Habitat Zbraslav - komunitní školní skupina

Takto se vozí klacky z výletu MHD… 😀 hlavně nenápadně!

Od září máme 1 VOLNÉ MÍSTO PRO VAŠEHO PRVŇÁČKA!

Den otevřených dveří nepořádáme, ale po domluvě se k nám můžete kdykoliv přijít podívat. Uvidíte náš reálný provoz se všemi radostmi i starostmi. Vnímáme to jako autentičtější formu sebeprezentace. :-)

Jsme malá komunitní škola s dětmi na domácím vzdělávání a nabízíme jedno volné místo pro děti v první třídě.
Děti se u nás schází od pondělí do čtvrtka ve věkově smíšeném kolektivu.

V příštím šk. roce budou děti v rozmezí od 1. do 3. třídy, celkem 16 dětí.

Učíme se číst, psát i počítat, ale rozvíjíme také vztahy, komunikaci a práci s emocemi. Na angličtinu máme jednou týdně rodilého mluvčího.

Každý den trávíme nějaký čas venku, podporujeme volnou hru a ve čtvrtek vyrážíme na výlety do přírody i za kulturou.

Rodiče jsou u nás vítáni.

Nedílnou součástí přijímacího procesu je osobní setkání s rodiči a sdílení vzájemných představ. Dále je pro nás důležitý den (týden) nanečisto, kdy si dítko vyzkouší, zda se mu u nás líbí a my můžeme alespoň trochu navnímat, zda by do kolektivu dětí zapadlo.

Možnost zapojit se ještě tento školní rok, pro lepší adaptaci. :-)

Pokud byste se o nás rádi dozvěděli víc, můžete napsat na [email protected].

Těšíme se na Vás! 🌿

🐦🦆🐦‍⬛ PTÁCI V HABITATU

V únoru bylo naše téma, jak titulek napoví, ptáci!

A bylo to skvělé téma, ve kterém bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Za ten jeden měsíc jsme s dětmi stihli mnoho. Například ornitologickou procházku podél Vltavy. To by člověk nevěřil, kolik ptáků má na dosah ruky, aniž by si toho všiml. Viděli jsme slípku zelenonohou, volavku, kormorána, husici nilskou a spoustu dalších…

Zjišťovali jsme s dětmi, k čemu jsou různé tvary zobáků a jaký vliv to má na výběr potravy. Děti si zkusily sehrát ptačí námluvy, vnímaly jsme hlasy ptáků a hádaly, komu patří. Děti také velmi bavilo, když si mohly samy vymyslet nový druh ptáka a ztvárnit ho. Zábavné bylo, když název k výtvoru vymýšlela AI…

Celý měsíc nás doprovázel časopis RAKETA, konkrétně číslo Na křídlech ptáků. Zapojili jsme se do pilotní fáze projektu Raketa do škol a všechny děti dostaly svůj výtisk, se kterým jsme mohli pracovat. Raketa nám byla celý měsíc velikou inspirací a děti byly nadšené, že si o češtině mohou číst příběhy z časopisu.

Nyní už máme březen a s ním přišlo i nové téma. Já se ale skrze tvorbu programu pro děti také hodně učím a musím říct, že jsem vůči ptákům nyní mnohem pozornější! 🦅

STÁLE HLEDÁTE VLÍDNÉ PROSTŘEDÍ PRO VAŠEHO BUDOUCÍHO PRVŇÁČKA?

Jsme malá komunitní škola s dětmi na domácím vzdělávání a nabízíme dvě volná místa pro děti v první třídě.

Děti se u nás schází od pondělí do čtvrtka ve věkově smíšeném kolektivu. V příštím šk. roce budou děti v rozmezí od 1. do 3. třídy, celkem 16 dětí.

Učíme se číst, psát i počítat, ale rozvíjíme také vztahy, komunikaci a práci s emocemi.
Každý den trávíme nějaký čas venku, podporujeme volnou hru a ve čtvrtek vyrážíme na výlety do přírody i za kulturou.

Rodiče jsou u nás vítáni.

Pokud byste se o nás rádi dozvěděli víc, můžete napsat na [email protected].

Vždy rodičům nabízíme, aby se přišli i s dítkem podívat do provozu a mohli nasát atmosféru. Dále je nedílnou součástí osobní setkání a sdílení vzájemných představ mezi rodiči a školou a v případě zájmu je možný i den (týden) nanečisto.

Těšíme se na Vás! 🌿

Z CYKLU: NAŠE TIPY A ZKUŠENOSTI Z VÝLETŮ 🏛️

1. MUZEUM HL. M. PRAHY

Habitat funguje již třetí školní rok. Každý čtvrtek máme výlet. Někdy jdeme do lesa, někdy je to keramika, muzeum či lektorovaný program. Většina dětí je s námi od samého začátku, nemám tedy takovou možnost výlety, zejména ty lektorované programy, opakovat. Už jsme tedy navštívili pěknou řádku míst a s přibývajícími čtvrtky ve mě stoupá potřeba sdílet naše zkušenosti s místy, která jsme navštívili.

