Vlado Kludaj

Koučink často vnímáme jako nástroj. Jako způsob, jak něco vyřešit, posunout, změnit.

Ale čím déle s ním pracuji, tím víc vidím, že koučink není jen o cílech.
Je to cesta zpět k sobě.

Možná to znáte.
Navenek všechno funguje… a přesto uvnitř cítíme neklid.
Pocit, že něco důležitého nám uniká.

A právě tady začíná skutečný koučink.

Ne tím, že vám někdo řekne, co máte dělat.
Ale tím, že vás někdo podpoří v tom, abyste to uviděli sami.

Postupně se učíme:
• zastavit se
• vnímat, co skutečně prožíváme
• rozpoznat vzorce, které nás drží
• a najít odvahu udělat krok jinak

A někde na té cestě se začne dít něco zásadního.
Začneme se vracet k sobě, domů.

Ke svým emocím..
Ke svému tělu.
Ke svému životu.

Koučink tak není jen o změně.
Je o návratu.

A možná právě to je ta největší proměna.

—

Pokud cítíte, že je čas vydat se víc k sobě,
možná je to pozvání, které stojí za to vyslyšet.

Můj Projekt Proměny začal před více než 15 lety, kdy jsem se rozhodl, že se vyléčím z nemoci, která se označuje jako nevyléčitelná, ulcerózní kolitídy. Vyléčil jsem se, změnil jsem svoje povolání, díky Enneagramu jsem poznal a pochopil svoje ego, našel smysl svého života. Tyto zkušenosti moc rád předávám dál ve Škola Proměny a Vědomý Koučink & Leadership 💜

Chmury, tiché dny a těžké nálady: Co mi pomáhá, když energie zmizí

Znáte ten pocit, když se ráno vzbudíte a něco je jinak? Tělo je těžké, hlava zamlžená, nic se vám nechce a vlastně ani nevíte proč. Věci, které včera šly samy, najednou nejdou. Energie nikde, motivace pryč. Chmury. Tiché, nenápadné, ale o to víc přítomné. Co s tím?
U mě se ukázalo, že nejlépe fungují jednoduché, jemné kroky, které mě vracejí zpátky k sobě. Nic dramatického, nic silou. Spíš drobnosti, které umožní, aby se uvnitř něco pohnulo.

1. Zastavit se a dovolit si cítit
Prvním krokem je zastavit se. Doslova. Na pár minut jen sedím, dýchám a vnímám, co se ve mně děje. Bez hodnocení, bez tlaku něco hned měnit.
Je to můj pocit. Moje nálada. Možná nevím proč přišla – a to je v pořádku.
Prožít ji, nadechnout se do ní, vědomě ji na chvíli přijmout jako součást svého dne. Už jen to přináší úlevu.
Někdy stačí krátký moment se zavřenýma očima a věta:
„Teď se takto cítím. A je to v pořádku.“
V tu chvíli už přebírám zpět svou sílu – ne tím, že emoci potlačím, ale že ji uznám.

2. Udělat něco malého a nenápadného
Na velké úkoly často není síla. Proto dělám maličkosti. Uklidím hrnek. Uvařím polévku. Napíšu někomu krátkou zprávu. Udělám radost někomu jinému – a tím i sobě.
Malé, jednoduché kroky mají jednu výhodu:
navrací pocit pohybu tam, kde se před chvílí zdálo, že stojím.
A někdy to úplně stačí.

3. Vděčnost za drobnosti, které se povedou
V chmurách není třeba hledat velká vítězství. Naopak. Všímám si maličkostí, které vyšly – třeba jen to, že jsem vstal, uvařil si čaj, vyřídil jednu zprávu.
Vděčnost nemusí být veliké gesto.
Je to tichá připomínka, že i malý krok má hodnotu.

4. Sdílení, laskavost, propojení
Když udělám něco, co potěší druhého, obvykle ucítím jemný vnitřní posun. Laskavé slovo, povzbuzení, poděkování, drobná pozornost. Ne proto, abych vylepšoval svou náladu – ale protože laskavost léčí obě strany.
Často zjistím, že chmury nejsou voláním po výkonu, ale po kontaktu.

A co dál? Když jsou dny těžší nebo hlubší
Někdy chmury přerostou do hlubšího stavu. V takových chvílích se mi osvědčily i další jemné postupy, které s nimi nepotlačují boj, ale otevírají prostor pro změnu.

5. Návrat do těla, ne do hlavy
Když je těžko, nejvíc žijeme v hlavě. Pomáhá něco velmi jednoduchého:
pomalý nádech nosem, dlouhý výdech ústy.
Dvakrát, třikrát.
Tělo tím dostane signál, že je bezpečno. A často se něco uvolní.

