EDUYS

21/08/2026

Pokud jde o vyhoření, vyučující na školách patří mezi nejohroženější skupiny. Se začátkem školního roku je ideální doba pro včasnou prevenci.

Chcete si tentokrát uchovat elán i po zbytek školního roku? Znáte někoho, kdo by mohl uvítat?

Registrujte se zdarma přes odkaz v původním příspěvku a připojte se ve čtvrtek 27. 8. v 10:30-11:30 (pro zájemce diskuse až do 12. hod).

Webinářem vás provedou psychologové s 15 lety praxe ve firmách. Dozvíte se, jaké máte rizikové předpoklady, a hlavně, jak se sebou zacházet, aby se vám vyhoření vyhnulo - nebo jak ho ještě včas zastavit.

Těší se na vás Honza & Mary

Jak vstoupit do nového školního roku s energií a předejít vyhoření?
Zveme vás na bezplatný webinář zaměřený na prevenci vyhoření, který proběhne ve 🗓 čtvrtek 27. 8. 2026 od 10:30.
EDUYS

Webinářem vás provedou psychologové Marie Součková a Jan Kuba z EDUYS, kteří se tématu věnují dlouhodobě. Čekají vás praktické tipy, jak rozpoznat první známky vyhoření, lépe pracovat s vlastní energií a nastavit si udržitelnější přístup k práci - nejen ve školním prostředí.
https://www.yoursolution.cz/registrace?utm_source=ecomail&utm_campaign=2026_08_10_skoly__your_solution_072026_copy&utm_medium=email&utm_term=33017&ecmid=24467

👉 Účast je ZDARMA, stačí se registrovat.
Začněte nový školní rok s větší lehkostí a myslete i na sebe. 💙
Videopozvánka:
https://www.youtube.com/watch?v=ADSg4qniMs0&utm_source=ecomail&utm_campaign=2026_08_10_skoly__your_solution_072026_copy&utm_medium=email&utm_term=33017&ecmid=24467

30/07/2026

Náš mozek je neuvěřitelně úsporný orgán. Když objeví způsob, jak si něco usnadnit, většinou po něm sáhne. Dříve jsme si pamatovali telefonní čísla, dnes si sotva vybavíme vlastní. A teď přichází AI, která za nás umí napsat e-mail, navrhnout strategii, shrnout poradu nebo vymyslet první nápady. Je to skvělý pomocník… dokud z něj neuděláme hlavního myslitele.

Psychologie dlouhodobě ukazuje, že náš mozek sílí tím, že řeší problémy, hledá souvislosti a někdy si dokonce dovolí chvíli tápat. Právě v těchto okamžicích vzniká kreativita, kritické myšlení i schopnost dělat dobrá rozhodnutí. Pokud ale první odpověď vždy přijmeme bez přemýšlení jen proto, že ji během 5 vteřin nabídla umělá inteligence, možná si šetříme čas… ale zároveň připravujeme svůj mozek o příležitost trénovat.

Možná tedy největší otázkou budoucnosti není, jestli bude umělá inteligence chytřejší než člověk. Ale jestli si člověk zachová zvyk přemýšlet i ve chvíli, kdy už nebude muset. Protože mozek je trochu jako sval a když ho dlouho necháme odpočívat, nebude protestovat. Jen časem zapomene, co všechno vlastně uměl.

28/07/2026

Technologie dnes zvládnou přeložit text, shrnout poradu, navrhnout prezentaci nebo během pár vteřin najít odpověď na otázku, nad kterou bychom dříve strávili půl dne. A psychologie? Ta se mezitím učí s technologiemi spolupracovat. Ne proto, aby nahradila člověka, ale aby mu uvolnila ruce pro to nejdůležitější, a to porozumění druhým lidem. Protože přiznejme si, umělá inteligence už zvládne napsat docela povedený e-mail. Ale pořád nepozná, že kolega, který na poradě pětkrát řekl „v pohodě“, ve skutečnosti vůbec v pohodě není.

V psychologii se technologie stávají užitečným pomocníkem. Dokážou zrychlit diagnostiku, usnadnit administrativu, analyzovat velké množství dat nebo pomoci odhalit vzorce, které lidskému oku snadno uniknou. Jenže data sama o sobě ještě nejsou člověk. Za každým grafem je příběh, za každým výsledkem emoce a za každým číslem někdo, kdo měl dobrý nebo naopak hodně náročný den. A právě tam začíná práce psychologa.

Budoucnost proto podle nás nestojí na otázce, jestli člověka nahradí umělá inteligence. Mnohem zajímavější je otázka, jak mohou psychologie a technologie vytvořit dobrý tým. Technologie umí být rychlé, přesné a neúnavné. Psychologie zase přináší empatii, kontext a schopnost porozumět tomu, co se mezi lidmi odehrává „mezi řádky“. A to je kombinace, kterou bychom si přáli vídat častěji. Protože i ten nejchytřejší algoritmus zatím nepozná, kdy je nejlepší čas zavřít notebook, jít na procházku a dát si kafe s kolegou místo další online schůzky. ☕🤖

Technologie bez psychologie to bude mít těžké a obráceně to vlastně také do budoucna fungovat nebude.

