13/03/2026
V poslední době se rozvířila debata o používání mobilních telefonů v našich školách. A při jejím sledování mám pocit, že v ní zaznívá hodně dojmů a emocí – navrhují se zákazy a tresty, ale méně se hledají skutečná rozumná opatření.
Mnoho rodičů prý úplný zákaz podporuje (podle anket pod články), čemuž vlastně moc nerozumím. Koupili jsme dítěti telefon, dovolíme mu ho nosit a používat, ale ve škole ho mu seberte a zamkněte.
A podobně to prý vidí i část pedagogů. Zakažme to.
Jenže právě proto mám pocit, že zákaz je spíš zbrklé a pohodlné řešení než dobré a rozumné řešení.
Mobilní telefon ze života dětí nezmizí.
Budou je používat před školou i po škole úplně stejně.
Ve škole z toho pak zůstane hlavně kontrola, zákazy, hledání viníků, tresty za jejich porušování. A to je podle mě promarněná příležitost.
Jen mimochodem, tento příspěvek není primárně o sociálních sítích. Ty jsou samozřejmě s mobilními telefony spojené, ale to je samostatné a mnohem širší téma.
Debata o zákazu používání mobilních telefonů ve škole je ve skutečnosti debatou o tom, jak se škola vyrovnává s realitou dnešního světa.
V poslední době se hodně mluví o odolnosti společnosti – o schopnosti zvládat změny, tlak a nejistotu.
Jenže odolnost nevzniká tak, že problém zakážeme nebo před ním zavřeme dveře.
Odolnost vzniká tak, že se s ním naučíme pracovat.
Škola by přece měla mladé lidi učit žít ve světě, který skutečně existuje – ne vytvářet prostředí, kde část reality na pár hodin předstíráme, že neexistuje.
Mobilní telefon je dnes přirozenou součástí života, ať se to někomu líbí nebo ne.
Otázka je spíš jiná:
Budeme ve škole posilovat odolnost mladých lidí – nebo jen vytvářet iluzi světa bez mobilů?
A jsou různé možnosti, realizované (vždyť je všichni rozumni rodiče realizuji běžně doma):
Nastavit společně pravidla.
Mluvit o digitální hygieně.
Učit soustředění.
Ukazovat, kdy technologie pomáhá a kdy škodí.
A zároveň nabídnout dětem smysluplné alternativy – zajímavé aktivity o přestávkách a ve volném čase ve škole, prostor pro pohyb, setkávání a skutečnou interakci.
Ano, rozumná regulace dává smysl.
Ale zákaz používání mobilních telefonů?
Ten mi připadá spíš jako rezignace než výchova.
A mimochodem, podle výsledků Mezinárodního šetření počítačové a informační gramotnosti (ICILS) jsou čeští osmáci nejlepší v Evropě, před nimi jsou ve světě již jen mladí Korejci. Jižní.
A možná bychom si měli položit ještě jednu otázku:
Má škola připravovat mladé lidi na svět, který tam venku za vrátnicí skutečně existuje – nebo na svět, který by si někteří přáli, aby existoval?
V poslední době se rozvířila debata o používání mobilních telefonů ve našich školách. A při jejím sledování mám pocit, že v ní zaznívá hodně dojmů a emocí – navrhují se zákazy a tresty, ale méně se hledají skutečná rozumná opatření. Mnoho rodičů prý úplný z....
