Asociace pro porodní domy a centra / APODAC

We are delighted to share that we will be contributing to the Midwifery Unit Network / City St George’s, University of London workshop at International Confederation of Midwives ICM Lisbon Conference 2026: “Key strategies for implementing a birth centre – From model to practice.”

We will speak from the Czech advocacy perspective on what it takes to move birth centres and midwifery-led care from vision to real implementation.

A heartfelt thank you to Rocca-Ihenacho for the invitation and for her tireless work in advancing midwifery units and respectful, evidence-based maternity care across Europe and beyond.

Looking forward to learning, sharing, and connecting in Lisbon.

V loužičce české blogové scény se opět rozlil jeden z těch textů, které se tváří jako starost o bezpečí dětí, ale ve skutečnosti jsou hlavně kompilátem strachu, moralizování a pohrdání ženami.

Tentokrát se dozvídáme, že těhotné ženy by měly absolvovat odborné přednášky z gynekologie a porodnictví na zdravotnických a lékařských fakultách. Prý by si pak „rizikový porod doma, daleko od pomoci“ rozmyslely.

Zní to skoro jako národní akční plán prevence - pořádně preventivně vyděsíme ženy frontální přednáškou o patologických jevech a vzácných komplikacích a úspěch v podobě eradikace domácích porodů na sebe jistě nenechá dlouho čekat! Jenže problém je, že text od začátku směšuje několik různých věcí: plánovaný porod doma u nízkorizikové ženy s kvalifikovanou porodní asistentkou, překotný neplánovaný porod bez pomoci, porod bez jakékoli odborné péče, nepotlačitelnou osobní averzi k ženám, které chtějí u porodu respekt, a zjevně i několik hospodských legend z porodnického zákulisí.

No a výsledkem není osvěta. Výsledkem je křečovitý moralizující výkřik: žena, která nechce být v porodnici pasivním objektem provozu, je podle autorky sobecká a ohrožuje dítě.

A to je nejen lidsky nefér. Je to i věcně špatně.

Článek „Chceme méně porodů doma? Pak potřebujeme víc respektu v systému“, který reaguje na text ze Seznamu „Plánovaný porod doma je vrchol sobectví“, najdete na odkazu v komentáři.

Na konci článku najdete i hodnotné zdroje k datům o bezpečnosti a výsledcích plánovaných porodů mimo zdravotnická zařízení.

Sledujete vývoj veřejného mínění ohledně vládou navržené destrukce lidskoprávních agend?

Tak právě teď v diskuzi k článku osvětlujícího detailně okolnosti rezignací expertů a expertek z poradních orgánů vlády to vypadá takto ⬇️⬇️⬇️

Jak to vidíte vy?

Šíříme, ať si uděláte jasnější obrázek..

Díky, Senátor Ondřej Šimetka za výstižný komentář k aktuální situaci! 👏🏻👏🏻👏🏻

“..porodnictví není jen zdravotnický výkon – jde o kombinaci medicíny, práv pacientky, sociální podpory a rovnosti žen.
Pokud se tato agenda rozdělí mezi jednotlivá ministerstva bez silné koordinace, začne se rozpadat.
Hrozí oslabení práv rodiček – menší důraz na informovaný souhlas, důstojnost a respekt k přání ženy. “

Zásadně nesouhlasím ❌ s rozhodnutím převést lidskoprávní agendu na jednotlivá ministerstva. Upřímně mi to vadí – vidím v tom totiž reálné oslabení ochrany lidí, kteří ji nejvíce potřebují – seniorů, dětí, lidí s postižením a dalších.

Pojem „lidská práva“ mnoho lidí dráždí a tuto vládu zcela bezpochyby také. Nicméně, „lidská práva“ nejsou jen nějaká další agenda vedle jiných agend, jsou to principy, které prostupují napříč. A přesně tohle se teď rozbíjí.

