Vědecko-výzkumné pracoviště AVU

Druhým článkem speciálního vydání Sešitu, věnovaného kulturním interakcím za studené války, je studie Magdaleny Anny Nowak „Clashing Ideologies and Shifting Aesthetics: Reception of the U.S. Art Exhibitions at the National Museum in Warsaw in the 1970s“.

Autorka v něm analyzuje ohlasy, kterých se dostalo čtyřem velkým výstavám, jimiž se americká kulturní diplomacie snažila ovlivnit obraz USA v Polské lidové republice. Tehdejší polská výtvarná kritika se dokázala z velké části vymanit z ideologických tlaků socialistického režimu, současně však nebyla ochotná přistoupit ani na propagandistickou hru americké vlády.
“ The soft power exerted by the U.S. government through official art exhibitions sought to win over Polish intellectuals and persuade them that America embodied the true ideals of freedom and progress. These initiatives were less concerned with promoting art per se or with soliciting research-based feedback from Polish art historians than with pure diplomacy. Nevertheless, Polish critics exhibited a keen awareness of the ideological underpinnings of these displays. (…) Importantly, there was no singular critical response. Reactions varied according to ideological orientation: some critics, informed by revisionist Marxism, framed their resistance in anti-imperialist terms; others adopted a more bourgeois perspective, aligning themselves with Western European art history and positioning Paris—not New York—as the mature artistic center, thereby countering perceived American cultural hegemony across Europe.”

A jakou roli v této recepci amerického umění sehrály i v Polsku populární „mayovky“? Nejen to se dočtete v devětatřicátém Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny.

Aktuální i starší čísla periodika lze koupit např. na https://www.facebook.com/KnihkupectviArtMap//

Obr.: William Cildwell, plakát na výstavu Dvě stě let amerického malířství (1976), © Národní muzeum ve Varšavě

Prvním článkem speciálního vydání Sešitu, věnovaného kulturním kontaktům za studené války, je studie spolueditorky čísla Stefany Djokić “Diplomacy Through Culture: U.S. Perceptions of “Art from Tito Land” 1959–1962”. Zabývá se v ní putovní výstavou New Painting from Yugoslavia, jejímž prostřednictvím se Titův režim snažil prezentovat americkému publiku jugoslávské umění jako moderní a nezávislé na sovětské kulturní politice. Tato snaha byla podle autorky úspěšná jen zčásti...

“For all their openness and enthusiasm towards Yugoslav art, U.S. critics viewed it through the lens of a dominant power. They were hardly, if at all, able to approach it seriously as an equal of the contemporary Western art scene and to consider it on its own terms. If they interpreted the artworks through domesticating strategies, they ultimately celebrated them as evidence of U.S. cultural hegemony and the success of U.S. soft power abroad, evaluated them unfavorably against unattainable American standards and framed them as derivative of U.S. or Western models. Conversely, if American art critics adopted foreignizing strategies in their interpretations, they reinforced Yugoslavia’s placement on the periphery of modern art and denied Yugoslav artists full coevalness with their Western contemporaries, emphasizing instead Yugoslav art’s folkloric, naive, or “primitive” qualities that exoticized and “othered” the artists and reinforced long-standing Balkanist tropes.”

Studii si můžete přečíst v devětatřicátém Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny.

Aktuální i starší čísla periodika lze koupit např. na https://www.facebook.com/KnihkupectviArtMap//

Obr.: Gabrijel Stupica, Avtoportret s hčerko (Autoportrét s dcerou), 1956, olej na plátně, 161 x 99 cm, Moderna Galerija, Ljubljana, foto: Dejan Habicht, Matija Pavlovec, © Moderna Galerija, Ljubljana

Články v 39. čísle Sešitu vznikly ze série seminářů Linking (Art) Worlds: American Art and Eastern Europe from the Cold War to the Present, které se v letech 2022 až 2024 konaly na různých místech středovýchodní Evropy a Spojených států amerických. Autorstvo v nich usiluje o překonání stále převažujícího přístupu ke studiu studenoválečné kulturní diplomacie, typického binaritou a zdůrazňováním rozdílů spíše než hledáním společných rysů a konvergencí. Stefana Djokic se zabývá první výstavou moderního jugoslávského umění v USA, která se konala v letech 1959–1962. Titův režim se jejím prostřednictvím snažil komunikovat obraz Jugoslávie jako země, která oproti jiným socialistickým státům šla vlastní cestou, projevující se opuštěním socialistického realismu a otevřením se modernismu. Magdalena Anna Nowak zkoumá recepci čtyř výstav amerického umění, které se v 70. letech 20. století konaly ve Varšavě; ukazuje, že polská kritika si při jejich hodnocení zachovala jistou míru nezávislosti jak na kulturní politice USA, tak na domácím režimu. Do Československa let 1958–1968 zavádí čtenářstvo Fedora Parkmann, aby na příkladu knižní série Umělecká fotografie dokázala, že přístup k fotografii ve státně socialistickém režimu sdílel se Západem důraz na kulturní docenění média, jeho dokumentárnost a humanismus. Článek Ilky Rambausek se symbolicky pohybuje na obou stranách Berlínské zdi a zkoumá, jakou roli sehrála recepce Pop artu v německo-německé kulturní výměně. V poslední z recenzovaných studií se Jan Elantkowski věnuje americkému umělci lotyšsko-židovského původu Borisovi Luriemu a jeho provokativním kolážím, v nichž konfrontoval americký konzumerismus s vytěsňovanou pamětí Holocaustu. Číslo přináší také dvě recenze. V první se Beáta Hock zamýšlí nad výstavou Modern Times. The American Dream and the Avant-Gardes of the 1920, konanou roku 2025 v Drážďanech, v druhé píše Zsuzsa László o knize Plural and Multiple Geographies of Modern and Contemporary Art in East-Central Europe (Routledge 2024) editorek Cateriny Preda a Magdaleny Radomske.

