30/01/2026
Z CYKLU: NAŠE TIPY A ZKUŠENOSTI Z VÝLETŮ 🏛️
1. MUZEUM HL. M. PRAHY
Habitat funguje již třetí školní rok. Každý čtvrtek máme výlet. Někdy jdeme do lesa, někdy je to keramika, muzeum či lektorovaný program. Většina dětí je s námi od samého začátku, nemám tedy takovou možnost výlety, zejména ty lektorované programy, opakovat. Už jsme tedy navštívili pěknou řádku míst a s přibývajícími čtvrtky ve mě stoupá potřeba sdílet naše zkušenosti s místy, která jsme navštívili.
Bohužel již po několikáté se nám stalo, že avizovaný program neodpovídal popisu. Byl to případ i našeho posledního výletu do MUZEA HL. M. PRAHY.
Muzeum je po rekonstrukci, vstup je volný a recenze dobré. Celý leden jsme měli téma ČAS. Expozice Město v čase: Příběhy z 19. století ožívají se tedy jevila jako jednoznačná volba!
Přišlo ale ZKLAMÁNÍ.
Hned u vstupu nás na pokladně přivítali a ochotně nasměrovali. Děti dostaly náramky s informací, že v expozici jsou obrazovky s hrami a hraním se jim do náramku načítají body. Dále jsou v expozici čtyři stojany/panely, u kterých se po přiložení náramku načte „bonus“. Podle počtu bodů pak děti dostanou odměnu.
První zádrhel nastal s velikostí náramků. Všem pětiletým dětem náramky padaly, takže než jsme se vůbec do expozice vydali, řešili jsme v šatně ztrátu několika náramků.
Nasvačení a se všemi náramky jsme se vydali do 2. patra, kde expozice začíná. Nikde žádný úvod, žádná informační tabule pro děti, k čemu jim náramky jsou. Obrazovky s hrami byly pro děti jako magnet, takže je bezpečně našly a bylo to to jediné, na co se soustředily.
Obrazovkové hry jsou v expozici 3, každá herní obrazovka je tam dvakrát, takže mohou hrát dvě děti na jednou. Dvě hry ale trvaly dobré tři minuty, třetí tak 1,5 minuty. Spočítejte si, kolik času tam strávíte s celou třídou. Navíc i když děti třeba hrály společně, body se nahrály jen tomu, kdo právě přiložil náramek, takže stejně si to chtěl odehrát každý sám. Tematicky i vizuálně jsou hry celkem povedené.
Co jsem ale vůbec nepochopila byla přítomnost 4 černých panelů, v každé místnosti jeden. K tomu jste měli přijít, velmi neintuitivně přiložit náramek a na displeji panelu se napsalo „získali jste žárovku“ nebo „získali jste květináč“. To je celé! Jaký má taková věc smysl? Absolutně tyto dětské prvky nevedly děti k interakci s prostředím, ve kterém se nachází. Žádná motivace přimět je k tomu, rozhlédnout se kolem sebe. Ano, vnímám, že i toto je role pedagoga, který tam děti doprovází, ale má silného konkurenta v podobě svítící hry, která byla to jediné, co děti zajímalo.
Bodové hodnocení děti vůbec nechápaly, takže dole na pokladně byly smutné z toho, že jeden jediný chlapec měl víc než 1600 bodů a měl tedy nárok na tetovačky a ostatní měly bodů méně a dostali „jen“ brožurku. A to i přesto, že některé děti se opravdu snažily získat co nejvíce bodů a hrály jednu hru i opakovaně.
Jsem si vědoma toho, že muzeum není primárně pro malé děti a měla bych na expozici pohlížet i očima dospělého diváka. Touto perspektivou bych řekla, že expozice je spíše artového charakteru, než informačně hodnotná a rozhodně jsem "nepřestala dýchat", jak si můžete přečíst na webu muzea.
I tak ale nerozumím tomu, že když už je tu iniciativa pracovat i s dětským návštěvníkem, je provedená takto nesystematicky a bez jasného smyslu. Jediné výrazné pozitivum pro nás zatím je, že vstup byl zdarma. Pokud by se v budoucnu zavedlo vstupné, byla bych v hodnocení ještě kritičtější.
