19/10/2017
Ahoj lidi,uteklo to jako voda...Děti,které jsem "vyfasovala" kdysi jako prvňáčky,mají už svoje děti v různém školním věku.A když pracujete s dětmi více než 25 let,je té drobotiny fakt dost:-)
Celou dobu mé pedagogické praxe jsem pracovala s dětmi na 1.st.ZŠ a dětmi předškolního věku.A mám pocit,aspoň podle ohlasů z třídních srazů a osobních setkání s bývalými žáčky,že vzpomínky na ty roky ve škole jsou pořád příjemné.A co je na tom nejlepší - jsou oboustranně příjemné...Každou kantorku chytne za srdíčko,když Vás osloví bývalý žáček,je sice trošku proplešatělý,takový pupík dřív taky neměl,ale ten úsměv třídního rošťáka mu z tváře nezmizel...a před těmi x lety mi netykal:-))...míval trošku problémy s diktáty,jeho potomek se "potatil" a vyjmenovaná slova mu znějí jako mongolština.
A tak jsem začala svoji další "etapu" života a pomáhám Vašim dětem milovat češtinu,není tak složitá,jak se tváří...orientovat se na mapě,vždyť naše republika zase tak velká není...vědět něco zajímavého o rovnicích,i když vypadají jako vzkaz z vesmíru... navíc ještě pár letopočtů,je to vlastně výlet do minulosti...a pro mě osobně je největší výhra,když si Vaše malá slečna nebo pan syn s chutí něco přečtou,i když jim ta hromada písmenek ze začátku nahaněla hrůzu,v horším případě i slzičky do očí...
Bez obav pište,volejte,určitě se s tím každodenním trápením se školou dá něco udělat:-)
