28/11/2022
Typicky je to vánoční bramborový salát a velikonoční nádivka. Patří ke svátkům, a tak je vaříme, i kdyby se nám nechtělo. U stolu se pak všichni olizujeme a říkáme si: Proč něco tak skvělého neděláme častěji? Rozhodneme se, že letos to prolomíme a k oblíbeným receptům se budeme vracet i v průběhu roku ... a pak jsou tu zas Vánoce / Velikonoce ... a zase se olizujeme ... a zase si říkáme, že letos už tedy jo ... a tak dále.
Stejně to mám i se spoustou dalších věcí, a to nejen těch požitkových. Třeba se i několik týdnů vyhýbám košíku s prádlem ke spravení nebo k vyžehlení. Nebo knihovně, která potřebuje přeskládat (Právě uběhl rok od té doby, co jsem ji probrala a zbavila se nadbytečných knih. Od té doby už zbývá "jen" srovnat ty, které jsem nám nechala...) Nebo založení kopřivové jíchy pro zahradu. Nebo vyřízení nějakého e-mailu nebo telefonátu. Někdy dokonce nějakou činnost odkládám tak dlouho, až úplně ztratí smysl nebo prošvihnu termín (třeba když z toho oblečení, co na něm mám zašívat díry, už děti vyrostly...)
A přitom když jsem včera MUSELA vytřít ledničku, protože byl ucpaný odtok kondenzované vody, trvalo mi to 10 minut. Ani to nebolelo. Běžnou údržbu jsem však odkládala několik týdnů.
Kolik energie nás stojí ten pocit, že bychom něco měli udělat, pokaždé, když kolem něčeho projdeme???
Kolik pozornosti nás stojí psaní to-do listů?
Kolik myšlenek chováme kvůli tomu, že necháváme věci na později?
Čím déle věci odkládám, tím víc energie mě to stojí. Zvláštní je, že často to opravdu není tak časově náročné, aby to za tu energii stálo.
Ještě zvláštnější je, když jde o příjemné činnosti. U neoblíbených prací je odkládání tak trochu pochopitelné, ale u těch příjemných???
Třeba takový tanec. Vždy, když si sama nebo při nějaké společné (či společenské) příležitosti zatancuju, cítím se skvěle. Nabitá, uvolněná, uzemněná, přítomná. A jak často myslíte, že to dělám?
Nebo masáž. Nebo procházka... Ano, i tady se mi odkládání děje. Co vám?
Konkrétně k tomu tanci - věřím, že takových nás tu je víc. A abych tu jen nečerpala slova naprázdno, jdu do akce! Svolávám taneční večer pro dobití baterek. Zamluvila jsem sálek v DDM v Hořicích, nachystala hudbu a udělala pozvánku. Podařilo se mi to neodkládat :-) (No dobře, myslím na to už od října, ale zorganizovat to před koncem roku je pořád úspěch!)
Chci si zatančit v dostatečně velkém prostoru (doma se pořád něco plete...),
mít na to vymezený čas (neplnit zároveň žádné jiné požadavky své mysli nebo rodiny)
a být při tom s ženami, které to mají podobně:
Vítají příležitost věnovat si čas (kterou už možná dlouho odkládají :-)
být intenzivně tady a teď, ve svém těle, které tolik potřebuje oživit, protáhnout, zahřát! Bez nároků na výkon či estetiku. Prostě kvůli sobě!
Rády naslouchají samy sobě i druhým.
Potřebují dobít baterky, aby zvládly předvánoční shon, aby zvládly být tu pro druhé se srdcem otevřeným.
A když z toho bude tradice (která nám pomáhá věci neodkládat - viz salát a nádivka :-)), tak jedině dobře!
