaral o mě?“

Možná to není o tom, že byste nezvládali.
Možná jste jen dlouho všechno zvládali sami.

Pokud cítíte, že už nechcete být na všechno sami, můžete mi napsat zprávu nebo se podívat na informace na webu.
www.majapsycholog.cz

Tlak - dobrý sluha, ale špatný pán

Jistá míra tlaku na sebe sama je užitečná.
Pomáhá nám učit se, nést odpovědnost, dokončovat věci.
Problém nastává ve chvíli, kdy tlak přestane být nástrojem, ale stane se trvalým vnitřním stavem.

Kdy už není rozdíl mezi „teď je potřeba zabrat“ a „takto musím fungovat pořád“.
Často se to pozná podle těla.
Napětí, které nepolevuje ani ve volnu.
Únava, která nezmizí ani po odpočinku.
Podrážděnost, když si dovolíme zpomalit.

Tlak, který slouží, má začátek i konec. Tlak, který ubližuje, je neustálý. A právě tohle rozlišení bývá prvním krokem k úlevě. Ne snaha tlak odstranit, ale začít si všímat, kdy už za nás pracuje proti nám.

Možná se v tom poznáváte. A možná je právě toto pozvání pro vás začít si toho tlaku víc všímat.

Kdybych byl/a jiný/á, byl by život lehčí

Možná by to bylo snazší, kdybych nebyl/a tak tlustý/á.
Nebo tak hubený/á.
Kdybych měl/a jiné tělo, jiný obličej, jinou výšku, jiný hlas.

Často si myslíme, že problémem je naše tělo.
Ale pod tím bývá skryto něco jiného: pocit, že takhle, jak jsem teď, nejsem dost.

Tlak na vzhled se netýká jen estetiky.
Je to snaha mít věci pod kontrolou.
Být přijatý/á.
Nebýt terčem kritiky cizí ani vlastní.

A tak se na sebe díváme očima nároků, ne očima vztahu.

Možná to tedy není o tom, jak své tělo ještě víc změnit, ale o tom co by se stalo, kdybych k němu přestal/a přistupovat jako k problému, který je potřeba opravit.

V konzultacích se na tělo nedíváme jako na nepřítele, ale jako na nositele příběhu, se kterým pomalu budujeme vztah.

Ten neutuchající pocit, že bychom měli na sobě ještě víc pracovat.
Že to, co děláme stále není dost.
Měli bychom dělat víc…
víc chápat…
víc měnit…
víc se hlídat…

Jenže dělat víc často není řešení. Když děláme víc, náš cíl se stále posouvá. Původní meta je již dávno za námi, ale to nevidíme.

A zůstává jen pocit, že jsme nedostateční, možná i neschopní.
Tělo je napjaté, ztuhlé, stále připravené k akci.
Nemůžeme se uvolnit.

Uvolníme se ale až ve chvíli, kdy zpracujeme svůj pocit, že stále musíme něco dokazovat. Tělo se nedokáže uvolnit pod tlakem.

Možná tedy další krok není zabrat zase o něco víc, ale vědomě si dovolit na chvíli polevit.

Pokud cítíte, že by pro vás mělo smysl to téma otevřít v bezpečném prostoru, informace o individuálních psychologických konzultacích najdete na mém profilu.

Po novém roce se často setkávám s lidmi, kteří cítí dlouhodobé napětí, únavu nebo tlak na sebe samotné.
Rozumově vědí, že „by měli být v pohodě“, ale tělo a emoce reagují jinak.
A říkají si, že už to tak dál nechtějí. Jen vlastně ještě neví, co přesně chtějí. V konzultacích pak společně hledáme směr a místo, odkud začneme celou situaci rozplétat.

Svým klientům nabízím pomoc například v těchto oblastech:
– vztah k sobě a vlastnímu tělu
– dlouhodobý tlak na výkon a dokonalost
– úzkost, vyčerpání a vnitřní přetížení
– sebepoznání a hledání větší vnitřní rovnováhy

Aktuálně mám ještě několik volných termínů konzultací pro nové klienty.
Pokud hledáte podporu, ozvěte se 😊
www.majapsycholog.cz