Dětský lesní klub V mechu a kapradí

09/04/2026

https://docs.google.com/forms/d/1j90xRcQCXG8mpjRrS8pWn6uDKhyDNWKfDEzRZSm5NcA/edit

To nejlepší na konec (školního roku).

09/03/2026

U nás najdete dílnu lidskosti, ne zabavování, ne učení u stolu, ale ukazujeme sociální ctnosti, možnosti, jak se zabavit sám, jak se podílet na svém životě tak, abych žil zdravě a s laskavostí ke všemu kolem sebe.

09/03/2026

17/02/2026

https://www.kraniozazeh.cz

V Klánovicích máme tento poklad - ošetření pomoci kraniosakralni dynamiky. Ošetřující je náš velmi dobrý kamarád. Metoda je vhodná pro všechny - děti i dospělé. A může pomoci s čímkoliv. Jen je potřeba respektovat to, že všechno má svůj čas, obzvlášť naše tělo. A tak si tělo někdy zažádá léčit něco jiného, než s čím přicházíte vy. Dopřejte si čas pro Vás 🙂

Kraniosakrální terapie s biodynamickým přesahem. Vítej v prostoru klidu, kde se tělo může zhluboka nadechnout, uvolnit napětí a obnovit vnitřní rovnováhu. Jemný dotek, hluboký účinek, bezpečný prostor pro proměnu.

24/12/2025

https://www.facebook.com/1498879067/posts/10230321486089890/?mibextid=rS40aB7S9Ucbxw6v

After spending 178 days aboard the International Space Station, astronaut Ron Garan returned to Earth carrying something far heavier than space equipment or mission data. He returned with a transformed understanding of humanity itself.

From orbit, Earth doesn’t look like a collection of countries, borders, or competing interests. It appears as a single, radiant blue sphere suspended in darkness. No lines divide continents. No flags mark territory. From 250 miles above the surface, every human conflict suddenly looks small — and every human connection looks unavoidable.

Garan described watching lightning storms crackle across entire continents, auroras ripple like living curtains over the poles, and city lights glow softly against the planet’s night side. What struck him most wasn’t Earth’s power — it was its fragility. The atmosphere protecting all life appeared as a paper-thin blue halo, barely visible, yet responsible for everything that breathes, grows, and survives.

That view triggered what astronauts call the “overview effect” — a profound cognitive shift reported by many who see Earth from space. It’s the sudden realization that humanity shares a single, closed system. No backups. No escape route. No second home.

Garan began questioning humanity’s priorities. On Earth, economic growth is often treated as the ultimate goal. From space, that hierarchy collapses. He argues that the correct order should be planet first, society second, economy last — because without a healthy planet, neither society nor economy can exist.

He often compares Earth to a spacecraft. A ship carrying billions of crew members, all dependent on the same life-support systems. And yet, many behave as passengers rather than caretakers, assuming someone else is responsible for keeping things running.

From orbit, pollution has no nationality. Climate systems ignore borders. Environmental damage in one region ripples across the entire globe. The divisions we defend so fiercely on the ground simply don’t exist from above.

Garan’s message isn’t abstract or idealistic. It’s practical. If humanity continues to treat Earth as an unlimited resource rather than a shared system, the consequences will be universal.

Seeing Earth from space didn’t make him feel small. It made him feel accountable.

Because when you truly understand that we’re all riding the same fragile spacecraft through the universe, the idea of “us versus them” quietly disappears — replaced by a single, unavoidable truth:

There is only us.

15/10/2025

Terapeut a lékař Gabor Maté sdílí ve své knize:

💀V ŘÍŠI HLADOVÝCH DUCHŮ:

„Jako lékař působící v Kanadě jsem pracoval s lidmi, kteří jsou velmi, velmi závislí. Lidé, kteří užívají he**in, píchají si kokain, pijí alkohol, berou krystalický metamfetamin – zkrátka všechny drogy, jaké existují. Tito lidé trpí… ztrácí všechno.
A přesto je nic nedokáže odtrhnout od závislosti. Nic je nepřiměje se jí vzdát. Závislosti mají obrovskou moc – a otázka zní: proč?

Pokud chceme pochopit závislost, nesmíme se ptát, co je na ní špatného, ale co je na ní dobrého.
Jinými slovy – co člověk ze závislosti získává?
Závislí lidé získávají úlevu od bolesti, pocit klidu, kontroly, uvolnění – i když jen na krátký čas.

