05/06/2026
Dostat se na Svátek fotbalu, tedy finálový turnaj McDonald´s Cupu, 2x po sobě je samo o sobě obrovský úspěch. Nám se to podařilo a moc jsme se těšili. Po loňském druhém místě jsme přidali i tréninky po škole a toužili opět stanout ve finále.
Za tímto snem jsme vyrazili vlakem z nádraží v Kolíně směr Pardubice. Tam jsme si čekání na Pendolino zpříjemnili snídaní, kde jinde než v McDonaldu. Cesta Pendolinem byla příjemná a následně nás tramvaj přivezla až ke stadionu ve Vítkovicích, kde již turnaj rozehrávaly kategorie A a B. My jsme si užili zábavu ve Funzóně, nasáli atmosféru a dostali dresy, tentokrát červené se žlutými čísly ve stylu Španělska. Po schůzce trenérů a večeři na stadionu nás čekal přesun na nedaleký Hostel u stadionu, kde jsme byli ubytovaní s dalšími týmy z kategorie M.
Po snídani nás autobus odvezl na stadion, kde na nás čekal náš početný fanclub a šlo se na zahájení. Následovalo představení všech škol, státní hymna a úvodní slovo pořadatelů. Po tom se šlo na věc. U této kategorie se těžko odhaduje dopředu, kdo je v zápase favoritem.
V úvodním utkání proti ZŠ Kotvrdovice se nám podařilo vstřelit první branku (Mára), ale soupeř dokázal vyrovnat. Stejně jako předešlý rok z toho byla na úvod remíza, v tomto případě 1:1. Proti ZŠ Kolová, kterou jsme na minulém turnaji porazili 2:1 to z naší strany bylo herně velmi dobré a po 3 gólech Matyho, 2 Pepči a 1 Kesiho zvítězili 6:1. K jistotě postupu nám tak stačila remíza v posledním zápase ve skupině proti ZŠ Černožice. Děti nic neponechaly náhodě, po 2 brankách Matyho a 1 Máry byl splněn první cíl, tedy postup do semifinále dokonce z 1. místa.
Co se dělo v semifinále bylo drama s pohádkovým vyústěním pro nás. Hrálo se o hodně, kdo by si nechtěl zahrát finálový zápas na ligovém stadionu před kamerami Oneplay Sport s fotbalovým komentářem a vším, co k tomu patří. V utkání jsme šli zaslouženě Matym do vedení a i když se ZŠ Bolešiny podařilo vyrovnat, Pepča určil naše poločasové vedení 2:1. V tom druhém jsme neproměnili několik šancí a tak přišel šok, když soupeř dvěma slepenými góly skóre otočil. Bolešiny pak pozorně bránily, na nás byla vidět nervozita a soupeř hrozil z brejků. Své šance ale nezužitkoval a pak si vzal slovo Mára. Nejdříve dělovkou minutu před koncem vyrovnal a když už se všichni chystali na penalty, v poslední vteřině poslal ZŠ Veltruby po roce opět do finále. Obrovská radost, emoce, slzy štěstí, to vše bylo k vidění u našich hráčů a fanoušků. Vše to sledoval i náš "patron" Zdeněk Folprecht.
Ve finále na sebe tak narazili vítězové skupin, protože naším soupeřem byla ZŠ České Heřmanice ze sousedního Pardubického kraje. Ve finále je vždy důležitý první gól a ten opět vsítil soupeř, což nás trochu zabrzdilo, když přidal na konci poločasu další, nebylo ve druhém na co čekat. O přestávce jsme upravili posty a vrhli se do útoku. Všechny naše šance ale bohužel ztroskotaly na brankáři či obětavé obraně protihráčů. Vytvořili jsme si jich dost, abychom s utkáním ještě něco udělali, ale tentokrát nám chybělo i to pověstné štěstí. Druhý poločas jsme byli jednoznačně lepší, chyběl jen ten gól, který by nás dostal zpět do zápasu. Ukázali jsme, že ve finále nejsme náhodou a za to jsem na děti pyšný. V závěru jsme alespoň po úniku Matyho dali našim skvělým fanouškům možnost zařvat si gól, ale porážku 1:4 to již nezměnilo. Dalším úspěchem bylo vyhlášení Matyho jako nejužitečnějšího hráče v celé kategorii malotřídek. Po druhé za sebou tak končíme těsně pod vrcholem, což mrzí, ale my jsme si tu cestu k tomuto úspěchu neskutečně užili. Jsme na děti moc hrdí! Je to skvělá reprezentace školy a obce Veltruby. Ještě jednou díky moc všem, kteří se na tomto úspěchu podíleli, jmenovat musím určitě spolutrenéra Honzu Malého, který je nedílnou součástí těchto příběhů a bez něj by to nešlo.
Společná večeře a cesta domů Pendolinem s fanoušky byla už jen krásnou tečkou za tímto nádherným zážitkem.
Mgr. Petr Skořepa, ředitel ZŠ Veltruby