Dne 21. ledna 2026 se na AVU uskutečnila iniciační schůzka grantového projektu GAČR Akademie výtvarných umění v Praze 1799–1999: Umělecké vzdělávání a kánon (č. projektu 26-20940S). Setkání zahájilo tříleté řešení projektu a bylo věnováno představení jeho základní koncepce a časového harmonogramu.

Schůzky se zúčastnily členky a členové řešitelského týmu z VVP AVU, Ústavu dějin umění AV ČR a dalších spolupracujících institucí. Diskuse se zaměřila na koordinaci výzkumných aktivit, strukturu plánované monografie a způsoby sdílení archivních a badatelských výstupů v rámci týmu.

Více o projektu: https://vvp.avu.cz/projekty/

Foto (c) Radek Dětinský

„Od estetiky k souvislostem. Vznik, vývoj a vystavování sbírky architektury v Národní galerii,“ tak zní název studie Marie Kordovské, která na základě rozhovorů s Radomírou Sedlákovou, Jindřichem Vybíralem a Helenou Huber-Doudovou, materiálů z archivu NG i vlastní návštěvnické zkušenosti zodpovídá následující otázky: „Jakým způsobem se formovala podoba této sbírky a jak fungovala v rámci Národní galerie? Do jaké míry při tvorbě expozic reflektovaly kurátorky odpovědné za její vedení aktuální společenské otázky a dokázaly ve svých přehlídkách kromě architektury samotné uchopit i jiná společenská témata?“

Studii si můžete přečíst v osmatřicátém Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny.

Aktuální i starší čísla periodika lze koupit např. na https://www.facebook.com/KnihkupectviArtMap//

Obr.: Vernisáž výstavy Sbírka architektury se představuje, Palác Kinských 1993. Zprava Jindřich Vybíral a Radomíra Sedláková. Foto: Archiv Národní galerie.

„Kritický posthumanismus představuje široké pole kritiky humanismu, antropocentrismu a hierarchických struktur spojených s bílým, západním, koloniálním a patriarchálním myšlením. Společně s feministickými, dekoloniálními, disabled či q***r teoriemi je jeho předmětem kritika situování člověka (či specifických skupin lidí) na vrchol hierarchií hodnot a zkoumání potlačovaných prvků v hierarchických strukturách našeho myšlení,“ píše filozof, umělec a kurátor Tomáš Samek. Ve své studii, která pracuje také s pojmem asambláže, se ptá, „jak umělá inteligence v rámci kritického posthumanismu a jeho otevřenosti ne-lidskému může zpochybňovat tradiční humanistický model autorství jako jednosměrného aktu ovládání instrumentální ne-lidské materiality lidským radikálně autonomním a individuálním autorem/géniem.“

Kdo je vlastně autorem AI umění se (možná) dozvíte v osmatřicátém Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny.

Aktuální i starší čísla periodika lze koupit např. na https://www.facebook.com/KnihkupectviArtMap//

Obr.: Více-než-lidská kreativní asambláž vytvořená Tomášem Samkem (autor promptu), nástroji generativní umělé inteligence Midjourney, Seedream 4.0 (https://openart.ai/) a Nano Banana Model (https://artlist.io/) a dalšími aktéry.

Zítra proběhne workshop LITERATURA V DOBĚ TRANSFORMACE. Kontexty a metody, na kterém vystoupí také Pavlína Morganová se svým příspěvkem věnovaným výtvarné scéně 90. let.

