Nejen koučink

❤

BRUTAL estas palabras del actor Anthony Hopkins:
Deja ir a la gente que no está lista para amarte.
Esto es lo más difícil que tendrás que hacer en tu vida y también será lo más importante.
Deja de tener conversaciones difíciles con personas que no quieren cambiar.
Deja de aparecer para las personas que no tienen interés en tu presencia.
Sé que tu instinto es hacer todo lo posible para ganar el aprecio de los que te rodean, pero es un impulso que roba tu tiempo, energía, salud mental y física.
Cuando empiezas a luchar por una vida con alegría, interés y compromiso, no todo el mundo estará listo para seguirte a ese lugar.
Eso no significa que tengas que cambiar lo que eres, significa que debes dejar ir a las personas que no están listas para acompañarte.
Si eres excluido, insultado, olvidado o ignorado por las personas a las que les regalas tu tiempo, no te haces un favor al seguir ofreciéndoles tu energía y tu vida.
La verdad es que no eres para todo el mundo y no todos son para ti.
Esto es lo que hace tan especial cuando encuentras a personas con las que tienes amistad o amor correspondido.
Sabrás lo precioso que es porque has experimentado lo que no lo es.
Hay miles de millones de personas en este planeta y muchas de ellas las vas a encontrar a tu nivel de interés y compromiso.
Tal vez si dejas de aparecer, no te busquen.
Tal vez si dejas de intentarlo, la relación termine.
Tal vez si dejas de enviar mensajes, tu teléfono permanecerá oscuro durante semanas.
Eso no significa que arruinaste la relación, significa que lo único que la sostenía era la energía que solo tú dabas para mantenerla.
Eso no es amor, es apego.
Es dar una oportunidad a quien no lo merece!
Tú mereces mucho más.
Lo más valioso que tienes en tu vida es tu tiempo y energía, ya que ambos son limitados.
A las personas y cosas que le des tu tiempo y energía, definirá tu existencia.
Cuando te das cuenta de esto empiezas a entender por qué estás tan ansioso cuando pasas tiempo con personas, actividades o espacios que no te convienen y no deben estar cerca de ti.
Empezarás a darte cuenta que lo más importante que puedes hacer por ti mismo y por todos los que te rodean, es proteger tu energía más ferozmente que cualquier otra cosa.
Haz de tu vida un refugio seguro, en el que solo se permiten personas “compatibles” contigo.
No eres responsable de salvar a nadie.
No eres responsable de convencerles de mejorar.
No es tu trabajo existir para la gente y darles tu vida!
Te mereces amistades reales, compromisos verdaderos y un amor completo con personas saludables y prósperas.
La decisión de tomar distancia con personas nocivas, te dará el amor, la estima, la felicidad y la protección que te mereces.

🥰❤️

Pokud by byl tvým učitelem pes, určitě by tě učil věci jako:

- Nikdy si nenechej ujít příležitost jít na procházku.
- Dej si občas šlofíka.
- Před vstaním se protáhni.
- Běhej a hraj si každý den.
- Buď pozorný a dovol lidem, aby se tě dotkli.
- Vyvaruj se kousání, když by stačilo jednoduché zavrčení.
- Když je velmi teplo, pij hodně vody a lež ve stínu stromu.
- Když jsi šťastný tancuj dookola a hýbej celým svým tělem.
- Potěš se jednoduchou radostí z dlouhé procházky.
- Buď věrný.
- Nikdy nepředstírej, že jsi něco, co nejsi.
- Pokud je to, co chceš skryté, hledej, dokud to nenajdeš.
- Když tví blízcí přijdou domů, utíkej je vždy pozdravit.
- Pokud má někdo zlý den, buď ticho, sedni si blízko a něžně mu dej pocítit, že jsi tam.

