10/07/2026
Milí sledující,
dovolte mi trochu rozvést své myšlenky a poznatky z praxe na téma “dá se vůbec pohybový problém zcela vyléčit?” S touto otázkou se setkávám denně, s každým novým klientem. Je to vlastně to, co každého s pohybovým problémem zajímá nejvíc.
Otázka vypadá jednoduše a jasně, nicméně odpověď je složitá. Základním kritériem pro správnou odpověď je: čas, příčina, nastavení klienta a jeho přístup. A teď si to rozebereme.
1. ČAS:
Pro vyřčení prognózy se velmi zajímám o to, jak dlouho problém (bolest, omezení hybnosti, atd.) trvají. Samozřejmě čím déle problém existuje, tím déle se napravuje a tím také klesá úspěšnost vyléčení. Jen tak pro příklad mi přišel klient v seniorském věku s bolestí krční páteře, který byl způsoben omezením hybnosti paže a řekl mi, že tohle už má 40 let 🙈🫣🤷♀️. V podstatě mi došla řeč, protože na to ani není co říct. Takže jsem řešila pouze symptom bolesti v daném místě, nikoliv příčinu 🤷♀️. Pokud ale nevyřeším příčinu, problém se bude vracet.
Co dále souvisí s časem je věk klienta. Můžeme se bavit o tom, že člověk je starý jen tak, jak se cítí a věk je jen číslo… 😅😅, ale neplatí to ve všem. Co se týká pohybového ústrojí, tak zrovna tam mají mladí lidé velkou výhodu. Regenerace a pohyblivost je opravdu jiná ve 20 a jiná v 60 letech 🤷♀️. To má velký vliv na prognózu. I v pozdějším věku umíme problém vyřešit, ale už to stojí více úsilí, času a disciplíny. Proto stále apeluji hlavně na děti a mladé lidi, aby nepodceňovali své pohybové dysbalance a potíže.
2. PŘÍČINA:
Příčina pohybového problému je zásadní pro stanovení prognózy a rozhodování, co má a nemá smysl. Pohybové problémy mohou mít spoustu různých příčin, ale asi bych to rozdělila do 4 základních okruhů, a to jsou úrazy, choroby, vrozené vady a špatné pohybové stereotypy. Pojďme si to tedy rozebrat podrobněji.
Úrazy jsou významným faktorem, který nám způsobuje pohybové potíže. Tady velmi záleží na tom, jak moc byl úraz devastační a jak se poškození tkání podařilo opravit. Pokud jsou úrazy velmi rozsáhlé a vážné, nebudu tvrdit, že jsme schopni zajistit hybnost a bezbolestnost na 100%. Následky takových úrazů si většinou neseme celý zbytek života a v těchto případech je pro mě důležité nastavit cvičení a uvolňující techniky tak, aby se problém nerozšiřoval dál z důvodu kompenzace poškozených částí. Tedy minimalizovat dopad úrazu a zachovat co nejlepší kvalitu pohybu.
Chronické choroby jsou dalším okruhem, co do příčin pohybových potíží. Patří sem např. roztroušená skleróza, Bechtěrevova choroba, polyneuropatie, Parkinsonova choroba, nádorová onemocnění, nebo stavy po mozkové příhodě a spoustu dalších. Tady prognóza pohybových potíží přímo souvisí s tím, jak se daří základní chorobu léčit nebo aspoň usměrnit. Víc k tomu asi není třeba říkat, snad jen to, že je nutné aby v těchto případech odborníci spolupracovali a ne, že si každý řeší jen ten svůj píseček 😏.
Vrozené vady a poškození, které vznikly při narození jsou asi nejtěžším oříškem. Podle mě především proto, že malé dítě nedokáže spolupracovat, vyžaduje to obrovskou práci rodičů a efekt bývá malý a za hodně dlouho, což moc nepodporuje motivaci.
Posledním okruhem příčin pohybového omezení jsou špatné pohybové stereotypy. Troufám si říct, že tvoří největší část, prolíná se všemi ostatními příčinami (tedy např. i člověk po mrtvici může mít špatný pohybový stereotyp). Zároveň zde máme nejlepší výsledky, nejlepší prognózu a vše zaleží na klientovi, jak se k tomu postaví. Tam si troufám říct, že je to čistě na nás.
A tím se dostávám k poslednímu kritériu pro stanovení prognózy, a to je nastavení a přístup klienta. Jak moc chce, jak se snaží, co je ochoten změnit, jaký má vůbec vztah ke svému tělu a zdraví. Proto považuji za nedílnou součást své práce klienta motivovat, podporovat a vysvětlovat souvislosti. Protože pokud něčemu nerozumím, nevím a nechápu, nemůžu efektivně pracovat. Mnohokrát se mi podařilo, že díky srozumitelnému vysvětlení problému a správné interpretaci příčin a důsledků problému, jsem dokázala klienta namotivovat a podržet ho na jeho cestě za uzdravením 😍.
Závěrem chci tedy říci, že nikdy nic není ztraceno, vždy se dá něco udělat, zlepšit, napravit. Jen je to nejvíc o nás samotných. Kolik energie, práce a času tomu budeme věnovat. Sama za sebe si myslím, že investovat do svého zdraví je nejvíc a mnohonásobně se nám to vyplatí, protože potom žijeme život kvalitněji, radostněji a s větší energií a elánem. A ja vás při tom budu ráda doprovázet ❤️.
Pozn. Tento text je čistě mým osobním vyjádřením, nejsou použity žádné zdroje, kromě mé hlavy 😉
