Klub psáčů

Domů
česko
Plzen
Klub psáčů

Zdejší profil je jen pahýl „toho hlavního“ Klubu psáčů, kterej žije na instagramu:
https://www.instagram.com/klub_psacu/

17/05/2026

10 🇨🇿 obálek vs 10 🇩🇪 obálek. Která z nich se vám líbí nejvíc?

07/05/2026

Když jsem dostal nabídku přednášet v Plzni o manosféře, znejistěl jsem. Jasně, o tomhle tématu je třeba mluvit, ale zároveň jsem si nebyl jistej, jestli jsem zrovna já ten pravej.

Přece jenom ve storytellingu jsem ležel 10 let, takže když někde přednáším o stavbě příběhů, nemám až takovou obavu o to, že mě někdo nějakým dotazem vyvede z míry.

U manosféry je to jiný.

Jasně, k O hvězdách víš h***o jsem si dělal rešerše a vystavět z nich přednášku nebylo až tak složitý. Ale představa, že mě v diskusi někdo sundá misogynní statistikou z lůna manosféry, na kterou nebudu mít protiargument, mě pronásledovala už od podzimu, kdy jsem na přednášku kývnul.

Měsíc před akcí ale vypostovala video a otevřela ho větou: „Vyrůstá generace kluků, kteří se učí nenávidět ženy...” a dál už mluvila o tom, jak manosféru zpracovávají Hvězdy.
Diskuse (resp. žumpa) pod videem nejenom že se stala laboratoří misogynních argumentů, zároveň ukázala, že pokud o tomhle tématu mluvíte jako žena, okamžitě v komentech přistanou chlapi, kteří vás sráží a místo introspekce hledají způsoby, jak téma bagatelizovat. O to důležitější je, aby jsme o něm mluvili my, muži.

Díky skautům za veškerou podporu, skvělý publikum i následnou hodinovou diskusi. A taky díky , která si o přednášku řekla, třebaže mě tím na půl roku vystavila podprahovýmu stresu

30/03/2026

Zdeněk Svěrák měl u mě vždycky speciální místo. Miluju jeho scénáře, cimrmanský vystoupení i minirole v českých filmech, který mě pravidelně pošlou do kolen.

Takže pokud to někoho z vás napadalo, ano, odtud plyne i ten malej hold, kterej jsem mu vzdal tím, že jsem po něm v „O hvězdách víš h*vn*“ pojmenoval gympl, kam Marky s Val chodí.

Jelikož se ale instituce po žijících lidech nepojmenovávají, musel jsem tohle pravidlo ohnout, aby si nikdo nemyslel, že ve světě Hvězd už Zdeňka Svěráka není.
V knížce tak najdete větu, že škola byl přejmenovaná na počest jeho 80. narozenin.

V sobotu pan Svěrák oslavil ty devadesátý, a tak mu přeju všechno nejlepší.
Těším se, že s Váma, Zdeňku, oslavíme i tu stovku!

29/03/2026

Loni vyšlo několik knížek, na kterých jsem měl tu možnost se podílet.

Po bok Štěpána Tůmy z Hosta, Evy Brykner z Motta a Nicole Karráové z Laseru se zařadil Mirek Rákos z Mystery Pressu se svým temným fantasy Úplněk Rudého boha.

Celý rukopisy nerediguju. Obvykle se dívám jen na 10 stran, kde vychytávám bolístky, který si roznášíte do celýho textu.
Když mi ale Mirek svých 10 stran poslal, při zběžným pohledu mě napadlo, že mu je asi rovnou vrátím i s penězma. Až při pozornějším čtení, když jsem se vnitřně přenastavil na vyzrálejší texty, jsem byl schopnej něco najít.

Nechci si tu brát kredit. Já, těch 10 zredigovaných stránek i naše Klubový cally, na který Mirek pravidelně chodil, jsou jen dílky skládačky, kterou dal dohromady svou pracovitostí.

Mirku, gratuluju, že se ti podařilo udat rukopis zrovna v Mystery Pressu. Když si ale uvědomím, kolik práce jsi Úplňku dal, vlastně se tomu ani nedivím.
Jsem moc rád, že jsem toho mohl být součástí 💪

25/03/2026

Když jsem vstoupil do první haly knižního festivalu v Lipsku, netrvalo dlouho a dostavilo se naprostý zahlcení. Množství lidí, množství stánků a hlavně brutální množství knih – často na první pohled vlajkových lodí velkých nakladatelství, prezentovaných s velkou pompou. A vedle toho... (v Německu) neznámý Hvězdy.

