17/02/2023
Asi bych to dnes napsal trochu jinak, ale v zásadě obsah neměnil… bohužel…
Je problém operace meziobratlové ploténky nebo její rehabilitace?
Ačkoli se může na první pohled zdát, že zmíněný příspěvek bude o neinvazivní léčbě meziobratlové ploténky, musím se přiznat, že toto téma si necháme na příště. Následující řádky budou o rozhořčení, které se mě včera zmocnilo - samozřejmě v duchu zmíněného tématu.
Včera u mne byl již po druhé můj velmi dobrý kamarád (říkejme mu třeba Šmoulik), který je již po druhé operaci meziobratlové plotýnky. Nutno podotknout, že Šmoulík má 208 cm a jeho životní styl (basketbalista, bubeník, manuálně velmi aktivní člověk) je poměrně náchylný k vertebrogenním zraněním. Po nějakém čase tedy Šmoulík podstoupil operaci a následně ještě jednu v rozmezí několika let. Standartní praxe v českém zdravotnictví je taková, že po operaci plotýnky Vám ošetřující lékař napíše cca 20 půlhodinových rehabilitací.. Z pravidla se Vás na každé hodině vždy ujme jiný terapeut, který má momentálně službu a který o Vašem stavu slyší poprvé. Díky podfinancovanému zdravotnictví v Čechách je to taky z největší pravděpodobností student nebo člověk, který s terapií začíná protože si ještě nedokázal vybudovat vlastní soukromou praxi. Co to v důsledku znamená pro Šmoulíka? Že v momentálním velmi rizikovém zdravotním stavu, po poměrně náročné operaci je Šmoulík odkázaný na člověka, který na něm zkouší terapii formou pokus omyl. Samozřejmě, že se to někde naučit musí a zkušenosti se z knížek nenačerpají, ale sakra existuje jistá hranice, kde si můžu tento přístup dovolit a kde ne. Když budete řešit alternativní stravování u člověka, který už vyzkoušel každou dietu na světě aby zhubl, tak nebudete odkázáni na nic jiného než na metodu pokus omyl z hlediska jeho individuální hormonální aktivity atd. Ale nezlobte se na mě, ale v případě operace páteře, kde se zasahuje do segmentu, který obsahuje životně důležitá centra, míšní nervy, které Vám umožňují a řídí pohyb a její poranění bývá zpravidla fatální, nemůžete si dovolit metodu pokus omyl.
Vraťme se ale ke Šmoulíkovi. Protože byl již nešťastný ze svého stavu (permanentní bolest v zádech, nefunkční stabilizace trupu, další obtíže spojené s pooperačním stavem) mne poprosil jestli bych se na něj nepodíval. A zde narážím na jádro celého článku. To co jsem zjistil mě šokovalo, naštvalo a ve finále strašně rozesmutnilo. Když jsem začínal rozebírat funkci bránice v úloze stabilizace trupu, důležitost natočení pánve a její neutrální pozici, naprosto nefunkční posturální svaly a svalové řetězení - koukal na mě, jako když jsem se zbláznil. Zeptal jsem se ho na problém s koleny a on řekl, že má prasklý meniscus. Zeptal jsem se tedy, zda-li to řešil a on mi řekl, že každý doktor a terapeut mu řekl, že je to vedlejší, a že teď musí řešit terapii páteře. Meniscus mu praskl měsíc po operaci páteře a na operaci se dostal až po několika vlastních intervencí, stížností a čtyřech měsících. Dokážete si představit, co udělá 4. měsíce kulhání a odlehčování jedné strany s pánví a následně s operovaným segmentem L5/S1?
Vedle toho si vezměte přístup: ,,Jo Vy jste po operaci páteře? Tak cvičte Mckenzieho. Ale pane fyzioterapeute já mám přitom bolesti - Aha tak ho necvičte a zkuste Smíška." Jak to celé dopadlo? Tak, že šmoulík má absolutně nefunkční bederní oblast páteře, zkrácené flexory takovým stylem, že je pánev nejen v nesmyslné anteverzi, ale ještě laterálně nakloněná. Jeho dýchání do břicha spočívá ve vyvalování břišní dutiny (protože tak ho to učil terapeut) a zádové vzpřimovače a THL přechod je tak přetížený, že není schopný standardní vzpřímené polohy. Vrcholem všeho bylo, když jsem po Šmoulíkovi chtěl modifikaci dřepu a on řekl, že to dělat nebude protože se bojí a terapeut mu to zakázal. Sakra, kdo něco takového může dopustit? To se ani jeden z těch rádoby profesionálů nezajímal o to, jak je na tom Šmoulík s oporou v chodidlech? Ani jeden nezkoumal svalové řetězení přes pánev? Nikdo mu neřekl, jak funguje bránice?
Nepasuji se do role spasitele a už vůbec nechci tvrdit, že znám odpověď na každou terapii a rehabilitaci. Ale v každém případě se snažím přistupovat k lidem a k jejich problémům z cela individuálně a koukat na kauzalitu problému z komplexního pohledu. Vážnější problémy konzultuji s dalšími odborníky a když něčemu nerozumím tak to nechám povolanějším. A vzhledem k tomu, že se snažím maximálně neustále vzdělávat, stále víc si uvědomuji, jak je lidské tělo a jeho problematika složitá.
Závěrem chci apelovat na všechny, kdo se věnují lidskému tělu a pomáhají lidem. Buďte sebereflektivní a v každém případě profesionální!
Jakub