https://www.karma-a-osud.cz/l/pokud-by-byl-tvym-ucitelem-pes/

Vztahu k ženám mě jako kluka učil dědeček. Říkal: "Můžeš s nimi mít peklo i nebe, najít v nich ďábla i anděla, protože ony dovedou ničit jako oheň i léčit jako svěcená voda, ale – často podle toho, JAK S NIMI SÁM ZACHÁZÍŠ."
Vodil mě přírodou a ukazoval mi, že jak se k přírodě chovám, tak mi příroda oplácí. Utrhnu-li květinu, ta květina brzy zajde. Zalévám-li květinu, ta květina mi dlouhodobě dává svou krásu. Za lásku dostaneš lásku, učil mě.
Tehdy jsem ještě nevěděl, co je láska. Myslel jsem, že to je polibek, objetí, vodění za ručičku. Divil jsem se, že to dívkám nestačí, že mě odmítají, mé láskyplné verše a vzkazy. Až časem jsem pochopil, že láska není slovo nebo cit, ale stav bytí, přesvědčení a jednání. A tehdy jsem si vzpomněl na dědu. Že vůbec nezáleží na tom, co květině říkám, ale jak se o ni skutečně starám. Že růže ani nepotřebuje slyšet, jak moc mi na ní záleží. To přece dostatečně ukazuji tím, jak s ní každodenně zacházím.
"Ale jak, dědečku? Jak ženu ochraňovat a milovat?" ptával jsem se nad jeho záhonem nádherných růží. Sám byl s mou babičkou 65 let, než brzy po sobě umřeli. Usmál se a ukázal na mou mámu: "To byl můj vzor. Zacházet se svou ženou tak, jak bych si přál, aby jednou někdo cizí zacházel s mou dcerou."
Tak to je pro mě jeden zákon lásky.
Váš Petr Casanova

Rozšířené a aktualizované vydání 250 zákonů lásky, knihy, která se stala mezinárodním bestsellerem, získáte zde: http://firstclass.cz/250-zakonu-lasky-rozsirene-vydani

❤

To nejdůležitější je v životě zadarmo ❤️

Hezký napsáno ... 👍😊

Líní muži, pyšné ženy - hra moci a oddělenosti.
Aby se žena mohla o muže opřít, musí být muž v těle. To znamená, že vnímá realitu tohoto světa přes pocity, ne pouze “hlavou”. Pak teprve umí dobře vyhodnocovat co je dobré a co ne. Umí ženě naslouchat, protože umí naslouchat také svým vlastním pocitům - své vnitřní ženě. To je základ proto, aby mohl opravdu slyšet a vnímat, co mu jeho žena říká. Když jsme opravdu v těle, jsme blíže životu, vnímáme zdravě a přirozeně sebe i druhé. Máme přirozené instinkty.

Pokud je muž “odpojen” - tzn. jen v mysli, v logice a dedukci, tak není pro ženu opravdovou oporou. Život spíše popisuje, glosuje. Žena to na nějaké úrovni (více či méně vědomě cítí) a přebírá mužské role, protože vnímá, že je na ní, aby se v denní realitě o věci prakticky postarala. Na takto “odstřelené” muže není spoleh a ona to cítí. Muži si na to zvyknou, přijmou model, že “žena vše zařídí” a začnou být pohodlní a líní. To vidíme v dnešní realitě ČR často. Přestanou se překonávat, vnímat v tom pocit hrdosti na sebe a začnou dávat přednost pohodlné cestě. Tento model vede časem k tomu, že si žena přestává mužů vážit. Narůstá u ní odpor (opět více či méně vědomý), nerespekt k mužům a postupně také pýcha. Má pocit, že je lepší, že si “stačí sama”, že muže už k ničemu nepotřebuje (od kolika, nejen single, žen jsme to s mojí ženou při své práci slyšeli). Muži jí svou pasivitou tento předpoklad potvrzují v realitě. Kruh se uzavírá.
A tak tu máme zemi líných mužů a pyšných žen...
Taková Teorie tygra v praxi:). Jen u některých žen už pýcha přešla k vyčerpání. Už si ani neuvědomují proč to dělají. Žijí životem svých blízkých, starají se o ně, dělají jim pomyšlení, řeší jejich problémy, perou, žehlí, vydělávají peníze... K tomu se snaží být nápadité, krásné a přitažlivé. Bohužel výsledky jsou jiné. Mnohdy z toho všeho končí jako citově vyprahlé, fyzicky vyčerpané, někdy dokonce nemocné, zatrpklé, vyčerpané.
Je v tom podvědomý pocit důležitosti. Beze mne to nejde. Vše je ze mě, vše řídím já. Podvědomá touha po moci ženského principu. Tuto moc nemá mnoho žen přijatou. V pocitu oběti, nebo velké matky, která řídí vše s ní nejsou v kontaktu. Muži svoji pasivitou vlastně dávají ženě možnost zvědomit tuto nevědomou touhu po moci. U mužů byla a je viditelná - potriarchát, budování hierarchického systému, agresivní mocenské výpady. U žen je tento princip skrytý a projevuje se právě přes oni zmíněnou důležitost a snahu vše řídit.

