18/02/2026
Mír na dosah ruky
Zdá se, že téma výchovy k míru je čím dál tím víc aktuálnější. Všude kolem nás se setkáváme s násilím, nepřátelstvím, antagonizmem, nepřejícností, soutěživostí a Bůh ví s čím ještě. Kam se vytratila slušnost, galantnost a schopnost si pomáhat? Kde a kdy se tvoří základy pro mravní zásady? Kde se to v těch dětech a dospělých bere? Možná se i vám honí podobné otázky hlavou, přemýšlíte nad nimi a chcete udělat něco pro změnu. Kde tedy začít?
Pravděpodobně by měl každý začít sám u sebe. Zamyslet se nejen nad svými činy, ale i myšlenkami. Položit si otázku: „Dělám vždy vše tak, jak chci po druhých?“ „Dokážu slušně požádat, poděkovat?“, „Jsem schopen nabídnout pomocnou ruku druhému, když ji potřebuje?“, Vím, jak vyřešit různé situace bez násilí?“, „Přeji všem jen to dobré?“, „Mám v sobě klid?“, „Umím rozdávat lásku?“. Ne, nechci moralizovat, jen poukázat na fakt, že pro aplikaci výchovy k míru je důležité, aby byl v prvé řadě připravený učitel, průvodce, rodič. Tak tedy s radostí do práce na sobě samých.
Výchova k míru je neoddělitelnou součástí pedagogiky Marie Montessori. Ona sama říká, že: „Mír na světě začíná v našich dětech.“ Vše, co s Montessori pedagogikou souvisí, nese v sobě větší, či menší střípky přípravy a realizace cesty k morálním, mravním a láskyplným hodnotám. Vezměme si například připravené prostředí, ve kterém je každý materiál pouze v jednom provedení. Někteří by se mohli domnívat, že naopak tato skutečnost bude vyvolávat nesváry a hádky. Opak je pravdou. Vede to děti k toleranci, trpělivosti, rozvoji komunikace a později i ke spolupráci. Když se zastavíme u aktivit praktického života, které jsou velmi důležité pro používání materiálů z ostatních oblastí, můžeme pozorovat další důležité aspekty výchovy k míru. Například jemné, až něžné zacházení s předměty, jejich tiché a obezřetné pokládání nebo opatrné otírání listů rostlin může vést k uvědomování a aplikaci něžnosti a ohleduplnosti nejen k předmětům, ale právě i k živým bytostem. Fakt, že je každá aktivita jen jedna, přivádí děti jednoduše k pochopení jedinečnosti. Toto je jedinečné, já i ty jsem jedinečný, my jsme jedineční. Připravené prostředí a montessoriovský materiál dává nahlédnout i do pojmu úcta. Děti jsou vedené k úctě a respektu ke každému dílku daného materiálu, ať už je to nejdelší červená tyč, či nejmenší růžová krychlička nebo malá zlatá jednotka. Vše je důležité a nepostradatelné. Ohleduplnost můžeme sledovat také při opatrném obcházení koberečků a dětí, které tam pracují.
I venku v přírodě, která je naší největší učebnicí života, je nepřeberné množství situací, které můžeme využít pro tzv. mírové aktivity. Stačí předávat lásku ke všemu, co je na naší planetě. Jsou to dary, kterých je třeba si vážit. Můžeme vše pozorovat, něžně vzít do ruky a zase opatrně s díky vrátit.
Co ještě můžeme udělat?
Jednou z důležitých součástí je elipsa, na které s dětmi zažíváme cvičení rovnováhy. To úzce souvisí s vytvářením rovnováhy uvnitř sebe. Často bývá spojené se cvičením ticha, protože to skrze soustředění nastává zcela spontánně. Po chůzi na elipse můžeme přidat úsměv nebo pohlazení, které si pošleme kolem dokola. Na závěr takového cvičení říkám: „ Mám vás ráda.“ „Máme se rádi.“
Do prostoru třídy umístíme skříňku, můžeme ji začít nazývat poličkou míru. Do ní postupně umísťujeme předměty a materiály, které budeme časem potřebovat. Nejprve jen zajímavou svíčku či svícen se svíčkou. Jednou za čas ji položíme doprostřed elipsy a obřadně zapálíme. S dětmi můžeme
pozorování jejího plamene využít ke cvičení ticha. Postupně se bude délka těchto cvičení samovolně prodlužovat.
Později nám v poličce přibude několik dalších předmětů jako například „klubíčko lásky“, připínací symboly vnitřního světla a mnoho dalších.
Z každého gesta, pohybu i slova připraveného učitele, průvodce, dospělého by měl vyzařovat klid, rovnost, láska a přijetí, tak může tyto atributy předávat dál. A pokud se nám podaří v dětech zažehnout plamínky sounáležitosti, pokory, rovnosti, úcty, respektu, klidu, přátelství a lásky, pak nastane Mír. Nejen v jejich srdcích, ale věřím, že mezi všemi bytostmi na světě.
„Je totiž nezbytné, má-li vůbec nastat mír s bližním, aby byl napřed uzavřen mír člověka s Bohem a mír člověka se sebou samým.“ Jan Hus
NAMASTE
Vlasta Hillebrandová