6. Uvědomit si, že emoční počasí se mění
Nehledám trvalé odpovědi během dočasných stavů. Připomenu si:
„Tohle je jen nálada. Přejde.“
Tím se oddělím od pocitu, který jinak působí jako „já jsem takový“. Ne – jen tím procházím.

7. Nastavit hranice vnitřnímu kritikovi
V chmurách bývá nejaktivnější. Ví přesně, co „bych měl“.
Mám na něj jednoduchou větu:
„Teď ne. Teď odpočívám. Přijdu za tebou později.“
Je to překvapivě účinné. Kritika tím nepopírám, jen ji posouvám na vhodnější čas.

8. Krátký návrat k něčemu krásnému
Píseň, která mě pohladí. Kousek knihy. Fotka rodiny. Dvě minuty na zahradě.
Nehledám velkou radost. Stačí připomenout si kousek krásy.
Někdy je to právě ten impulz, který ve mně něco jemně rozsvítí.

9. Požádat o podporu, když je toho moc
Když je těžko déle nebo víc než obvykle, je naprosto v pořádku nesnažit se to zvládat sám.
Krátký rozhovor s partnerem, kamarádem, koučem – někdy stačí pár vět a prostor se uvnitř uvolní.
Síla není v tom to vydržet. Síla je vědět, kdy si říct o podporu.

10. Nechat život, aby ukázal, co chce říct
Často zjistím, že chmury nejsou jen náhodou. Že mě k něčemu vedou. K zamyšlení, k opravdovému odpočinku, ke změně, ke zpomalení, k přehodnocení něčeho v mém životě.
Ptám se:
„Co se mě život snaží naučit?“
Odpověď někdy přijde okamžitě, jindy až za pár dní. Ale přijde.

Závěrem
Chmury nejsou nepřítel. Nejsou selhání. Nejsou chyba.
Jsou to tiché signály, že něco uvnitř žádá pozornost, klid nebo péči.
Když k nim přistoupíme jemně, bez boje a s laskavostí k sobě, postupně se rozplynou. A někdy po nich zůstane i něco cenného – hlubší pochopení sebe, nový nadhled, větší blízkost k tomu, co je pro nás v životě opravdu důležité.

Máte problémy s rozhodováním?

Vyzkoušejte to, co učíme ve Škole Proměny - 3 způsoby rozhodování:

1. Racionální, logické rozhodnutí - zjistím všechny dostupné informace, rozmyslím, vyhodnotím, porovnám a vyberu nejlepší řešení.

když to nejde tak zkusím:

2. Intuitivní rozhodnutí - máme na to nástroj, kdy si představím, že jdu po cestě a přijdu na křižovatku, kde se cesta rozděluje na několik cest (podle počtu možností mezi kterými se rozhoduji, doporučuji 2, max. 3, každá cesta znamená jednu z možností). Projdu si každou cestu a vnímám co se na ní děje a jak se na ní cítím, co tam prožívám. Nakonec vyberu tu cestu, kde se cítím nejlépe.

když ani toto nefunguje:

3. Rozhodnutí volbou - hodím si minci, vytáhnu z klobouku … Možnost kterou takto vyberu uvítám a udělám z ní nejlepší volbu mého života, začnu jí naplno uskutečňovat a žít.

Jinak ve výzkumu mozku bylo zjištěno, že každé naše rozhodování je emocionální záležitost. (Joe Dispenza)

Dejte vědět jak vám to funguje. 👍

EMOCE - vzpomínám si, jak jsem s nimi měl docela velké problémy, než jsem pochopil že:

1. EMOCE, emotion je (energy in motion) velká energie v pohybu - je to moje energie a já jsem za ní zodpovědný.
2. EMOCE vzniká jako reakce mého těla na moji mysl (a také obráceně), je to prostě nástroj komunikace, jazyk kterým se mezi sebou domlouvají moje mysl s mým tělem.

Je to moje přirozená a důležitá součást, a proto jsem přestal emoce potlačovat, nebo se jim vyhýbat. Začal jsem s emocemi vědomě pracovat a docela mě začalo zajímat, co si to vlastně spolu moje mysl a moje tělo povídají a proč.

EMOCE nejsou tady proto aby tě zlobily a ničily. Emoce jsou tvoje síla.

Na dalším 3-denním workshopu jsme ve Škole Poměny propojili Pyramidu jedinečnosti, Human Design, Enneagram, Intuitivní koučink a NLP. Je to velká radost když to vše do sebe zapadne a začne dávat smysl.

Horská chata Svišťovka jede a takto krásně je tam v létě. Ve středu tam vyrážíme na kola a borůvky a Svišťovka už má jen jeden poslední volný termín, tak kdo máte chuť neváhejte. 👍