A jak vnímáte nástup technologii a AI do svého oboru?

03/07/2026

Součástí duševní hygieny je i to, že se na chvíli oprostíme od mobilu a zůstáváme "pouze" s tím, co je v danou chvíli kolem nás. Aniž bychom si realitu a zážitek z ní "vylepšovali" dalšími vstupy, jako je poslech hudby, podcastu apod.

Jak často se vám to daří? A v jakých prostředích to nejlépe funguje?

Být jen tak venku bez telefonu... kdy se ti to naposledy povedlo?

Žádná sluchátka.
Žádný podcast.
Žádné scrollování.

Prostě venku. S tím, co je.

Zvuky, světlo, vzduch.
Možná nic moc zajímavého.
Možná překvapivě hodně.

Kdy to naposledy bylo?

30/06/2026

Vyhoření většinou nepřijde ze dne na den.

Často mu předchází desítky malých myšlenek, které si opakujeme:
"To zvládnu."
"Ještě to dodělám."
"Teď není čas odpočívat."

Psychologie nás učí, že změna nezačíná velkými rozhodnutími, ale drobnými otázkami, které si pokládáme každý den. A právě ty mohou rozhodnout o tom, jestli budeme dlouhodobě fungovat… nebo se jen držet a přežívat...

💬 Která z vět na obrázku vás zasáhla nejvíc?

23/06/2026

Zdá se, že počasí se v posledních letech rozhodlo ignorovat naše očekávání. Klimatické změny přinášejí častější teplotní extrémy, delší období veder, prudší výkyvy i intenzivnější srážky. A zatímco příroda se mění před očima, my lidé se zdánlivě držíme jednoho psychologického zvyku: být nespokojení s tím, co je právě teď a tady.

Na jaře vyhlížíme léto, protože už máme dost zimy. Jenže sotva teploměr překročí třicítku, začínáme přemýšlet, jestli by ten podzim nemohl přijít o něco dřív. A ještě než stihne dozrát poslední rajče na zahradě, už vzpomínáme na příjemných dvacet stupňů a lehký vánek. Když pak podzim skutečně dorazí, často nás překvapí tím, že je... podzimní...prší, fouká, dny se krátí a nálada některých lidí s nimi. A tak se naše mysl přesouvá k představě pohádkové zimy - horkého čaje, zachumlání pod dekou a za oknem zasněžené stromy. Jenže realita bývá méně poetická: ráno mrzne, odpoledne taje a večer prší a druhý den člověk při brodění se břečkou neví, jestli měl zvolit spíš zimní bundu, pláštěnku nebo obojí najednou.

Psychologové přitom dlouhodobě upozorňují, že lidé mají tendenci přeceňovat, jak spokojení budou po změně okolností, a podceňovat svou schopnost přizpůsobit se. Jinými slovy často věříme, že štěstí přijde s příštím ročním obdobím.

A tak se znovu těšíme na jaro. Na rozkvetlé stromy, delší dny a probouzející se přírodu. Jenže jaro bývá čím dál kratší host. Někdy máme pocit, že po týdnu kvetoucích třešní přichází rovnou léto. Možná je proto užitečné připomenout si něco, co v psychologii platí nejen pro počasí: spokojenost často nevzniká tehdy, když se realita přizpůsobí našim představám, ale když se naše očekávání alespoň trochu přiblíží realitě. A tak možná není otázkou, kdy konečně přijde „to správné“ počasí, ale zda umíme být alespoň občas spokojení s tím, které máme právě teď.

Jaké roční období si nejčastěji přejete a jste s ním spokojení, když skutečně přijde? 🌦️🙂

22/06/2026

Pocit bezpečí ve vztahu nevzniká ujišťováním. Vzniká opakovanou zkušeností s tím, jak s námi druhý člověk zachází:

Když se stáhneme nebo jsme nejistí.
Když nejsme jednoznační v tom, co potřebujeme.
Když potřebujeme víc času.
Když řekneme „nevím“.
Když uděláme něco, co se druhému nelíbí.

Právě v těchto chvílích se ukazuje, jestli je ve vztahu bezpečno. Ne podle toho, jestli je všechno příjemné a bez konfliktu. Ale jestli i v náročnějších momentech zůstává přítomný respekt k potřebám a tempu druhého, a prostor pro svébytnost, bez trestání druhého za jeho odlišnosti.

Tohle se mi znovu připomnělo o víkendu, když jsme navazovali vztah s novým pejskem, který byl z počátku nesvůj. Co se osvědčilo?

Když couvne, nevynucovat si přiblížení a respektovat jeho prostor.
Když se přiblíží, neuspěchat další kroky. Jemně nabízet aktivitu, ale nevyvíjet nátlak.
Když prožívá stres, nezahlcovat ho podněty.
Když potřebuje čas zpracovat nové prostředí, nechat ho v klidu na jeho bezpečném místě. Počkat na jeho iniciativu.
Když se chová "nežádoucně", netrestat, nasměrovat pozornost k žádoucí alternativě a posilovat to, co funguje.

A podobně je to i mezi lidmi. V psychologických konzultacích je pro mě bezpečí klientů jeden ze základních kamenů spolupráce.