Otázka tedy zní: proč jim tyto pocity v životě chybí? Co se jim stalo?

Když se podíváte na he**in, morfium, kodein, kokain či alkohol – všechny tyto látky jsou utišovače bolesti. Každá z nich svým způsobem tiší bolest.
Skutečná otázka tedy nezní:
Proč závislost?, ale: PROČ BOLEST?

Moje definice závislosti je jakékoliv chování, které člověku přináší dočasnou úlevu nebo potěšení, ale dlouhodobě mu škodí,
má negativní následky – a přesto se ho nedokáže vzdát.
Z tohoto pohledu existuje mnoho druhů závislostí: ano, jsou to drogy, ale také závislost na konzumu, sexu, internetu, nakupování či jídle.

Budhisté mluví o „hladových duších“ – bytostech s obrovskými prázdnými břichy, tenkými krky a malými ústy, které nikdy nemohou zaplnit svou prázdnotu.
V naší společnosti jsme všichni tak trochu těmito hladovými dušemi. Všichni cítíme vnitřní prázdnotu a snažíme se ji zaplnit zvenčí. Závislost je pokusem zaplnit vnitřní prázdno vnějšími prostředky.
Pokud se chceme ptát, proč lidé trpí, nemůžeme se dívat na geny – musíme se podívat na jejich životy. V případě mých pacientů, silně závislých lidí, je příčina bolesti jasná: byli zneužíváni po celý svůj život.
Začali ho jako týrané děti. Všechny ženy, s nimiž jsem během dvanácti let pracoval – stovky žen – byly v dětství sexuálně zneužity. A muži byli také traumatizovaní – zanedbávaní, biti, opouštění, emocionálně zraňovaní. Proto ta bolest.

A je tu ještě něco: lidský mozek. Mozek se vyvíjí v interakci s prostředím – není jen geneticky naprogramovaný. Prostředí, v němž dítě vyrůstá, doslova formuje vývoj jeho mozku.
Je mýtus, že drogy jsou samy o sobě návykové. Nejsou.
Většina lidí, kteří drogy vyzkouší, se nikdy nestane závislými.
Otázka tedy zní: proč jsou někteří lidé zranitelní a jiní ne?
Stejně jako jídlo není pro všechny návykové, ale pro některé ano; nakupování není pro všechny návykové, ale pro některé ano; stejně tak televize. Proč tato náchylnost?

Co se děje s lidmi, že potřebují dopamin či endorfiny zvenčí?
Když jsou děti týrané, tyto mozkové okruhy se nevyvinou správně. Pokud v raném dětství chybí láska a propojení, mozek se nevyvine optimálně.
V prostředí zneužívání se vývoj naruší – a mozek je pak náchylný k závislosti. Když tito lidé vyzkouší drogu, najednou se cítí normálně, cítí úlevu od bolesti, cítí lásku.
Jedna pacientka mi řekla: „Když jsem si poprvé píchla he**in,
jsem teplé, jemné objetí – jako když matka objímá své dítě.“
Takto si přenášíme trauma – nevědomě – z generace na generaci.

Existuje mnoho způsobů, jak zaplňovat prázdnotu – každý člověk má svůj vlastní způsob, ale prázdnota vždy pochází z toho,
co jsme nedostali, když jsme byli velmi malí.

A pak se díváme na narkomana a říkáme: „Jak to můžeš dělat sám sobě? Jak si můžeš pí**at něco, co tě může zabít?“

Ale podívejme se, co děláme my Zemi: vpravujeme do ní různé látky – do atmosféry, oceánů, prostředí – a zabíjíme tím planetu.

Která závislost je větší? Závislost na ropě, na konzumu – nebo na he**inu? Která působí větší škodu?“.................

12/09/2025

Stále platné.

Mezi náš stabilní tým průvodců a komunitu 25 rodin hledáme další 2 průvodce. Budeme rádi za sdílení.

Jsme dětský lesní klub inspirující se waldrosfskou pedagogikou, který žije v souladu s přírodou, zdravým tělem a zdravým duchem.

09/08/2025

08/08/2025

Na výletový tábor, který začíná již toto pondělí, nabízíme poslední dvě volná místa.

