01/08/2022
Lammas/Lughnasad – Dožínky. Výklad na čas tohoto dne v roce. Sklizeň. Užitek. Vrchol léta.
A) Co bych měl uctít = SMRT a tedy i ŽIVOT
Kosa je nástroj žně, ať v rukou rolníka, nebo osudu. Vždycky jde „jenom“ o fázi. To, jak dlouhá ta fáze je, mnohdy nelze dopředu znát. Jak dlouhá byla seznáme v moment, kdy to přijde. Když jde o fázi, jde o konec, ale zároveň i začátek. Kosa nás ale upomíná na fakt užitku, na fakt toho, co (po nás) zůstává. Nejspíš mám uctít, že nic není marné. I konec fází/počátek smrti může mít svůj význam. Po chůzi v písku zanecháváme po svých krocích stopy. Mám se vzpamatovat, přestat být nihilista, pro kterého čas od času „nic nemá smysl“… Mám uctít svoji budoucí pozůstalost. To, co bude mojí jedinečnou stopou, neboť takhle to je v pořádku. Pokusím se tedy pátrat nejen po tom, za co jsem vděčný, ale také si denně zkusím připomenout, co ke mně přišlo/co jsem nabídl užitečného.
B) Co ve mne uzrálo = CÍSAŘOVNA
Plodná figura ta žena. Ale taky sebejistá. Vřeteno v ruce též odvíjí čas, ale jinak. Na zem upadlo jablko v tu správnou chvíli. Příhodný okamžik. Intuice užitku. Důvěra v to, že všechno je správně. Možná s časem pracuji jinak. Možná ho tolik netlačím a nechávám ho víc plynout, i když to stále vyžaduje úsilí. Nejspíš jsem si vědomější talentů a daří se mi slyšet, když mne někdo ocení. A přestávám chválu snižovat. Dřív jsem po ní toužil, ale o to víc „skromně“ devalvoval. A to je chyba. Chvála má svoji hodnotu. Velkou hodnotu.
C) Co kolem mne uzrálo = SÍLA
Medvěd na květinovém řetězu. Snad se neutrhne. V první moment mi na mysl přišla síla covidu. Znovu začíná kolem nás vířit prach. Znovu se zvyšují čísla nemocných. Ale jako bychom si dovolili, aby byl krotší. Jako by zdomácněl. I když nás straší – mne nevyjímaje (především s ohledem na počátek brzkého výcviku). Tak snad se z toho řetězu neutrhne… a dovolíme si stále žít.
D) Jak to zužitkovat? = KRÁLOVNA MINCÍ
Když se na výjevy karet dívám, tak jako by každá byla jiného ročního období. Jaro – léto – podzim – zima. Jakoby to byl příběh od konce k vrcholu. Královna mincí sedí za pecí, ale nijak pasivně. Pečuje, krmí, čeká…. A mají z toho užitek všichni…. A protože jde o Královnu mincí, napadá mne, že tato péče je po zásluze odměněna i materiálně/finančně. Tedy si říkám, no jasně… Drž se svého kopyta, ale za vzduch se vyžít nedá! A máš na to, abys asertivně začal vydělávat. Trpělivost nejen růže přináší. Pečuj, ale za svoji službu se nech náležitě odměnit! A pokud to není možné, běž (s vnitřním kůzletem) o dům dál.
