26/04/2023
CO VŠECHNO MŮŽE BÝT "JINAKOST": Když nemám energii, jedu na rutinu. Syn to má jinak.
Slovo „Jinakost“ chápu jako odlišnost od nomy, od toho, co se obecně považuje za normální. Asi se shodneme a společně zařadíme pod Jinakost specifičnosti, které jsou označovány jako ADHD, Aspergerův syndrom, různé dys.. Na dotaz mi Vyhledávač zobrazuje „Jinakost, odlišnost jsou obecné pojmy, které zahrnují i osoby se zdravotním postižením, sociálním znevýhodněním, mentálním postižením, ale i příslušníky národnostních a náboženských menšin a lidi v mezních situacích“
Osobně pod „Jinakost“ dávám i to, když druhý má danou věc odlišně od toho, jak ji mám já.
Vnímám se jako tolerantní člověk. Je pro mě zcela v pořádku, když lidé jedí to-či-tamto, oblékají se tak-či-tak, mají různé názory, speciálně se chovají … Většinou mě nic nepohoršuje, neuráží a v klidu přijímám, že každý máme to své a v něčem se lišíme.
Musím ale přiznat, že odlišnost vnímám velice odlišně u těch, kteří jsou mi blízcí. Moje tolerantnost a respekt se s blízkostí – bohužel - snižuje.
Speciálně u dětí. Děti mám dvě. S dcerou jsme si povahově a zájmově poměrně dost podobné, ale markantní odlišnost je u syna.
Základ „Jinakosti“ dávají diagnózy Aspergerův syndrom a ADHD. Markovi je už 23 let a se základními projevy patřícími pod uvedené diagnózy jsem se smířila a už s nimi umíme žít.
A pak je tu spousta „Jinakostí“, které se mi na vrub diagnoz nechce házet, a přesto nám společný život znesnadňují. Nikoli z toho, o co se jedná, ale právě proto, že je máme odlišně.
- Stále těžko nesu, že základem stravy mého syna je pouze pizza a jogurty, ačkoli sama holduji stravě různorodé.
- Roky mi trvalo, než jsem se smířila s tím, že oficiální vzdělání můj syn zakončil základní školou, ačkoli sama jsem celoživotním studentem.
- Skoro mě až bolí Markova nechuť chodit ven, když sama to potřebuji tak moc, že alespoň krátké vylezení ven mi zabrání jenom horečka.
- Komplikace přináší Markův jiný spací režim a potřeba mít 26-hodinový den.
- … jsou to „jinakosti“, kdy to s Markem máme prostě jinak.
Poslední odhalení „Jinakosti“ je, že když nemám energii, tak jedu na automatismy a odpadává kreativita, zatímco Marek odpálí všechno ostatní, ale přemýšlení a hloubání si nechává.
Konkrétněji: Na zádech mám nalepené náplasti pro kožní testy. Žádná zásadní reakce se neobjevuje, ale stejně – mám pocit, jako bych měla neustále přilepené zpocené triko. Při pohybu náplasti tahají za kůži. Na olepenou část je mi tepleji, vnímám pak více rozdíl teplot těla….prostě je to protivné a dostává mě to do zvláštního stavu zaseklosti. Mám pocit, že nemůžu nic, jsem z toho frustrovaná a rozjíždí se kolečko nespokojenosti. Vnitřní kritik mě napovídá „Jsi ve skluzu“. Měla jsem předtím náročné dny a tělo si potřebuje odpočinout. Ale to mi nejde, protože pořád vnímám tahání náplastí na zádech.
Mohu dělat jenom věci, u kterých se nepřemýšlí, kde jedu jako automat - dokážu uvařit omáčku, dát nádobí do myčky, složit prádlo, zaplatit složenku ..takovou rutinu. Už se mi ale nedaří dát dohromady kloudný text, udělat přípravu na seminář a konzultace s rodiči jsem raději přesunula.
A k nelibosti mého syna se taky nedokážu zapojit do ekonomické debaty o kryptoměnách.
Marek to má odlišně. On odpojí všechny svoje mechanismy, ale přemýšlení zůstává. „I když jsem tak unavenej, že zakopávám, tak si můžu povídat o složitých tématech“, doplňuje pro vysvětlení.
… Další oblast, ve které se lišíme. Ve kterém jsme „jiní“.
Přeji vám krásné dny s vašimi blízkými, ať už jsou vaše „jinakosti“ jakékoli. :)
Věra