Takové plánování výletů mě baví a jsem ráda za každého dalšího podobného blázna do party :)

Kouknout, kde je v okolí zelená plocha a rozklikávat zajímavá místa a pospojovávat si je.
Hledat si vlastní trasu, nevyužívat jen cesty značené.
Sledovat potoky a nerovnosti v terénu.
A tak vznikla tahle trasa. Dobrá dostupnost vlaku, cesta z bodu A do bodu B, zajímavá kavárna na konci, možnost zkrácení trasy, pokud půjdeme pomaleji v nerovném terénu či pokud se nám na nějakém místě opravdu zalíbí.

08/08/2025

Fotky z loňského výletového tábora, který vznikl z vášně cestovat s dětmi udržitelně, po našem okolí, s respektem k okolí. Chtěly jsme dát dětem zažít to, co jsem zažívala například já v tábornickém oddíle. Vyrazit do přírody, sednout si v ní a vyndat svačinu, pozorovat, stavět, brodit se potokem. Příští týden vyrážíme s dětmi opět. Příroda, výhledy, výšlapy a kopce dolů, voda, kamarádství a sdílení, pocity hrdosti a výzvy.

Kdo by se ještě rád přidal, nabízíme poslední dvě místa!

Výlety:

Pondělí - Stěna Letňany
Úterý - Sadská - Nymburk
Středa - Vyhlídka Hvíždinec
Čtvrtek - Říčany a okolí
Pátek - Stěna Letňany

Tenhle druh cestování mám nejradši. Koukání do mapy jsem si opravdu užila :)

03/08/2025

Dnešní člověk vnímá a řeší rozhodně více vjemů než tomu bylo dříve. O dnešním světe můžeme určitě říct, že na vnímání vjemů je náročnější. Je to zajímavá doba, kdy máme pocit, že na to musíme děti připravit. A tak dětem nabízíme velké množství výletů do civilizace, velké množství kroužků a zábavy zvenčí. Často jim dáváme příliš mnoho odpovědnosti - rozhodování o zásadních rodinných záležitostech, o rodinné dynamice. Také je velmi brzy zahrnujeme informacemi o společnosti - lidi mohou ublížit, válka, atd.

Všechny tyto vjemy vnímají děti bez filtru, což si my dospělí možná ani nedovedeme představit. Nechme si tuto odpovědnost my, dospělí. My jsme jejich filtr. Díky tomuto filtru si mohou děti opravdu užít dětství, vyrůst ve zdravé osobnosti. Pro děti do 7 let se snažme opravdu o to, aby svět byl krásné místo k žití. On je, jen to opravdu není na betonu měst nebo ve třídě plné hraček.

Děti pohybující se v přírodním prostředí procvičují všechny svoje smysly.

Děti se v přírodě orientují podle zraku, musí zohlednit terén. Když chtějí pozorovat nějaká zvířata, musí buď zaměřit zrak na někoho malého, nebo naopak koukat do dálky.

V lese to také krásně voní a děti tyto různé vůně zažívají každý den. Čich je velmi citlivý orgán a každá umělá vůně může čich narušit.

Sluch je orgán, který nám dává možnost zaměřit se na místo, na které se zrovna nedíváme. Dětem pomáhá v orientaci v prostoru. Zároveň se v lese zvuk hezky rozmělní a není v něm nepříjemný hluk jako ve městě nebo v místnosti.

Chuť - pokud dítě nemá chutě "poznamenané" nezdravými potravinami může skutečně pocítit chuť jídel. Není jediný důvod, proč by děti musely jíst balené potraviny z továrny. Toho my se držíme dětem nabízíme pouze skutečné jídlo.

A k hmatu snad ani víc psát nebudu. Plast x dřevo. Plast x klacky, šišky, mech, kůra, hlína, bláto, atd.

Díky tomu mohou děti rozvíjet svou kreativitu - volná hra v lese, nehotové hračky, kombinace jídel.

Na následující rok máme přihlášených krásných 25 rodin. Společně si užijeme další skvělý rok. Děkujeme za důvěru a možnost být s Vašimi dětmi a Vámi, s rodinami, které se rozhodly, že jejich děti nepotřebují zbytečné vjemy a že klacek je nejvíc :)

03/08/2025

Ach! Tak zase za rok ❤️