02/06/2026
🎨🔥 Víkend s barvením ve Vlněném ateliéru 🔥🎨
Tak to zase bylo hutné.
Po domluvě už před několika týdny jsme se tento víkend vydali do Josefova do Vlněný ateliér . Téma bylo jasné: barvení a ekoprint.
Ne že bych nevěděl, jak barvit a tisknout. Ale zajímalo mě, jak se to dělá jinde, jinak než v naší dílně Tkalcovna U Moruše. A protože poznáváním se člověk učí – a ještě ve společnosti fajn lidí, jakými jsou Aleš Vancl, Nik Ola, Tomáš Bartoš z Modrotiskový Ateliér a další – tak to se prostě nedá odmítnout.
A jak to probíhalo? Jak to dopadlo?
Člověk neustále porovnává, řeší a posuzuje. Takhle to dělám já, oni to dělají takhle... Jak to celé popsat?
Myslím, že nejvýstižnější označení je:
🌿 DIVOKÉ NEJDIVOČEJŠÍ BARVENÍ 🌿
Ono totiž celé to bylo divoké!
Ve fofru a přitom na pohodu.
Strašné a přitom fajn.
Děsivé a přitom krásné.
První markantní rozdíl? Vaří se na dvoře a na ohni.
(BTW: ještě teď, po několika dnech, mi zápisky voní pekelným ohněm a uzeným. Kouř z ohně je zjevně nesmrtelný. Pracovní věci už jsou vyprané, ale otevřu notes a zase jsem zpátky u kotlů.)
Celým víkendem nás provázely rozhovory typu:
„Hele, Aleši, ty to neodměřuješ?“
„Jasně že ne. Nasyp toho tam asi takhle.“
„A jak dlouho to vaříš?“
„To poznáš.“
"Nikčo, a ty to děláš takhle????"
"Jo, proč se ptáš?" :-D
Celý dvůr se proměnil v obrovské divadlo pro návštěvníky Bastionu IV i pro místní. I když mám pocit, že zdejší kolorit už mají dávno zažitý a jen tak něco je nepřekvapí.
A jak to tedy probíhalo?
Mám plno postřehů, obrovský kopec zážitků a spoustu emocí:
Ne všechno se povedlo. To je normální.
Když se ty vysněné červené a růžové tóny ne a ne objevit, když barvy vypadají spíš jako „vyblité cosi“, člověk má chuť s tím praštit. A pak druhý den všechno funguje a vy vůbec netušíte proč.
Nakonec ale převládla radost:
Že jsme si to užili.
Že jsme se nasmáli.
Že jsme se při barvení patlali v hlíně.
Ano, v hlíně.
Barvili jsme pomocí sochařské hlíny.
A tady mě definitivně rozsekala Alešova věta:
„Nevadí, že to není vidět. Důležité je, že to jinak funguje.“
😂
Prostě to bylo boží.
Zábavné.
Veselé.
Barevné.
Zadýmené.
A moc jsme si pochutnali. Díky Fero!
Já umazaný, s fialovými dlaněmi, zaprášenými brýlemi, rozcuchanými vlasy a vlastně naprosto spokojený.
Určitě vás zajímá, co nového jsem se dozvěděl a naučil.
Takže zde předkládám oficiální pravidla DIVOKÉHO BARVENÍ:
1️⃣ Vaří se zásadně na ohni. Jednoduchá cesta je pro sraby. 😁
2️⃣ Všechno si pečlivě zvažte. A pak to tam stejně nasypte od oka.
3️⃣ Míchejte výhradně „kouzelným pařátkem“ – tedy tím nejhnusnějším křivým klackem, který najdete. Čím více roztřepených konců, tím lépe. Jedině tak se vám na něj namotá dost vlny a nepůjde sundat, protože bude samozřejmě rozpálený.
4️⃣ Topí se výhradně dřevem tropických rostlin. Jsem přesvědčen, že jsme spalovali palmu datlovou. A určitě tam byl i mahagon a eben. Nebo minimálně moje fantazie.
5️⃣ Pro správné vybarvení lázně je potřeba v polovině procesu omylem spálit svůj kouzelný pařátek a následně nešťastně pobíhat kolem kotlů.
6️⃣ Neustále prohazujte nádoby, aby nikdo netušil, kde co je. A mějte po ruce krásnou a šikovnou asistentku Nikču, která jako jediná ví, kde co je.
7️⃣ Roztoky míchejte osmkrát po směru hodinových ručiček a sedmkrát proti směru. Nebo obráceně. Nebo nějak. Hlavně přesvědčivě.
8️⃣ Indigo je jistota.
Modrá je dobrá, když se vše pokazí,
i barva ošklivá řešení nabízí.
Co včera byl omyl a malér jak hrom,
dnes budí obdiv a radost všem kol.
Všechno nám zachránil indigář Tom!
💙
9️⃣ A to nejdůležitější:
Když nevíš, řiď se citem.
Ono to nějak dopadne.
A překvapivě často dopadne dobře.
Děkujeme všem za skvělý víkend, inspiraci, hromadu zkušeností, kouře, smíchu a barev.
A zase někdy u kotlů. 🔥🎨🧶