Jejich partneři, kterým byla (a je) vyčítána agresivita mužského principu, zaujali opačnou strategii a začali být pasivní. Logicky pak využívají nabízeného servisu a nezdá se jim na tom nic divného, protože ženy jim ho samy vnutily ve snaze ohromit je svou dokonalostí. Resp. touhou, aby bylo “po jejich” - pocit moci. Výsledek této dokonalosti (moci) je, že se mužům mnohokrát ani nechce domů, protože je tam čeká unavená, vyčerpaná a často i podrážděná partnerka. Je to uzavřený kruh. Ten je potřeba společně projít. Skončit se starými vzorci.
Více se této problematice s mojí ženou věnujeme v knize Smysluplné vztahy.

Muži potřebují cítit hrdost na sebe a tu jim nepřinese pasivní přístup k životu. Aniž si to uvědomují, mají doma ve své partnerce jen “další matku”, která velí a určuje směr většiny společného dění. Výměnou za to má pocit moci, který ji časem vyčerpává, ale má dojem, že to jinak nejde, protože pasivních mužů si neváží. Ženy potřebují cítit, že se muž “postará”, uvolnit se v tom a začít vytvářet pocit. pohody.
Nemusíme na sebe přebírat starosti a úkoly druhých, aby naše vztahy byly harmonické. Muži nemusí za každou cenu vyhovovat svým ženám, aby byli přijímáni. Ženy nemusí nést odpovědnost za druhé (chtít tak mít nad nim moc), dělat někomu celý život matku, léčit jeho traumata apod.
Na vnitřní úrovni jde o to vyléčit v sobě své deficity a scelit obě části. Mužská a ženská část je v každém z nás. Z oddělenosti je čas jít do celistvosti a spolupráce. Pokud chceme lásku a harmonii, nečekejme, že nám ji dá někdo jiný. Je třeba začít u sebe a svých témat. U vztahu k sobě. My sami musíme mít z lásky k sobě motivace měnit prostor ve kterém žijeme.
📚Kniha Smysluplné vztahy:
https://www.smysluplnevztahy.cz

❤

K zamyšlení, proč se nám věci dějí tak jak se dějí...

Dva andělé, žena spěchající do práce a příkré schodiště.
– Postrč ji, říkám, postrč ji trochu!
– Vždyť ty schody jsou strašlivě příkré, upadne a přizabije se na nich!
– Dám jí záchranu, jenom si zlomí nohu!
– To je hloupost, vždyť ta ženská spěchá do práce, už tři dny po sobě přišla pozdě!
– No, a teď ještě bude nejmíň tři týdny na nemocenské. To ji pak vůbec vyhodí.
– Ale to nejde, co bude dělat bez práce, přijde o slušný plat!
– Postrč ji, říkám ti, pak ti to vysvětlím, postrč ji trochu!

Stejní andělé, silnice, dvě ženy ve služebním autě, velká rychlost. Před osobním autem jede valník naložený kládami.

