03/05/2026
Proč folklór?
Protože umění je nedílnou, nezbytnou součástí lidství a je nezbytné aby bylo součástí našeho života již od nejrannějšího dětství, protože…
Písničky, které nám zpívá maminka v bříšku formují náš vztah ještě před narozením a po narozením nám navozují tolik důležitý pocit bezpečí, který napomáhá k budování primární vazby, která je základem celoživotního duševního zdraví a pohody.
Dětské písničky a říkanky plní nenahraditelnou funkci při rozvoji řeči a logopedické nápravě, protože nás nejpřirozenější nenucenou formou vedou k plynulému dýchání a správnému rytmu řeči.
Nedílnou součástí dětských písniček a říkanek jsou tanec a gestikulace, které rozvíjejí hrubou a jemnou motoriku, pomáhají při vyhraňování laterality a propojování mozkových hemisfér. Proč po vymizení folklóru asi tolik upadá zdatnost v tomto směru?
Společný tanec a muzicírování od samých počátků lidského druhu plní funkci stmelující a relaxační. Napojení se na společný rytmus navozuje přirozeně pocit vzájemné sounáležitosti, ale je důležitý i pro rozvoj schopnosti efektivní vzájemné rytmické spolupráce.
Hudba a tanec jsou nejpřirozenějším způsobem, jak kultivovaně prožít svou divokou stránku, která je nedílnou součástí každého člověka.
Znalost českých a evropských říkanek, písní a pohádek spojená s prožitkem od nejrannějšího dětství je základem naší národní a evropské identity. Z nich přirozeně vyplývá naše ukotvení a pocit, že víme “kam patříme”.
Hudba a písničky, zejména ve spojení s pohybem a výtvarným vyjádřením jsou neuvěřitelně efektivním způsobem učení nejen pro děti. Kdy jindy zapojíme tolik smyslů, včetně těch, které byly vědecky uznány teprve nedávno.
Nechme děti být u toho a přirozeně se “opičit”. Dopřejme dětem každý den písničku od maminky, tatínka, babičky, dědečka, tety, strýčka… Čmárejme a malujme společně co nás napadne, ale inspirujme se i nejvýznamnějšími díly světových umělců, děti neomylně poznají to “něco”, co je obsažené v mistrovských dílech.
Přihlašme se jako dospělí konečně do sboru, do tanečních, na výtvarku, jak jsme si přáli celý život. Choďme na společné kurzy s dětmi.
Umění není nadstavba společnosti.
Je to základní součást lidství a jeho návrat do naší každodennosti nám může jako mávnutím kouzelného proutku pomoct vyřešit velkou část “civilizačních chorob a problémů”.
Stačí každý den, pohádka, písnička, někdy jemná, láskyplná,někdy legrační a divoká, taková, jaká k nám zrovna přijde.
Prostě ta NAŠE, našich dětí, babiček, prababiček, ta které nejlépe rozumíme, protože je naší součástí už odpradávna…
Potom nás bude učení dětí a s dětmi zase bavit, bude se dít SamoSebou jako to bývalo odjakživa v dobách, kdy nebyla hranice mezi prací, školou a životem.
