22/02/2022
Dnes je nádherný den! Slunce krásně hřeje, topol se kývá méně než včera, což je dobré znamení, alespoň dnes nebudu rovnat převrácené židle na balkóně, pes spí, děti jsou ve škole.😁
A už od rána mi chodí upozornění, že je dnes opravdu MAGICKÝ DEN. 22.2.2022. Můžu ho vidět na instagramu, v emailu a už i tady. Ode mě, od zapřísáhlé nemotory přes všechna čísla😃
Ale dnes je něco jinak. Opravdu cítím, že dnes mohu tvořit jinak, či jak to říct. Že dnes tak nějak nepřekážím sama sobě. Že můžu. Že můžu dělat lidem radost, aniž bych pochybovala, zda se to hodí všem do krámu.
Hned ráno, bez jakékoliv přípravy, jsem začala (než mě ten "charitativní amok" přejde) posílat přátelům jednu z mých básní. A aniž bych očekávala, stalo se mezitím moc hezkých věcí, za které jsem nesmírně vděčná! A to je teprve 10:26. Pardon, už 10.38.😃
Co mě dnes ještě čeká??? Že bych konečně dostavěla to perpetum mobile?😃😃😃
Užijte si dnešní den, užijte si i zítřejší den a když to vydržíte, užijte si i ty další!! A hlavně - MILUJTE, moji milí.
Miluju…
chvilku,
kdy tančím se sluncem,
laškovně nastavuji mu své
skráně,
tajně poslouchám
bílé břízy,
jak paprsky zvou
na rande
ty vpíjí se do listů
a padají
i na ně…
Miluju
planetu Zemi,
ráno obletím ji na dětském
balónku
a začnu do moří
zlatým písmem
psát,
že život je krása sama o sobě,
že nemusím se
tolik bát,
vždyť malé panty velká vrata
otvírají,
za nimi bohatě prostřený stůl,
kde dobří lidé
místo mají…
Miluju…
v zimě zachumlat se do plédu,
ve dvou pozorovat šálek,
jak se z něho kouří
a líbat se do morku kostí,
vždyť výsadu úst máme.
Pak nechat dlaně
sochaře,
nechť tělo mé hněte
a beze studu
poddat se
té spalující
bouři.
A když propletené
prsty ztratí sílu
a zvadnou na polštáři,
něžně hladit si
první vrásky
a šeptat očima:
“Miláčku můj,
teď můžeme všechno,
tak pojďme si to dovolit,
než dožene nás
naše stáří