13/05/2020
Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Tatjana Kopřivová a jejich kniha "Respektovat a být respektován"
Na stranách 159,160
Jak "odnaučit" děti zájmu o učení...
Každý, kdo má možnost pozorovat šestileté děti před nástupem do školy, dosvědčí, že děti se do školy těší (pokud nejsou vůči škole negativně ovlivněny staršími sourozenci nebo rodiči). Těší se, že se naučí číst a nebudou závislé na druhých, aby jim přečetli, co je zajímá. Také se chtějí naučit počítat, psát a dozvědět se mnoho dalších věcí - vždyť ten svět je tak zajímavý! Potřeba učit se, dozvídat se, je naší biologicky hluboce zakotvenou potřebou - máme ji společnou přinejmenším se všemi savci. Mylná představa, že děti by se samy od sebe neučily, vede k tomu, že paní učitelky začnou dětem dávat hned od prvních dnů ve škole odměny. je celkem jedno, co to je. Hvězdičky. Včeličky. Razítka. Červené puntíky. Potom první jedničky. Učitelky prvních tříd bývají laskavé osobnosti, trestání mívá spíš podobu odnětí odměny, v mnohem menší míře se používají černé puntíky, prasátka a podobně. To vše ve jménu udržení, ba zvýšení motivace.
Během několika málo týdnů či měsíců se z dětí nadšených pro učení a vědění stanou sběratelé známek.
A přitom je to zbytečné! Učení je životně důležitým nástrojem organismu pro přežití, a proto si ho příroda "pojistila". Výzkumy ukazují, že ve chvíli, kdy člověk něco pochopí, propojí se mu věci do souvislostí, má takzvaný "aha" zážitek. V té chvíli se do krve uvolňují endorfiny - látky vzbuzující příjemné pocity. (Tyto látky se uvolňují také při dlouhém běhu a v řadě dalších situací.) Každý jsme si ten příjemný pocit mnohokrát prožili. Učitelé i rodiče znají rozzářené oči dítěte, které říká, že už na něco přišlo, že už něčemu rozumí, něco umí.
Učení nepotřebuje odměny ani tresty - potřebuje však bezpečné prostředí, smysluplnost, přiměřený čas, zapojení více smyslů než jen zrak a sluch, zapojení a využití emocí - abychom jmenovali alespoň některé z podmínek efektivního a kvalitního učení.