Akademie psychologie

Úzkost bývá dlouhodobě spojována s amygdalou, mozkovou strukturou podílející se na zpracování emocí, zejména strachu a ohrožení. Nová studie publikovaná v časopise iScience však ukazuje, že významnou roli může hrát konkrétní neuronální okruh uvnitř amygdaly. Výzkumníci zjistili, že jeho narušená aktivita vedla u myší k úzkostnému chování a sociálnímu stažení. 🐁

Zajímavé je, že obnovení rovnováhy v tomto okruhu vedlo ke zmírnění úzkostných projevů i ke zlepšení sociálního chování. Podobné výsledky byly pozorovány nejen u geneticky modifikovaných myší, ale také u běžných myší s vyšší mírou úzkosti, což naznačuje, že by mohlo jít o obecnější mechanismus regulace emocí. 🫴🏻

Přestože se jedná o výzkum na zvířecím modelu, studie představuje důležitý krok v porozumění neurobiologickým mechanismům úzkosti. Zároveň připomíná, že za psychickými obtížemi nestojí jediná mozková struktura, ale komplexní síť vzájemně propojených neuronálních okruhů. 🧠

———
Universidad Miguel Hernandez de Elche. (2026, June 3). Scientists reverse anxiety by fixing a tiny brain circuit. ScienceDaily. Retrieved June 7, 2026 from www.sciencedaily.com/releases/2026/06/260603015356.htm

Slyšeli jste někdy o temné triádě osobnosti?

Psychologové se dlouho zaměřovali především na narcismus, machiavelismus a psychopatii. V posledních letech se ale pozornost obrací i k tomu, co v lidech podporuje důvěru, respekt a zdravé vztahy.

Právě proto vznikl koncept světlé triády osobnosti, který zahrnuje víru v lidstvo, humanismus a kantianismus.

Možná je stejně důležité ptát se nejen na to, co v lidech škodí, ale také na to, co jim pomáhá růst.

Zdroj: Kaufman, S. B., Yaden, D. B., Hyde, E., & Tsukayama, E. (2019). The light vs. dark triad of personality: Contrasting two very different profiles of human nature. Frontiers in psychology, 10, 467. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2019.00467

Dopaminový systém odměny je jedním z důvodů, proč lidstvo dokázalo přežít, objevovat a tvořit. Bez něj bychom neměli motivaci riskovat, učit se ani překonávat překážky. Stejný mechanismus, který kdysi pomáhal lovcům hledat potravu, dnes reaguje na notifikace, lajky a nekonečný proud digitálních podnětů. 📲

Mozek se za tisíce let příliš nezměnil. Jen prostředí kolem něj se změnilo dramaticky rychleji, než se stíhá přizpůsobit. ➡️ Právě v tom spočívá dnešní výzva: naučit se, komu a čemu svůj systém odměny vlastně půjčujeme. Protože to, co pravidelně získává naši pozornost, postupně formuje naše návyky, motivaci a nakonec i celý způsob života. 🧠

Teorie attachmentu vychází z předpokladu, že naše první zkušenosti s blízkostí – typicky s rodiči nebo pečujícími osobami – vytvářejí jakousi „vnitřní mapu vztahů“. Podle ní si postupně utváříme odpovědi na základní otázky:

— Jsou pro mě druzí lidé bezpeční?
— Můžu se na ně spolehnout?
— Budu přijatý/á, když projevim emoce a potřeby?
— Je v pořádku být blízko druhým?
— A jsem vůbec hodný/á lásky?

Tyto rané zkušenosti často ovlivňují naše vztahy i v dospělosti – partnerské, přátelské i pracovní. Nejde ale o jednoduché „naprogramování“. Attachment není osud ani neměnná nálepka. Je to spíš opakující se vzorec, podle kterého reagujeme na blízkost, konflikt, nejistotu nebo odmítnutí. ❤️‍🩹

Právě proto může být pochopení vlastního stylu vazby velmi užitečné. Mnohdy totiž nejsou největším problémem samotné vztahy, ale způsoby, jak v nich reagujeme. 🫶🏻

Plánujete se hlásit na psychologii, ale máte pocit, že je informací k přijímacím zkouškám až moc? Nevíte, jak se ve všech požadavcích zorientovat?

📚 Právě proto každoročně pořádáme webinář Kudy, kam a jak s přípravou na psychologii.

🔗 Odkaz najdeš v BIU