16/04/2025
…📸🕉️🌋🏝️
Chápu, že dělat dneska coaching je pro spoustu lidí kontroverzní. Možná až směšný.
Slyším věty typu: “Jak může být někdo tak zoufalý, že si platí sezení s člověkem, co mu říká, jak má žít? Jak někdo může leťet na Bali na nějaký kurz? “
Ale víš co?
Ti lidé nejsou zoufalí. Jsou nešťastní. A to je rozdíl. Nebo jsou zaseklí, znudění, ….
Většina z nás si myslí, že nám se to stát nemůže. Že to máme pod kontrolou. Ale život se s nikým nemazlí. Semele tě pomalu, nenápadně. A jednoho dne se probereš… a zjistíš, že žiješ život, který jsi nikdy nechtěl.
Coaching není o radách.
Není to o tom, že ti někdo bude říkat, co máš dělat. Je to o otázkách jako: Co chceš? Co ti dělá radost? Co ti naopak bere energii?
Říkáš si: “Každej si přece umí pomoct sám.”
Jo, i já jsem tomu dlouho věřil.
Samotného mě formovalo taneční prostředí, kde jsem si musel pomoct vždycky sám. Naučilo mě to odolnosti a překonávání sebe. Ale ne každej to má stejně.
A v tom je pointa.
Ne každý si v každé fázi života umí pomoct sám. Ale každý se to může (znovu) naučit.
Protože když jsme uvnitř lahve, etiketu prostě nevidíme. A právě proto to děláme – ne abychom někoho zachraňovali, ale abychom lidi vedli zpátky k sobě a vlastní síle.
Nedáváme návody. Nabízíme prostor. Filozofii.
Neříkáme: “Tady máš pravdu.” Říkáme: “Hledej tu svou.”
Protože kritické myšlení je základ. A odvaha podívat se sám sobě do očí, bez filtrů a masek, je těžká – ale osvobozující.
A to je za mě práce, která má smysl.