A teď to nejdůležitější – koho se to konkrétně může dotknout:
🔹 Lidé na vozíku – jeden resort řeší dávky, jiný dopravu, další stavební normy. Bez koordinace budeme mít „papírová práva“, ale reálně se člověk nemusí dostat do práce, ani k lékaři.
🔹 Oběti domácího násilí – policie, soudy, zdravotnictví a sociální služby budou fungovat každý zvlášť. Výsledek? Oběť může mezi systémy propadnout.
🔹 Děti v ohrožení – typicky děti vězněných rodičů. Bez koordinační autority je nikdo nebude systematicky hájit.
🔹 Romská menšina a lidé v sociálním vyloučení – problémy bydlení, vzdělávání a práce nelze řešit odděleně. Bez koordinace se budeme točit v kruhu a situace se bude jen zhoršovat.
🔹 Senioři – zhorší se koordinace mezi zdravotní a sociální péčí. Výsledek? Formálně péče existuje, ale v praxi není dostupná nebo důstojná.
🔹 Lidé s duševním onemocněním nebo závislostí – hrozí redukce problému jen na medicínu, bez řešení sociálních a preventivních aspektů.
🔹 Cizinci a uprchlíci – integrace bez koordinace nefunguje. A důsledky pak nese celá společnost.
🔹 Lidé čelící diskriminaci – každý resort si nastaví vlastní standardy. Výsledkem bude nerovná ochrana práv.
🔹 Pacienti a pacientky – a to je mi profesně velmi blízké. Zdravotnictví vyřeší medicínu, ale kdo ohlídá práva, důstojnost, informovaný souhlas, dostupnost péče v širším kontextu? Právě ten „lidskoprávní pohled“ se může ztratit.
🔹 Porodnictví – porodnictví není jen zdravotnický výkon – jde o kombinaci medicíny, práv pacientky, sociální podpory a rovnosti žen. Pokud se tato agenda rozdělí mezi jednotlivá ministerstva bez silné koordinace, začne se rozpadat. Hrozí oslabení práv rodiček – menší důraz na informovaný souhlas, důstojnost a respekt k přání ženy. Péče se může redukovat na „technicky správný výkon“, ale bez lidského rozměru.

Proč je to problém?
👉 Protože mizí silný jednotný hlas pro lidská práva na úrovni vlády.
👉 Protože hrozí roztříštěnost, ztrácí se koordinace – každý resort bude řešit jen „svoji část“.
👉 Protože lidská práva ztrácí politickou váhu a viditelnost.
👉 Protože roste riziko střetu zájmů – ministerstva budou přirozeně hájit své priority.
👉 Protože slábne schopnost včas upozornit na kroky, které mohou být v rozporu s ochranou práv.
👉 Protože není jasné, kdo bude garantovat plnění mezinárodních závazků.
👉 Protože se rozpadá kontinuita, know-how a spolupráce s odborníky a neziskovým sektorem.
👉 Protože se agenda stává závislou na aktuálním ministrovi.
👉 Protože jdeme proti tomu, co doporučují mezinárodní analýzy – tedy agendu spíše posilovat než rozdělovat.

👉 Bez centrální koordinace se lidská práva mění z ochrany konkrétních lidí v konkrétních situacích na fragmentovanou administrativu, kde každý řeší jen svůj díl a odpovědnost se ztrácí.

Stejně tak činí rušením a přesuny u agendy protidrogové politiky. Odborná veřejnost varuje před oslabením meziresortní spolupráce a rozkladem fungujícího systému.

A to považuji za krok špatným směrem. Žádám vládu, aby své rozhodnutí přehodnotila. Díky za sdílení.

Poslala jsem svou podmíněnou rezignaci premiérovi Andrej Babiš a zmocněnkyni pro lidská práva Taťána Malá

Protože to, co se nyní děje NENÍ technická reorganizace, jak se nám snaží namluvit.

Tohle je oslabení lidských práv v České republice.

Vláda chce přesunout lidskoprávní agendy z Úřadu vlády na jednotlivá ministerstva. Agenda rovnosti žen a mužů má přejít pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Možná to zní jako suchý úřednický detail. Není.

Lidská práva nesmí být jen přílepek jednoho resortu. Právě jejich síla je v tom, že stojí nad jednotlivými ministerstvy. Že mohou propojovat zdravotnictví, školství, sociální politiku, spravedlnost, finance, ochranu dětí, ochranu rodin, prevenci násilí i rovnost žen a mužů.

A přesně proto se to týká i porodnictví a porodní péče.

Porod není jen zdravotnický výkon. Je to jedna z nejcitlivějších situací v životě ženy, dítěte a celé rodiny. Rozhoduje se v ní o důstojnosti, bezpečí, respektu, informovaném souhlasu, tělesné integritě, právu na doprovod, dostupnosti porodní asistence, ochraně před násilím i o tom, jestli stát skutečně bere ženy jako svéprávné osoby.