Klientka nemusí přijít připravená říct "všechno hned".
Klient nemusí mít jasno, co a jak chce řešit.
Nikdo není tlačen, otevírat se rychleji, než na co se cítí. Každý jde vlastním tempem, vlastní cestou.

Bezpečí neznamená vztah bez hranic nebo bez zpětné vazby. Znamená to respekt k člověku v takovém rozpoložení, v jakém se právě nachází. Bez nátlaku, aby byl někým jiným, než skutečně je. Může například usilovat o změnu svých návyků, a přitom být přijatý tak, jak právě je - bez odsuzování či zostuzování za to, že se mu změna (zatím) nedaří.

Co pro vás ve vztahu vytváří pocit bezpečí?

17/06/2026

S příchodem léta se cestování opět dostává do centra pozornosti. Otázkou ale je, zda cestujeme proto, že chceme, nebo proto, že máme pocit, že bychom měli.

Když se řekne cestování, většina z nás si představí svobodu, dobrodružství a útěk od každodenní rutiny. Z psychologického pohledu je ale za touhou vyrazit do světa často skryto mnohem víc. Nové prostředí stimuluje mozek, podporuje kreativitu a může zvyšovat naši psychickou pohodu. Jinými slovy někdy nepotřebujeme nutně změnit svůj život, stačí změnit kulisy :)

Na druhou stranu žijeme v době, která nám cestování úplně neusnadňuje. Politická nejistota, ekonomické výkyvy, celkové zdražování, zprávy o konfliktech na druhém konci světa, atd. A přesto si mnozí z nás dál plánují další dovolenou, víkendový výlet nebo alespoň letenku do šuplíku. Proč? Přináší nám cestování stále více radosti než nervozity a nejistoty? Nebo už se z něj stal určitý standard, bez kterého máme pocit, že nám něco utíká?

Možná stojí za to položit si otázku, co nás na cestách skutečně pohání. Je v tom pocit nezbytnosti, snaha dohnat zážitky, které vidíme na sociálních sítích? Nebo je za tím opravdová zvědavost, nadšení a touha poznávat? V jakémsi ideálním světě by nemělo jít ani tak o počet navštívených zemí, ale o důvod, proč do nich míříme. Protože někdy člověk najde kus světa na druhém konci planety a někdy sám sebe o dvě vesnice dál.

A jak to máte vy? Cestujete proto, že chcete, nebo proto, že máte pocit, že byste měli?

12/06/2026

Sport je zvláštní. Co myslíte?
Spousta z nás ho bere jako odpočinek od práce, ale když se na to podíváme trochu blíž, někdy si do něj přeneseme úplně stejné nastavení. V práci řešíme výkon, výsledky a produktivitu. Ve fitku počítáme kila, kilometry, tepovku, kalorie a někdo ještě obdivné nebo taky trochu podivné pohledy okolí 😬. A tak mě napadá - proč vlastně chodíte do fitka nebo dělat jakýkoliv jiný sport?

Psychologie říká, že dlouhodobě nejlépe funguje vnitřní motivace. Jinými slovy, když nás pohyb prostě baví. Když si jdeme zaběhat proto, že nám po tom je dobře. Když jedeme na kole kvůli pocitu svobody. Když si zacvičíme, protože se chceme cítit silnější a živější. Jenže ruku na srdce: kolikrát je v tom i pocit, že bychom měli? Že bychom měli vypadat nějak, mít nějakou kondici nebo si odškrtnout další splněný úkol?

A možná právě tady stojí za to se na chvíli zastavit. Protože sport může být skvělý sluha, ale taky další zdroj tlaku. Někdy totiž největší výkon není uběhnout dalších pět kilometrů, ale dovolit si pohyb bez cíle, bez aplikace a bez potřeby něco dokazovat. Jen tak pro radost.

Tak schválně...kdyby neexistovaly výsledky, čísla, zrcadla ani sociální sítě, dělali byste svůj sport pořád stejně rádi?

P.S.: já taky pořád čumím na svoje Garminy, přiznávám to veřejně!

10/06/2026

Kolik prostoru ve vašem životě dnes zabírá práce? A kde je hranice mezi zdravým pracovním nasazením a workoholismem? Možná máte pocit, že zvládáte všechno bez problémů. Možná už ale na sobě pozorujete únavu, podrážděnost nebo pocit, že vypnout je stále těžší. Přijďte to prozkoumat a zjistit, jak na tom skutečně jste.

Na našem interaktivním webináři Workoholismus & prevence vyhoření si ověříte, jestli a případně v jaké fázi vyhoření se aktuálně nacházíte, zda vás ohrožuje workoholismus a jak rozpoznat první varovné signály. Psychologové Marie Součková a Jan Kuba vám ukážou, jak si udržet vysoký výkon dlouhodobě a bez zbytečného vyčerpání. Součástí je také prostor pro vaše dotazy v otevřené a bezpečné atmosféře.

📅 24. 6. 2026 | 🕙 10:00–11:00 | 💻 Google Meet

Registrujte se ZDARMA zde: https://www.yoursolution.cz/registrace