20/11/2025
Poslední roky mě učí jedno:
miminko ví, kdy je čas.
A vaginální porod není jen „romantická představa“, ale zásadní proces pro zdraví dítěte i ženy.
Provázím ženy low-risk i high-risk, VBAC i ty, které nakonec skončí u císařského řezu.
A všechny mají jedno společné: chtějí ROZHODOVAT vědomě.
S informacemi. S podporou. Bez strachu.
❗️Problém není císařský řez.
Je to život zachraňující operace a jsem vděčná, že ji máme.
Problém nastává, když z něj začneme dělat normu.
Když se z přirozeného porodu stává něco, čeho se máme bát.
A když ženy nedostávají prostor mluvit o svých obavách, tělu, intuici a traumatem, které se v těhotenství probouzí.
Rizika plánovaného SC tu jsou - pro mámu i miminko.
A nemají být tabu.
♥️🙏Stejně jako nemá být tabu říct: „Bojím se, potřebuju víc péče.“
Možná kdyby každá žena měla bezpečný prostor, skutečné informace a podporu, takové články o „císaři na přání“ by ani nevznikaly.
Protože by tu byly ženy, které věří sobě - ne strachu okolí.
—————— poznámka pod čarou——————
Sekta přirozeného porodu
Často slyším, že ženy, které si přejí přirozený porod, tvoří jakousi „sektu“ nebo „kult“. A upřímně? Začíná mě děsit, jak moc se to ujímá.
Není absurdní, že péče o tělo, intuici a fyziologii je náhle považovaná za extremismus?
Není oxymóron, že návrat k přirozenosti je označován za ideologii, zatímco slepá víra v medicínské zásahy je brána jako jediná bezpečná cesta?
Situace v UK je toho extrémním příkladem - systém tam podkopává práci porodních asistentek a vytváří kult toho, že porod v nemocnici, nejlépe s medikací nebo plánovaným SC, je automaticky „bezpečnější“.
A toho se bojím.
Bojím se společnosti, která z život zachraňující operace dělá běžnou volbu
a z fyziologického porodu něco, z čeho máme mít strach.
Jaký je tvůj pohled?🙏
Děkuji za vaši práci a péči o Císařovny♥️
