10/08/2024
„Moniko, co myslíte, už bych měla jet do porodnice? Je mi nějak divně. Kontrakce mám asi hodinu a čtvrt a jsou po pěti minutách, dlouhý asi půl minuty!“ Volá mi brzy ráno paní Nikola. Domluvíme se, že si dá malou snídani a do půl hodiny se ozve a asi vyrazíme. Minule rodila tři dny, ale druhé porody jsou obvykle jiné. Má to něco přes hodinu do porodnice autem. Připravím se a kouknu, že uplynulo asi 38 minut. A už volá její muž, že Nikole praskla voda. Chtěla se rychle vysprchovat a teď už má pocit, že rodí. Slyším přes telefon výrazný křik. „Dejte mi ji, prosím k telefonu. A zavolejte z druhého rychlou!“ Reaguji rychle. To co následovalo, se celé událo během pěti až sedmi minut. Nikola mi obtížně popsala, že stojí ve vaně a nemůže se pohnout. Cítí už hlavičku. Požádala jsem ji, ať raději co nejdříve vyleze z kluzké vany, než přijde další kontrakce. Slyšela jsem, jak ji muž pomáhá ven a mezi jejím křikem a tlačením ji povzbuzuje: „Už je venku hlavička. A už je tu! Už je tady, Nikolko.“ Během kratičké chvíle se narodil zdravý chlapeček. Slyším pláč miminka. Sanitka přijela brzy. Poranění bylo nepatrné. Po krátké době jsme si volali s tatínkem. Ještě cítí adrenalin a pochoduje po bytě. Zvládl vše skvěle. Placenta vyšla hned v sanitce. Máma s miminkem odjeli do nejbližší porodnice. Odpoledne jsme s Nikol vše dopověděly. Přála si rychlý přirozený porod, ale takto to nečekali. Oba byli moc rádi, za tento zážitek. Nikola si vyzkoušela opravdu přirozený porod a držela jako první hlavičku svého chlapečka.
A jak se říká: „Rozmysli si, co si přeješ. Mohlo by se ti to taky splnit.“ Smály jsme se spolu.
„Ne, nic bych neměnila. Sice mě na jednu stranu třeba mrzí, že jsem přišla o porod s vámi. Vážně jsem se těšila. Ovšem přirozený porod doma bez lékařů, léků a nervů byl úžasný. Navíc, když mě „odrodil“ můj manžel, který je také skvělý.“