„Since the 1980s, the tension between ethnic and civic models of Ukrainian identity has been a focus of Ukrainian artists and has become a subject of critical reflection. With the outbreak of the Russian-Ukrainian war in 2014 and especially after the full-scale invasion in 2022 these concerns deepened. Moreover, in the situation of the Russian-Ukrainian war aimed at eliminating Ukrainian statehood and restoring the Russian empire, the issue of identity has acquired an existential dimension. Many Ukrainian artists articulate collective belonging in their practice, either directly or more indirectly. The most immediate counterpart to the state and associative image of national identity are national symbols, in particular the flag. For this reason, this article is devoted to art projects by contemporary Ukrainian artists who address the theme of the flag in the context of collective identity and formulate different ways of understanding it."

Článek o tom, jak současní ukrajinští umělci a umělkyně pracují s tématem (nejen ukrajinské) vlajky napsala Daryna Skrynnyk-Myska z lvovské Národní akademie umění. Přečíst si ho můžete v 38. čísle Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny.

Aktuální i starší čísla periodika lze koupit např. na https://www.facebook.com/KnihkupectviArtMap//

Obr.: Olia Fedorova, ze série Nevím, kde jsem, ale je to můj domov (2020). Foto © Olia Fedorova.

„14. června 1965 byla v Domě kubánské kultury v Praze zahájena výstava děl kubánského grafického designéra Tonyho Évory (1937–2017). Jednalo se o autorovu první sólovou výstavu zakončující jeho tříletý studijní pobyt v Československu. Oproti očekávatelným ideologickým plakátům v zářivých barvách, ukázkám avantgardní typografie či věrně realistickým časopiseckým ilustracím, které by korespondovaly s Évorovou tehdejší tvorbou, na ní byla uvedena série černobílých portrétů, z nichž se dochovala jediná malá reprodukce na titulní straně katalogu. Představuje portrét muže-dítěte s korunou na hlavě, vyvedený pravděpodobně technikou kresby tužkou a temperou. Jeho jednotlivé elementy jsou značně redukované, ztrácí se a znovu objevují mezi expresivními až gestickými tahy. Tvář hledí přímo na diváka prázdným, nepřítomným pohledem. Pod deformovaným nosem vystupují velká masitá ústa. Na špičatou bradu navazuje štíhlý, nepřirozeně dlouhý krk. Agresivně zubatá koruna s kameny kontrastuje s celkovým výjevem balancujícím mezi výrazem bázně a odhodlání."

Komu patřila ta tvář? Proč se renomovaný grafik při svém pobytu v ČSSR přiklonil k volné tvorbě? Co v ní vyjadřoval?

O pozoruhodné epizodě z československo-kubánských vztahů píše Darina Zavadilová v článku „Černá tvář s korunou“, který najdete v 38. Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny.

Aktuální i starší čísla periodika lze koupit např. na https://www.facebook.com/KnihkupectviArtMap//

Obr.: Titulní strana katalogu, © Archiv výtvarného umění

38. číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny nabízí čtenářstvu čtyři odborné studie a dvě recenze vztahující se k současné praxi i nedávné historii umělecké produkce. V prvním článku čísla se Darina Zavadilová věnuje historické, sociální a politické dynamice na ose Praha – Havana – Paříž, a to prostřednictvím případové studie výstavy kubánského umělce Tonyho Évory v pražském Domě kubánské kultury z roku 1965. Více do současnosti nás přenáší Daryna Skrynnyk-Myska, která analyzuje, jakým způsobem se po ruské invazi na Ukrajinu proměnilo zpracování vlajky jako předmětu i symbolu v ukrajinských uměleckých projektech; autorka ukazuje, že umění v takové situaci prokazuje mimořádnou schopnost reflektovat odlišné pozice a úhly pohledů. Další studie má spíše teoretickou povahu a kurátor Tomáš Samek v ní obrací pozornost k otázce, kdo je autorem AI umění; jeho hlavním východiskem je posthumanistický koncept asambláže. V poslední studii zkoumá Marie Kordovská utváření Sbírky architektury v Národní galerii v Praze a způsoby, jakými byla během pětatřiceti let své existence prezentována veřejnosti na přehlídkách Sbírka architektury se představuje (1993), Sen a skutečnost (2016) a ve stálé expozici Architektura všem 1956–1989 (2022). V recenzní rubrice se nejprve Mathilde Arnoux věnuje knize Marie Klimešové a Hany Rousové Tak blízko, tak daleko. České umění 1947–1960 v mezinárodních sociokulturních souvislostech / So Near, so Far 1947–1960. Czech Art in International Sociocultural Contexts (Praha: Arbor vitae societas 2023), která je podle autorky výjimečná svým zaměřením na vzájemně propojené vztahy evropských uměleckých scén. Posledním textem čísla je recenze Vojtěcha Märce na knihu Jakuba Stejskala Metakunsthistorie, v níž jsou z filozoficko-estetické perspektivy přehodnocovány zavedené uměnovědné pojmy jako kultura, styl, forma, obraz, médium, kontext či materiál.