08/03/2019
SCHOPNOST NAUČIT SE CIZÍ ŘEČ
- "moderní" metody, nebo zpátky ke kořenům?
Ať už člověk brouzdá internetem, nebo jen tak po ulici, z různých stran jej zavaluje inzerce speciálních výukových metod od těch nejpitomějších (že vám za pouhých pár hodin "nalijí" do hlavy celou cizí řeč pomocí všelijakých alfa vln) až po ty, které se tváří o něco realističtěji (metoda zaměřená na komunikaci, gramatická metoda atd). Bohužel se většinou jedná pouze o reklamní tahy jazykových škol a různých vzdělávacích spolků, které zinkasují zprvu nadšené zájemce a po nějakém čase vypustí zpět do světa spoustu jedinců se zdevastovaným účtem i sebevědomím, přesvědčených o vlastní neschopnosti se naučit cizí řeči - protože přece kdyby nebyli tak "nemožní", tak by na ně ty propagované metody fungovaly...
Jak se říká "proti gustu nic", ale bohužel praxe je taková, že velké procento studentů takové vzdělávací kurzy po krátké době opouští, ztrácí chuť se učit a už se nevrací... A jelikož jsem ve svých počátcích měla možnost být zaměstnána v několika jazykových školách, mohla jsem také nahlédnout do pro mě zdrcujícího zákulisí: To, že výuka není veskrze efektivní, se moc neřeší. Školy vydělávají hlavně na firemních kurzech, často dotovaných EU, kde efektivita také není top téma.
To mě však vedlo dál, ke skutečné otázce: "Jak vyučovat cizí řeč tak, aby to bylo více o výsledcích, než o falešných slibech a marketingových sloganech?" Jak říká můj moudrý přítel "Když chceš něco pochopit, vrať se úplně na začátek..." V našem případě tam, kde jsme byli batolaty naslouchajícími zvukům a slovům kolem sebe, která jsme později začali napodobovat. Začali jsme si osvojovat - pro nás tehdy - cizí řeč.
Celý problém mi později objasnila psychoanalýza. Od tatíčka Freuda uplynulo hodně vody, ale jedno stále platí - jestliže se člověku v něčem neustále i přes jeho snahu nedaří (a je úplně f*k, jestli je to jeho práce, milostné vztahy, anebo třeba osvojení si cizí řeči), pes je zakopán hlouběji - a proto většinou nestačí vyměnit práci, milenku či milence, nebo učebnici angličtiny. Všechny tyto životní situace a naše sny mají totiž jedno společné: Přimějí nás konfrontovat se s tím, že různé naše vnitřní bloky a komplexy nám nedovolují dosáhnout toho, co si přejeme.
Ve zkratce to znamená jediné: Chybí nám "pouze" schopnost spojit svět našich fantazií a svět reality - vytvořit mezi nimi most, po kterém můžou fantazie a sny volně přebíhat do reality. Jsou tací, mezi jejichž dvěma světy zeje hluboká propast, a jiní, co mají slabý můstek a nakonec ti, jimž mezi těmito světy vede pořádná magistrála. Těch posledních je pomálu a říkáme jim "děti štěstěny", těm prvním se slušně řečeno může dostat nálepky "mimo" a většina z nás osciluje různě uprostřed. Dobrou zprávou však je, že psychoanalytický přístup může člověku pomoci jeho "most" mezi říší fantazie a reality posílit.
Psychoanalytické myšlení nutně neznamená ani rozebírat sny, ani se hrabat v minulosti. Znamená dívat se hlouběji a pozorněji na to, co máme před sebou, brát ohled na různé vnitřní překážky, které v sobě nosíme, pracovat s větším porozuměním a "zametat efektivně" - ne pouze vířit prach po místnosti a sedřít se tím z kůže.
Psychoanalytický přístup má v sobě mnoho, co může nabídnout při výuce cizích jazyků - nejen trvalý výsledek při dorozumívání se ( tudíž žádné klasické školní naučit se a zapomenout), ale také poznání sebe sama, které pak přináší nové "mosty" i v jiných oblastech našeho života.