Zašel jsem si na kafe, sedl si ke stolku, sledoval proudy lidí okolo a pomalu mě přepadala skepse. Vedle mě seděly tři holky, kecaly, ukazovaly si nějakou mně neznámou YA knížku. Vytáhl jsem telefon, že aspoň šlehnu trochu dopaminu a první video, který mi na tiktoku vyskočilo, byl (přísahám) týpek, kterej vykřikoval: „Nebojte se mluvit s lidma!”

Tak jsem si řekl, ok... Překonal jsem nával studu a na holky se obrátil, že jsem autor, vydal jsem tu knížku a jestli bych se jich mohl zeptat na to, co se v Německu čte.
Holky souhlasily (tohle bych rád podotkl, že je velmi důležitá část tématu „nebojte se mluvit s lidma“), a tak jsme se bavili o tom, jaký knížky tu teenageři čtou, co u nich jede a co zase ne a taky, jestli ty atributy, pro který byly u nás Hvězdy braný jako originální (klučičí pohled, realističnost, soundtrack), nejsou v německu úplně běžný.

Nakonec jsme kecali asi čtvrt hodiny, načež jsem musel letět na besedu, a tak jsem jim popřál hezkej zbytek festivalu a letěl.

O hodinu a půl pozdějc si krátím čas na českým stánku nakukováním do Flory Jonáše Zbořila, když se za mnou ozve: „Excuse me!“
Otočím se a tam stojí tyhle tři holky, každá z nich drží v ruce Hvězdy a prosí mě o podpis. Potom, co jsem odešel, si podle mýho jména našly nakladatelství Anthea, ve webovým katalogu veletrhu vyhledaly, kde má stánek, a všechny tři si je koupily.

Byl jsem beze slov, naprosto unešenej a dojatej, a přestože zalhcení knížkama zůstalo, pocit bezmoci je přece jenom menší.

Bereit oder nicht, Deutschland – ich komme!

15/03/2026

Asi neuvěříte, kam tenhle text vede. Stejně jako se tomu zdráhám věřit i já.

Když jsem v roce 2022 založil Klub psáčů, abych tady „učil lidi psát“, byl jsem plnej pochyb.

Jasně, nepřišel jsem úplně „z ulice“. Nebylo to tak, že bych po Sandersonově lekci na youtubu najednou nabyl dojmu, že můžu komukoliv něco předat.

Než vznikl první post na instagram, ležel jsem v příbězích asi 10 let. Zahraniční knížky, učebnice, videoeseje, kurzy od scenáristů, vlastní rozbory filmů, scénářů, knížek (a samozřejmě psaní Hvězd). Až jsem dospěl do bodu, kdy jsem měl pocit, že vím něco, co se u nás moc neučí. Něco, co by mně samotnýmu v začátcích pomohlo...

Zpochybňoval jsem svoji troufalost, když jsem si profil založil? No jasně, každej den.

Co když tady obchoduju s deštěm?
Nemám ani vydanou knížku.
Co když učím lidi věci, který v praxi nefungujou?

Proto jsem si založil podcast. Abych se potkal s lidma „od fochu“ a zjistil, jestli najdeme společnou řeč.

A ukázalo se, že jo.

Že tenhle techničtější přístup k řemeslu je něco, co má tradici v angloamerickým prostředí, a u nás je po tom velkej hlad.

No a jednou jsem si takhle pozval Roberta Hloze, režiséra českýho sci-fi Bod obnovy. Na podcastu jsme jeho film kriticky (i technicky) rozebrali a ukázalo se, že někoho s tímhle smýšlením hledá...

O pár měsíců později mi zazvonil telefon.

„Čau, chystám teď další sci-fi film, tentokrát to bude mezinárodní produkce. Mám skvělej námět a tak jsem si říkal...”

Takže pokud jste si všimli, že moje aktivita na instagramu poklesla, je to tím, že... píšu.

Píšu scénář, kterej v květnu pojede na trh festivalu v Cannes, kde se bude řešit jeho zahraniční financování. Pokud se to povede, může z toho vzniknout veliká věc.

Takže... jak jsem se sem sakra dostal?

Já vlastně ani nevím, ale začínám mít pocit, že ta dekáda strávená v angloamerickým storytellingu možná k něčemu přece jenom byla.

18/02/2026

Infiltroval jsem se do dámskýho lajfstajlu

15/02/2026

Expecto vulgarum 🪄✨

31/01/2026

Držme si klobouky, dámy a pánové, tohle byl teprve leden

#2026

23/01/2026

Hraje se ještě na tenhle trend, nebo jsem ho zase prošvih?

Adresa

Plzen

Internetová stránka

https://www.forendors.cz/klub_psacu

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Klub psáčů zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Chcete, aby vaše škola byla nahoře v seznamu automobilových společností ve měste škola?

Sdílet

Kategorie

Vzdělávání