28/03/2020
Den učitelů.
Na tento zajímavý svátek už ani nikdo nevzdechne. My jsme ještě v tento den chodili s kytkou v ruce. Domlouvali jsme se, co našemu zlatému třídnímu panu učiteli, i když jsme mu říkali soudruhu, koupíme za vybrané společné třídní peníze koupíme. Dnes jsou mnozí žáci nepoměrně bohatší, než jejich bídně placení padagogové. Už se vytratilo kolektivní myšlení, kterému se děti marně učí při skupinové práci. Dnes se na učitelé píši většinou anonymní stížnosti, že na své miláčky zvýšil hlas a hloupě se zatvářil. Naše děti jsou báječné, i když se mizerně chovají. Mají mnohdy samé jedničky, i když nic neumí. Jen učitelé jsou nějak staromódní. Učí žáky pravdomluvnosti a zdůrazňují heslo pravda a láska vítězí. Pro své děti bychom udělali všechno. Ale nějak se stalo samozřejmostí, že si nevážíme těch, kteří pro cizí děti dávají ze sebe to nejlepší, vychovávají je a tráví s nimi někdy více času než jejich vlastní rodiče. Dávají jim lásku, čas a vzdělávání. Musí být každý den perfektní, protože ze školy se stala služba, za kterou si rodiče řádně zaplatí. A tak se neděkuje a Den učitelů se neslaví. Stejně bych všem pedagogům upřímně popřál radost z práce a nenechte se otrávit. Dobrý učitel nepředává jen vědomosti, ale i vzpomínky, které jsou mnohdy cennější, protože se o ně člověk může opřít, když se v životě někdy potácí.