Založení hudební školy byl významný krok, tolik potřebný k rozvoji hudebnosti dětí v Ivanovicích na Hané a blízkém okolí. Vychovala se zde celá řada hudebníků, působících v amatérských i profesionálních souborech, nebo také jen pěstující hudbu pro své potěšení. Začátky nebyly lehké. Škola měla k dispozici pouze dvě místnosti v domě pana Múčky na náměstí, v těsném sousedství Obchodního domu Hanačka
( dnes Hruška). Jednalo se o 4 místnosti, které byly především úsilím tehdejší ředitelky paní Dědákové postupně vybavovány a přizpůsobeny školním účelům. Zpočátku se vyučovalo hře na klavír a housle, později bylo zřízeno oddělení dechové a rytmiky. V roce 1959 byly vytvořeny nezbytné podmínky, aby se hudební škola v Ivanovicích na Hané stala samostatnou školou. V celé , téměř 60-leté historii školy se mnohokrát změnilo obsazení a složení pedagogického sboru. Všem těmto učitelům patří poděkování za jejich úsilí při budování školy, za obětavost při náročné a prospěšné práci rozvíjet cit a vztah mladé generace k umění i kultuře vůbec. Kromě změn v pedagogickém sboru dochází pochopitelně ke změnám také ve vedení školy, proto nemohu nevzpomenout ty, kteří se o vznik hudební školy přičinili a položili tak základy hudebního školství na Ivanovicku. Byl to především místní rodák pan Alois Složil, jako první iniciátor vzniku hudební školy a také jako její první ředitel a učitel. Po jeho odchodu v roce 1954 se ujala tohoto úkolu stejně obětavě a nadšeně paní Emílie Dědáková, která stála v čele školy až do svého odchodu do důchodu v r. 1970. Po ní nastupuje Jaroslav Kopecký, od r. 1974 Jenka Hýlová, v roce 1977 František Obořil a od roku 1979 Svatopluk Polišenský. V roce 1960 dochází k zásadní změně v koncepci hudebního školství. Z hudebních škol se stávají lidové školy umění a vyučuje se dalším uměleckým oborům - výtvarnému a literárně dramatickému. a začátek 80. let s sebou v Ivanovicích n. H. přináší zvýšení zájmu dětí o výuku v LŠU, a to nejen v hudebním oboru. Vedení školy na tento zájem dětí s potěšením reaguje a po dohodě s tehdejším Městským národním výborem dochází k náročným stavebním úpravám, jejichž výsledkem je zajištění materiálních a prostorových podmínek k výuce dalších oborů. V r. 1979 po několikaleté přestávce byla opět otevřena výuka tanečního oboru, o rok později výtvarného oboru. V r. 1981 - 1994 probíhá výuka literárně -dramatické odd. V r. 1981 je zřízeno odloučené pracoviště ve Švábenicích, kde se dodnes vyučuje hudebnímu a tanečnímu oboru. Od školního roku 1990/91 se mění úřední název školy – z LŠU se stávají základní umělecké školy. Po dohodě se Školským úřadem Vyškov je od 1. února 1993 otevřena ZUŠ v Pustiměři jako pobočka ivanovické ZUŠ-ky, s výukou oboru hudebního a výtvarného. V květnu 1994 dochází v historii ZUŠ k další významné události. Končí lhůta nájemní smlouvy v budově na Žižkově ulici, budova se vrací k užívání svému majiteli a ZUŠ se stěhuje do bývalých prostor MŠ na Rostislavově ulici. Za nemalých finančních nákladů z prostředků zřizovatele, kterým je Městský úřad Ivanovice na Hané bylo za 8 měsíců náročných prací vybudováno důstojné prostředí pro výuku dětí v hudebním, tanečním a výtvarném oboru, včetně nového atelieru a keramické dílny. Od 1. září 1999 získává ZUŠ právní subjektivitu, vychází vstříc požadavkům rodičů a obecních úřadů v dalších spádových obcích a zřizuje v nich odloučená pracoviště. Tak jsou postupně zřízena další pracoviště v Hošticích-Herolticích, Moravských Málkovicích, Vyškově, Orlovicích, Medlovicích, Chvalkovicích na Hané a Drysicích a v nich zajištěna výuka hudebního oboru především pro nejmladší žáky, kteří nemohou bez dozoru cestovat a dojíždět do výuky v Ivanovicích na Hané. Stejní žáci pak mohou navštěvovat během své povinné školní docházky na I. stupni ZŠ výuku na našich odloučených pracovištích a později během docházky na II. stupni ZŠ v Ivanovicích n. jsou přednostně zařazeni do výuky přímo v Ivanovicích n.