A tohle všechno nejde řešit z jednoho ministerského šuplíku.

Když se lidskoprávní agenda rozkouskuje mezi resorty, ztratí se právě ten prostor, kde se mohou potkávat různé hlasy. Kde může zaznít zkušenost žen a kde se může vyvažovat moc institucí.
Aby se neztratila lidská důstojnost.

Jako členka Pracovní skupiny k porodnictví při Radě vlády pro rovnost žen a mužů odmítám legitimizovat proces, který podle mého přesvědčení oslabuje ochranu práv žen, rodiček, dětí a rodin.

Proto podávám podmíněnou rezignaci.

Ne proto, že bych odcházela od práce za důstojnou porodní péči.

Naopak.

Protože pokud stát oslabí místo, kde mají být lidská práva chráněna napříč resorty, nemůžu dál předstírat, že se nic neděje.

Prosím, podívejte se kolem sebe.

Koho se to týká?

Žen, které rodí.
Dětí, které přicházejí na svět.
Rodin, které potřebují podporu.
Lidí se zdravotním postižením.
Obětí násilí.
Obětí sexuálního násilí.
Menšin.
Těch, jejichž hlas je slabší než hlas institucí.

Tohle není úspora.

Tohle je naprosto neřízená ztráta lidskoprávních pojistek.

A to, že chybí pojistky se bohužel často zjistí, až když shoří celá chalupa.

A u toho nemohu sekundovat.

Prosím sdílejte. Protože tohle se nesmí ztratit v úředním šumu.

APODAC odmítá oslabení lidskoprávní agendy při Úřadu vlády České republiky

APODAC – Asociace pro porodní domy a centra, z. s., vyjadřuje zásadní nesouhlas s návrhem na přesun lidskoprávní agendy z Úřadu vlády České republiky na jednotlivé resorty, včetně přesunu agendy rovnosti žen a mužů pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Tento krok považujeme za nesystémový, nebezpečný a ve svých důsledcích oslabující ochranu lidských práv v České republice.
Agenda rovnosti žen a mužů, ochrany lidské důstojnosti, reprodukčních práv a rovného přístupu ke zdravotní péči nemůže být efektivně řešena izolovaně v rámci jednotlivých ministerstev. Její smysl spočívá právě v nadresortním ukotvení, které umožňuje překračovat institucionální hranice, propojovat odborné pohledy a vyvažovat zájmy jednotlivých resortů.

V oblasti porodnictví je tato nadresortnost naprosto klíčová. Porodnictví není pouze medicínskou ani pouze organizační otázkou. Jde o oblast, kde se bezprostředně dotýkají zdravotní péče, lidská práva, práva žen, práva dítěte, sociální politika, financování péče, profesní autonomie porodních asistentek a ochrana rodinného života.

Dlouhodobě upozorňujeme na to, že Česká republika potřebuje systémovou změnu porodní péče: větší důraz na respektující péči, dostupnost kontinuální péče porodních asistentek, rozvoj porodních domů a center, lepší poporodní podporu a důsledné naplňování práva žen na informovanou volbu.

Žádná z těchto změn nemůže vzniknout pouze v logice jednoho resortu.

Za zvlášť problematické považujeme, že návrh přichází v době, kdy Česká republika stále nemá dostatečně zajištěnou dostupnost porodní asistence, porodních center a respektující poporodní péče. Právě v této situaci je třeba lidskoprávní agendu posílit, nikoli oslabit.

APODAC proto vyzývá vládu České republiky, aby od záměru přesunu lidskoprávní agendy z Úřadu vlády na jednotlivé resorty ustoupila a zachovala silné, odborně zajištěné a nadresortní institucionální ukotvení agendy lidských práv a rovnosti žen a mužů.

Ochrana lidských práv nesmí být technickou položkou v reorganizačním materiálu.

Je základním závazkem demokratického státu.

Je Světový týden respektu k porodu a je zřejmé, že máme stále co zlepšovat. Na jednu stranu jsou tu pokroky naprosto příkladné a změna už se děje a na druhou stranu je tu stále zásadní otázka - co s porodnickým násilím tam, kde je normou..