22/04/2026
ROZVOD, LHANÍ, posttraumatická deprese a jak se vrací sebedůvěra.
Když jsem v mých 26 letech přijela domů k rodičům s tím, že se rozvádím s manželem, kterého jsem si ve svém naivním a přitom neústupném mládí prosadila hned po škole proti jejich mínění, dva roky kryla jeho lži, dluhy, snažila se pomáhat mu v jeho podnikání, na kterém jsme byli oba finančně závislí, přišla o všechny své úspory, chodila s věcmi do zastavárny, odstřihla se od přátel, aby to nikdo nevěděl, tak jsem se hrozně moc styděla, nedokázala jsem o tom skoro mluvit a měla jsem pocit největšího životního selhání. Až s odstupem času jsem mohla s někým sdílet, co jsem prožila.
⁕ Rodiče mě podpořili, našli právníka pro rozvod, nic mi nevyčítali a dokonce mi odpustili vrácení peněz, které jsme od nich měli půjčené na auto.
⁕ Podpořila mě nejlepší kamarádka z vejšky, které jsem se svěřila a pomohla mi bez odsouzení uklidit můj pronajatý byt po rozvodu, v kterém jsem to v postraumatické depresi sama nezvládala. Tehdy jsem ale nevěděla, co se se mnou děje.
⁕ Podpořila mě terapeutka, ke které jsem začala chodit, abych pochopila, co se mi to vlastně stalo, proč se to stalo a začít si dávat život i sebe krok po kroku do pořádku.
⁕ Podpořila mě kamarádka, která mě přivedla na cestu seberozvoje, hlubšího chápání souvislostí a spojení s dalšími zdroji.
⁕ Podpořili mě nadřízení a kolegové v mé nové práci, když jsem začínala ve farmaceutickém byznysu jako obchodnice. Viděli moje vzdělání a schopnosti, dostala jsem šanci i bez nadupaného životopisu a s ekonomickou soběstačností přišla i svoboda.
A tak jsem si znovu budovala svou hodnotu, sebeúctu a sebedůvěru.
Našla jsem si po přestěhování do Prahy nové přátele, začala zpívat ve sboru, jezdit zase na vodu, cvičit v posilovně, jezdit na kolečkových bruslích.
Sice jsem asi za rok musela ještě dořešit dluhy mého bývalého manžela na mé jméno a soudní vymáhání s následnou exekucí toho, co mi dluží, ale i to jsem zvládla a bylo to pak nakonec hodně šťastné období v mém životě.
...................................................................................................
⁕ I takto vypadají mé příběhy "O čem běžně nemluvím" z pod pokličky, které sdílím ve svém newsletteru.
⁕ I proto vám a vašim příběhům mohu rozumět možná mnohem víc, než byste řekli a myslím si, že má smysl je sdílet, protože se podobné věci se týkají mnohem víc lidí, než by se zdálo.
⁕ I takto ukazuji, kolik se toho děje v tajnosti, pod pokličkou a jak je důležité říct si o pomoc, nezůstat v tom sami, uzdravit si svůj nervový systém i duši, rehabilitovat a rozvinout znovu vztah k sobě, ať už se vám stalo cokoli.
⁕ I takto vyzdvihuji, jak jsou pro nás vztahy důležité, jak nás formují a my zase je a to obousměrně, pozitivně i negativně.
⁕ I takto připomínám, že i z těžkých okolností se dá najít cesta ven a život pokračuje.
...................................................................................................
CO VY NA TO?
Zažili jste něco takového, co bylo v tu chvíli těžké až k neunesení nebo jste se za to styděli a když jste to překonali, zjistili jste, že jste mnohem silnější než dřív?
Ida Sára Keltnerová
vaše z gruntu šamanka
