13/08/2026
“„Look, a car!“... Jdete po ulici, mluvíte na dítě anglicky a vnímáte pohledy kolemjdoucích. Možná se trochu začervenáte a říkáte si: „Lidi si musí myslet, že jsem se zbláznila.“
Tenhle pocit moc dobře znám. 🫣
Když jsem se vrátila z Austrálie, začala jsem na svou půlroční dceru mluvit anglicky. A abychom v tom byli všichni, mluvila jsem tak občas i na našeho psa. 🐶 Okolí tehdy koukalo všelijak a pro mě to nebylo úplně komfortní.
A víte co? Dneska se tomu už jen usmívám. 😊
Proč? Na tenhle každodenní základ jsme pak navázali – kroužky angličtiny, tábory, hlídací koutky v zahraničí a další zážitky, kde byl jazyk za odměnu, ne za trest.
A dnes mají moje děti skvělou angličtinu. Dcera už ji učí, jako já a to jen kvůli tomu, že jsme ji doma odmalinka přirozeně používali. Stálo to chvilku nekomfortu, ale výsledek je k nezaplacení. Dětský mozek neřeší, co si myslí sousedi. Nasává jen mámin hlas a pocit bezpečí. 🧠❤️
Takže až budete příště na hřišti volat „Jump!“, hoďte ostych za hlavu. Fandím vám!
Máte taky občas na veřejnosti blok mluvit na děti anglicky? Napište mi do komentářů! 👇”
