Petr Růžička

Kdo by nechtěl cítit svoje facie…
Před pár měsíci jsem začal chodit v kruhu při cvičení Baguazhang (ta pozice na fotce je jednou z variant, která se jmenuje “lev kutálí kouli”). Ten dril je zdánlivě velice jednoduchý, ale ve finále super obtížný. Ale proč o tom píšu - je to velice dobré cvičení na stabilitu, rovnováhu, uzemnění těla. A mám pocit, jak se mi v těle protahují provazy fascií, uvolňují, smršťují, stahují různé části k sobě. Fascinující chůze v kruhu...
A co se nadpisu týče - jako jo, já vím, znám dost podobných lidí 😀

Velice povedený článek. Od srdce

Dá se změnit sport pohybem? | Pohyb je život Zas jednou proběhl NFL draft a já jednu celou noc nespal a užíval si s dalšími NFL fanoušky v Praze tu show v přímém přenosu. A pak ještě…

Další sezóna s 🦁 za mnou a letos je to stříbro🥈.Bylo to o kousek a málem to celé mohlo být jinak, ale dopadlo to takhle. Po mnoha měsících práce, potu, námahy, přemýšlení….a je konec.
- gratulace, forma, hra a načasování - perfektní. 🎩, smekám. Jo a to skandování na konci - to bylo nečekané a velmi překvapivé. Díky. Jestli budu mít chuť a náladu, tak zase něco sepíšu na blog, jako loni. Tak snad zase za rok.

When in Rome…

Pořád jsem nejstahovanější 🙂. To zní jak kalhoty.

Včera jsem na tuhle větu narazil v jedné prezentaci o tréninku skoků. Je to pěkně shrnuté, výstižné, uderné.
A pak mě napadlo, že to možná může mít větší přesah, než může být patrné.
Co kdyby to bylo v prezentaci o stravě? O hraní na hudební nástroj? O tvorbě filmů? Nebo třeba tvorbě designových hamburgerů? Ono se to tak nějak hodí na všechno - další z mnoha univerzálních zásad života 🤯

Emoce
Kolektivní sporty mě nikdy nějak nebraly. Jednak jsem většinou seděl na lavičce, nic z toho, co se hrálo na škole mi moc nešlo, jednak mi ta týmovost nějak nešla. Rád jsem byl zodpovědný sám za sebe a svoje schopnosti. Absolutně mi v tom chyběla jakákoliv emoce, pocit, nadšení.
Stejně tak se na něco podobného dívat - vůbec, nula.
No a teď tady stojím na zápase (sedět nedokážu) a každou chvilku mám pocit, že dostanu infarkt.
Když se člověk s tím svým týmem “propojí”, tak je to jiná úroveň - tak tohle mě zatím nějak minulo. Sakra, jak to?
Necítil jsem to spojení, ale teď, když s tím svým týmem trávím hodiny a hodiny, vysvětlujeme, učíme, dřeme, opravujeme - tak moje emoce když hraje “můj” tým, úplně někde jinde. To jemné předivo týmového nervového systému se nacvaklo i na můj operační systém.
Když jsem byl na “lvím” 🦁zápase poprvé, tak jsem si tam posedával, koukal na to, jak skáčou a lítá míč a zas tak moc mě to nebralo. Viděl jsem pohyby, skoky, ruce a nohy.
Teď? Mám pocit, že hraju s nima (i když bych jim tam asi dost překážel….). Teď vidím lidi. Tým. Tým, který je tak trochu “můj”.
Na to, abych si to rozebral se budu muset podívat ze záznamu, neměl jsem dost kapacity vnímat detaily.
vyhráli 3:0.
Tak ať to vydrží.

Milí přátelé,

všechny obchody NILA jsou do 24. března uzavřeny. Stejně jako pro mnoho (a jistě nejen) malých podniků je současná situace pro NILU kritická. Ač s vládními opatřeními souhlasíme a stavíme zdraví na první místo, začíná pro nás boj o to, abychom tady pro Vás mohli být a znovu otevřít až se situace zlepší. Slibujeme, že pro to uděláme maximum. 🕊️ Chcete-li a máte-li možnost nás podpořit, s vděčností budeme přijímat Vaše objednávky online. S každou, kterou přes víkend obdržíme, můžete očekávat dárek, který - doufáme - udělá radost. 🎁 Prosíme, podpořte smysluplné projekty ve svém okolí. Často říkáme, že svými nákupy a spotřebními preferencemi hlasujete za to, jaký má svět být. Máte-li tuto možnost, nyní platí dvojnásob.

Přejeme Vám co nejklidnější víkend, pevné zdraví.
Jaro je nezadržitelně tady. 🌼

Eva a Pavel Urbanovi
majitelé NILA