Bohužel již po několikáté se nám stalo, že avizovaný program neodpovídal popisu. Byl to případ i našeho posledního výletu do MUZEA HL. M. PRAHY.

Muzeum je po rekonstrukci, vstup je volný a recenze dobré. Celý leden jsme měli téma ČAS. Expozice Město v čase: Příběhy z 19. století ožívají se tedy jevila jako jednoznačná volba!

Přišlo ale ZKLAMÁNÍ.

Hned u vstupu nás na pokladně přivítali a ochotně nasměrovali. Děti dostaly náramky s informací, že v expozici jsou obrazovky s hrami a hraním se jim do náramku načítají body. Dále jsou v expozici čtyři stojany/panely, u kterých se po přiložení náramku načte „bonus“. Podle počtu bodů pak děti dostanou odměnu.

První zádrhel nastal s velikostí náramků. Všem pětiletým dětem náramky padaly, takže než jsme se vůbec do expozice vydali, řešili jsme v šatně ztrátu několika náramků.

Nasvačení a se všemi náramky jsme se vydali do 2. patra, kde expozice začíná. Nikde žádný úvod, žádná informační tabule pro děti, k čemu jim náramky jsou. Obrazovky s hrami byly pro děti jako magnet, takže je bezpečně našly a bylo to to jediné, na co se soustředily.

Obrazovkové hry jsou v expozici 3, každá herní obrazovka je tam dvakrát, takže mohou hrát dvě děti na jednou. Dvě hry ale trvaly dobré tři minuty, třetí tak 1,5 minuty. Spočítejte si, kolik času tam strávíte s celou třídou. Navíc i když děti třeba hrály společně, body se nahrály jen tomu, kdo právě přiložil náramek, takže stejně si to chtěl odehrát každý sám. Tematicky i vizuálně jsou hry celkem povedené.

Co jsem ale vůbec nepochopila byla přítomnost 4 černých panelů, v každé místnosti jeden. K tomu jste měli přijít, velmi neintuitivně přiložit náramek a na displeji panelu se napsalo „získali jste žárovku“ nebo „získali jste květináč“. To je celé! Jaký má taková věc smysl? Absolutně tyto dětské prvky nevedly děti k interakci s prostředím, ve kterém se nachází. Žádná motivace přimět je k tomu, rozhlédnout se kolem sebe. Ano, vnímám, že i toto je role pedagoga, který tam děti doprovází, ale má silného konkurenta v podobě svítící hry, která byla to jediné, co děti zajímalo.

Bodové hodnocení děti vůbec nechápaly, takže dole na pokladně byly smutné z toho, že jeden jediný chlapec měl víc než 1600 bodů a měl tedy nárok na tetovačky a ostatní měly bodů méně a dostali „jen“ brožurku. A to i přesto, že některé děti se opravdu snažily získat co nejvíce bodů a hrály jednu hru i opakovaně.

Jsem si vědoma toho, že muzeum není primárně pro malé děti a měla bych na expozici pohlížet i očima dospělého diváka. Touto perspektivou bych řekla, že expozice je spíše artového charakteru, než informačně hodnotná a rozhodně jsem "nepřestala dýchat", jak si můžete přečíst na webu muzea.

I tak ale nerozumím tomu, že když už je tu iniciativa pracovat i s dětským návštěvníkem, je provedená takto nesystematicky a bez jasného smyslu. Jediné výrazné pozitivum pro nás zatím je, že vstup byl zdarma. Pokud by se v budoucnu zavedlo vstupné, byla bych v hodnocení ještě kritičtější.

Je tady pololetí a s ním přichází i pololetní TRIPARTITY. Během nich je cílem podpořit děti v sebehodnocení svých pokroků a zároveň ve zvědomění si oblastí, ve kterých se chtějí zlepšit. Ptaly jsme se dětí, jestli chtějí znát zpětnou vazbu ke svým výsledkům od nás průvodců; někdo chtěl, někdo ne. Víme, že pro některé děti je přijmout hodnocení ostatních hodně obtížné, takže jsme jim ho nenutily. Věříme však, že doba, kdy budou ochotné ho slyšet, nastane, a díky tomu, že jim dáme čas, ho pak zvládnou lépe přijmout.

Velmi pyšná jsem ale byla na jednu naši slečnu, která mě poprosila, zda bychom spolu chvíli mohly mluvit jen mezi čtyřma očima. Samozřejmě jsem souhlasila. Odešly jsme na chvíli do vedlejší místnosti, kde jsme se posadily, a s úsměvem jsem řekla, že jsem tu pro ni. Ona mi velmi vážně, asi v reakci na můj úsměv, odvětila, že se ale NEJEDNÁ O NIC PŘÍJEMNÉHO. To její upřímné odhodlání, s jakým mi to sdělila, mi zůstane na mysli ještě hodně dlouho. Obsahem sdělení pak byla informace, že je jí nepříjemné, že se občas v hodinách s kolegyní zapomene přihlásit a vykřikuje, a že kolegyně je v jejích očích moc přísná a připomíná dětem, že se mají hlásit.

