10/07/2024
Povyšuji slovo TRABLE na HRABLE - to jsou trampoty, ze kterých vám hrábne.
Už čtvrt roku pracuji na projektu, který bude kloudně vidět a slyšet za další čtvrtrok (ááá, "ČTVRTROK", krásná sbírka po sobě jdoucích souhlásek, není-liž lyže?). Nuže, jednou z hlavních os je kvalitní nahrávka. K té potřebujete dnes už docela dostupnou techniku, ale taky, sakrblé-blé-blé, dobře odhlučněný prostor k nahrávání. Jasně, občasné zaržání oře v pozadí může mít v podcastu jisté kouzlo autenticity, ale tohle bude prakticky audiokniha, ve které se so**edovův krovinořez ne vždy právě hodí k dokreslení kontextu.
Když v červnu končil školní rok, odložil so**ed z vedlejšího bytu konečně vrtačku a palici na vybourávání zdí a, v mých představách, si šel dát zasloužené pivko do "Baláče". Ufff, že bych snad mohl začít nahrávat?
Z euforie mě vytrhne přerušovaný zvuk vrtačky se špatně dotaženým, tupým vrtákem, dle všeho pouhá dvě patra nade mnou. Ozve se pětkrát, pomalu a trpělivě kouše do zdí, zvuk se nese neomylně vibrujícími topnými panely a trubkami. Pak ticho. Tak snad! Necelou hodinu je klid, a pak dalších sedm děr. Neto nepříliš šikovné zatloukání několika hřebíků nebo hmoždinek (ano, vím, jak zní nešikovné zatloukání a vrtání, umím to velmi dobře). Další hodinka pauza, pak zase všechno dokola. Po několika dnech mě jímá podezření, že si byt pronajal frekventant středního stavebního učiliště, který se připravuje na reparát z praktické zkoušky. Ty zdi byly Osudem vyvoleny k bezvýhradné ementalizaci a ohmoždinkazaci!
Ale dobrý, stejně jedeme na venkov. Balím si s sebou aparát v naději, že tentokrát to klapne. Od příjezdu přemýšlím, jak odhlučnit místnost v přízemí. Koberec tu je, dokonce látkové závěsy a měkký nábytek. Do jednoho z křesel si sednu a zaposlouchám se do úžasného ticha mimo hlavní tepny civilizace.
Kikirikííííí! Pak roztomilí ptáčkové, švitořící své čimčirirí! Kolsevalící traktor! Pes v červencovém vedru funí jak stará klimatizace!
Zástěna na nahrávání se teď jeví jako velmi elegantní řešení, ale stojí docela dost. Tak co teď?
Jitka se vrátí z práce. "Pomůžeš mi odnést z auta dětskou postýlku, kterou mi vrátila kamarádka?" Jsem chlap a slíbím, že to samozřejmě HNED udělám. Když následujícího rána rozloženou dřevěnou žbrdlinkonstrukci odnáším do domu, něco mě napadne. Stačilo smontovat dvě z jejích stěn a instalovat na stolek. Přidala se i matračka a několik polštářů. A řešení hodné Pat-a-Mata je na světě! Konečně se mohu pohroužit do natáčení.
Tři, dva, jedna... ON AIR.....BZZZZZZZZZZZZZZZZZZ...
Cože?!..BZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ... BZ... BZZ.. BZ...
Přátelé, mám rozhodně blíže k Františkovi z Assisi než k řediteli jatek, to vám povím. Než abych vzal do ruky zbraň při základní vojenské službě, raději jsem rok a půl vozil mrtvoly v nemocnici na civilce. Ale tu plácačku... tu plácačku do ruky fakt uchopím, na to vemte jed!