– Shoď tu kládu, netahej ji jen tak!
– Ta kláda může zabít, zvlášť v té rychlosti! Když jim vletí do čelního skla, bude po nich – a mají děti!
– Shoď to, já ji odkloním, jen se polekají.
– Ale proč, proč je chceš polekat?!
– Není čas, pak ti to řeknu, hned za zatáčkou je plakát „Čekají vás doma!“, to už se z leknutí otřepou, připoutej jejich pozornost k tomu plakátu, ať zastaví.
– Obě pláčou, volají domů, to je tak surové!

Korporátní večírek. Dva andělé, muž se snubním prstýnkem na ruce a dívka.

– Ať se ještě napije.
– To stačí, už je opilý, hele, jak po ní kouká!
– Nalej mu ještě, ať pije!
– Má doma ženu a dvě děti, vždyť už se vůbec neovládá a zve tu holku do hotelu!
– Tak ať – a ona ať souhlasí!
– No tak to máš – souhlasila, odcházejí, to je prostě hrůza! Jeho žena se to dozví a rozvedou se!
– Tak tak, bez hádek to nepůjde. Tak to taky bylo myšleno.

Západ slunce, dva andělé.

– Tohle je teda práce, samý stres!
– Ty jsi první den na téhle úrovni, co? Tohle už je takový level, učení stresem, kamaráde, na první úrovni se učí knihami a filmy, ale tady už máme ty, kterým knížky nepomůžou. Musíš je z vyježděných kolejí vyhodit stresem. Jinak se nezastaví a nezamyslí. Proč žijou, jak žijou…

Ta první žena, zatímco bude doma sedět se zlomenou nohou, se vrátí k šití. Až ji vyhodí, už bude mít pět zakázek a vyhazov jí ani nezkazí náladu. Dřív, když byla o dost mladší, už to dělala a byla to paráda! A teď už deset let odkládá návrat k tomu, co jí baví, v čem je dobrá, říká si, že sociální jistoty jsou sociální jistoty, je to víc, než duševní pohoda a spokojenost. Přitom jí šití vynese víc a jak bude spokojená!

Z těch dvou žen, co na silnici plakaly, dá jedna za týden výpověď. Dojde jí, že její místo je doma u dítěte a manžela a ne aby kvůli práci žila týdny po hotelích v cizích městech. Narodí se jí druhé dítě, bude studovat, stane se psycholožkou – ti spolupracují s první úrovní.

A co ta nevěra? Copak ta může být užitečná? Vždyť to rozvrátí rodinu!

Rodina? Tam dávno žádná není! Žena zapomněla, že je ženou, muž po nocích pije, věčně se hádají, jeden druhého vydírá dětmi. To bude dlouhý proces. A bolavý. Ale každý z nich se zamyslí, žena začne číst ty vaše knížky a uvědomí si, že úplně zapomněla na ženskost. Naučí se s mužem komunikovat jinak…

– A podaří se tu rodinu zachránit?
– Šance tu je. Všechno bude záležet na té ženě!

– To je teda práce!

– Zvykneš si, má to výsledky! Jak člověka vyženeš z jeho pohodlíčka, hned se začne hýbat! Většina lidí je tak založená.

– A co když to nepomůže?

Je ještě třetí úroveň, tam se učí ztrátami. To už je o něčem úplně jiném…
To se jen zdá, že za všechno se dá platit penězi.
Za všechno důležité se ve skutečnosti platí kousky duše.

(Z knihy Iriny Seminové „Čas zázraků“)

Malé děti potřebují něhu a řád. Mobily nemají v jejich rukou co dělat, radí pedagog Herman Mobily jsou pro děti horší než cigarety, varuje pedagog a spisovatel Marek Herman. Připomíná, že moderní technologie mají stejný závislostní potenciál jako kouření, alkohol nebo drogy. „Rodiče je dávají dětem, které s nimi usínají a probouzejí se. Jestli mám z něčeho str...