Probraly jsme, co se s tím dá dělat, že to s kolegyní proberu, a zároveň jsme si připomněly důvody, proč je lepší zvednout ruku, když chceme něco říci.

Byla jsem ohromně potěšena důvěrou a zároveň schopností řešit to, co slečnu tíží.

Jsem strašně ráda, že dětem umožňujeme tuto vnitřní sílu v sobě nacházet.

RADOST!
To bylo naše listopadové téma – a pustili jsme se do něj s pořádnou vervou.
A protože radost je ještě větší, když se může šířit dál, natočili jsme s dětmi tuhle malou legrácku! 🎉

Opičí kapela dětí z Habitatu Enjoy the videos and music you love, upload original content, and share it all with friends, family, and the world on YouTube.

VÍTE, ŽE Z KULIČEK, KTERÉ ROSTOU NA DUBOVÉM LISTÍ, SE DŘÍVE VYRÁBĚL INKOUST? 🌳

Říká se jim DUBĚNKY. Jedná se o druh hálky, kterou způsobuje blanokřídlý hmyz – žlabatka dubová. A my jsme zkusili ten inkoust vyrobit.

Na čtvrtečním výletě děti nasbíraly asi 50 duběnek, které jsme včera pečlivě rozpůlili, abychom živým žlabatkám dali šanci na záchranu a neskončily v mixéru.

Následně jsme duběnky rozmixovali s trochou vody, přidali trochu obroušené rzi a špetku kyseliny citrónové. Ani ne za hodinu jsme měli černý inkoust!

(Místo rzi je možné použít zelenou skalici. Pro chemickou reakci je potřeba železo. Pro zahuštění je ještě možné přidat arabskou gumu)

Byla to dost fascinující podívaná. :-)

I takto využíváme AI! 🙂

Od loňského roku je s námi v Habitatu Sova Mína, milovnice knížek. Každý týden si ji někdo vylosuje spolu se čtenářským deníkem a společně si doma během týdne přečtou knížku na dané téma a udělají o ní zápis do deníku. Následující týden nám knížku představí a Sova Mína letí zase o dům dál.

Nyní si děti vybírají knížky podle ilustrací, které se jim líbí. 🦉📚

RODIČE JSOU V HABITATU VÍTÁNI!

Jak to u nás chodí s rodiči? Jednoduše. Mohou s námi být kdykoliv a kdekoliv chtějí. Jsou děti, které potřebují přítomnost ještě dlouho po "běžném" adaptačním období. A je to v pořádku. Rodič může být přítomen přímo u dítěte, nebo si v poklidu číst třeba v šatně.

Někdy mají, zejména maminky, ráno dost času, a tak s námi zůstanou třeba na kroužek. Proč ne...:-) Jsem ráda, že můžou být součástí našeho společenství. Nebo se k nám někdy rodiče přidají na výlet, protože si rádi odpočinou v lese. 🌲🌲

A někdy se vlastní iniciativou zapojují i přímo do dění v Habitatu. Například dnes. Měli jsme teď v Habitatu měsíc motýla, který s námi prožil fázi kukly a vylíhnutého jedince. Včera nastal jeho čas a zemřel. Byl to pro mnoho dětí silně emotivní zážitek. Nyní jsme si kladli otázku, co s ním a jedna z maminek nastudovala způsob uchování a odpoledne se do toho v dílně rovnou pustila.

Náš Martináč Anežka tak bude díky tomu mít v Habitatu své čestné místo. 🦋

VOLBY V HABITATU

Volili byste raději více diskoték v Habitatu, nebo sladkosti každý den...? :-D

Vnímám, že téma voleb může být pro leckoho velmi citlivé a rozhodně s dětmi nechceme probírat naší politickou situaci. Vzhledem k dění kolem nás jsme se ale rozhodli dětem přiblížit princip, na kterém volby stojí.

Přečetli jsme si úryvek z knihy "Volte zvířata", kde lev, král zvířat, svedl všechnu vodu z řeky a postavil si bazén. Zvířatům z džungle se to nelíbilo a rozhodla se zvolit si nového krále.

Stejně tak my s dětmi, jsme se rozhodli zvolit si plyšákového krále Habitatu. Děti ve skupinkách za svého plyšového kandidáta vytvořily volební program, který prezentovaly. Následně jsme kandidátům vylosovali čísla kandidátů a za plentou, v tajné volbě, děti zvolily svého vítěze. Stal se jím Méďa Míša slibující diskotéky, nový počítač a peníze pro chudé.

Volby přinesly i zajímavé aha momenty, kdy se jeden chlapec při tvorbě programu najednou zamyslel a povídá "Já na to přišel, my musíme do programu napsat ne to, co se líbí nám, ale co se líbí ostatním, aby nás zvolili..."

Samozřejmě je pak na nás dětem vysvětlit, že na populismu by volby stát neměly, ale myslím si, že cesta k tomu, aby děti v budoucnu dokázaly kriticky myslet může vést skrze to, že si to zažijí na vlastní kůži třeba s Méďou Míšou a panem Mrkvičkou... :-)