26/05/2026
INTERNAČNÍ TÁBOR PRO NĚMECKÉ OBYVATELSTVO V MALÉ PEVNOSTI TEREZÍN
Z tohoto internačního tábora převzal Přemysl Pitter do ozdravoven v rámci Akce zámky německé děti v prosinci 1945. S vedením tábora také komunikoval během pátrání po rodinných příslušnících dětí z ozdravoven, případně se na něj obraceli internovaní Němci, kteří hledali své rodiny. I tyto archivní materiály můžete na jít v Archivu P. Pittra a O. Fierzové.
INTERNAČNÍ TÁBOR PRO NĚMECKÉ OBYVATELSTVO V MALÉ PEVNOSTI TEREZÍN V LETECH 1945 - 1948
Historie Malé pevnosti Terezín neskončila květnem 1945. Téměř ihned po útěku příslušníků SS se objekty bývalé policejní věznice staly místem shromažďování zadržených Němců. Zprvu měl tento proces živelný charakter a dohled nad internovanými vykonávali bývalí vězni. 29. května 1945 byl celý objekt oficiálně převzat československým ministerstvem vnitra.
Terezínským internačním táborem prošlo celkem v letech 1945 – 1948 na 3.800 mužů, žen a dětí. Z více než 60 procent se jednalo o osoby, které před válkou měly československé občanství. Zbytek tvořili převážně Němci, kteří před frontou utíkali z území říše, ale také z jiných evropských zemí. Především vlivem špatných životních podmínek, podvýživy a infekčních nemocí zemřelo v táboře nejméně 548 osob. Někteří z nich se však pravděpodobně stali také oběťmi násilností páchaných dozorci.
Původně byl tábor určen k internaci osob, které se těžce provinily na českém národě. Později se jeho hlavním úkolem stal odsun Němců z území Československa. Byli zde dočasně vězněni také skuteční váleční zločinci, tvořili však jen velmi malou část internovaných. V táboře vládly těžké životní podmínky a tuhý režim, ostrahu zajišťovali dozorci a početný strážní oddíl. Povinností byla pro internované také práce, většina byla využívána jako pracovní síla jak přímo v táboře, tak pro různé práce v Terezíně a v mnoha okolních podnicích, statcích a živnostech.
Osud shromážděných v táboře byl různý. Naprostá většina byla předána jiným táborům, sběrným střediskům, věznicím nebo soudům, což v konečném důsledku znamenalo odsun nebo trestní stíhání. Více než polovina Němců soustředěných v Terezíně byla v průběhu let 1946 – 1947 vyvezena do Německa. Tábor byl zavřen v průběhu ledna – února 1948.
Připomínání této poválečné kapitoly není relativizací nacistických zločinů, ale součástí poctivého a odpovědného vztahu k dějinám místa, které bylo v různých obdobích spojeno s utrpením mnoha lidí. Výsledky výzkumu této historie Terezína byly publikovány v roce 1997 a jsou prezentovány ve stálé výstavě, umístěné ve IV. dvoře Malé pevnosti.