Batolení - učíme se pohybem

04/04/2024

Vkládání končetin a předmětů do úst je součástí normálního vývoje dutiny ústní. Kojenec to dělá z různých důvodů:

OBJEVUJE SVOJI DUTINU ÚSTNÍ. To, co si vkládá do úst, ho ze začátku intenzivně nadavuje. Tyto experimenty jsou velmi důležité. Je to cesta jak si posunout dávivý reflex dozadu, směrem k hltanu. To potřebuje proto, aby mohlo jíst kousky pevné stravy.

ZDOKONALUJE POHYB. Objevování předmětů v ústech vyžaduje pohyb. V akci jsou rty. Čelist se zvedá a klesá, posilují se svaly, které se na ni upínají, buduje se síla pro optimální klidovou polohu mluvidel. Jazyk se učí couvat v ústech - (základ pro vyhrály vzorce polykání), jde také do stran - to se bude hodit při jezení, až bude míchat sousto se slinami a posouvat ho směrem k budoucím stoličkám, kde ho bude rozmělňovat.

INTEGRUJE SMYSLY. Zkušeností s různými povrchy, strukturami, barvami, velikostí, teplotou, vůní a chutí toho, co si vkládá do úst, integruje smyslové vnímání.

UČÍ SE ŽVÝKAT - posiluje svaly, aby bylo v šesti měsících připravené jíst tuhou stravu. Rytmické kousací pohyby se spouští reflexně dotykem na dásních.

ULEVUJE BOLAVÝM DÁSNÍM - tlak na dásně pomáhá zmírnit bolest při prořezávání zubů a může také pomoci protlačit zub skrze dáseň.

USPOKOJUJE SVOJI FYZICKOU POTŘEBU, po které jeho zdravě se vyvíjející tělo volá. Pohyb čelistního kloubu při sání, kousání a žvýkání vyvolává libé pocity, pomáhá si uvědomit svoje tělo, koncentruje a relaxuje. To je ten motor, který ho žene vpřed znova a znova.

KOORDINUJE POHYB OKO-RUKA-PUSA. Stimuluje dlaňový úchop, aby dokázalo samo jíst.

ČASTO SI TO POKAZÍME SAMI. Tvým úkolem v tomto období je dohlédnout na bezpečnost. Chápu tvé obavy. Pokud se miminko vyvíjí normálně, pak ho před dušením chrání obranné reflexy. Příroda věděla, jak to zařídit. Pro svůj klid se podívej na instruktážní video první pomoci při dušení. Dudlíkem v době, kdy je dítě bdělé, toho totiž můžeš dost “podělat”. Pohyb jazyka pod dudlíkem je omezený na dopředu a dozadu - dudlík tak bere dítěti příležitost postoupit dál v orálně motorickém vývoji.

DÍTĚ S HENDIKEPEM. Některé děti nemohou tuto fázi samy aktivně nasytit - nezvládají koordinovat pohyb, nemají dostatečnou sílu…MŮŽEME JIM POMOCT rozvíjet jejich orálně motorické dovednosti cílenou stimulací. Poradí fyzioterapeut a klinický logoped. V rámci podpory sebeobsluhy pomůže ergoterapeut.

VYBÍRAVÝ JEDLÍK. Z dítěte, které nemělo potřebu vkládat si končetiny ani uchopené předměty do úst, se může stát nejedlík. Vybíravost poznáš na typu stravy, která projde. Většinou jde o měkkou, mixovanou, nebo rozmačkanou stravu, která nemá na zpracování příliš velké nároky a je konzistentní ve své struktuře i chuti. Kousky typu křupky, tyčinky, cerálie není potřeba kousat - nakonec je rozpustí sliny. Dítě si nemusí vědět rady s většími kousky. Tužší potraviny pro ně může být náročné dobře rozmělnit - proto vyžaduje pití ve chvíli, kdy má ještě plnou pusu (tekutina naředí stávající sousto), nebo rovnou velká spousta polyká.

JÍDLO V RUCE. Držet jídlo je velká věc, která dítě smyslově ladí na jezení. Vybíravé dítě mívá poměrně často problém se některých potravin dotýkat. Ne nadarmo se říká, že co přejde přes ruku, může přejít i k ústům a dál. Vybíravé dítě se kontaktu s potravinou v ruce vyhne tak, že se nechá krmit, často také nesnese umazání na obličeji, nebo na rukách. Nemusí to ale být pravidlem. Důvodů vybíravosti v jídle je totiž celá řada (neurologické, anatomické, senzorické, dlouhodobě nevhodný způsob podávání stravy ...), často jde o jejich kombinaci. Proto většinou nefungují instantní rady. Proto má každý malý strávník "svůj" manuál, který nepřemůžeš silou, ani vyhladověním.

MEZI 1.-2. rokem by se měla potřeba mít něco v puse výrazně snížit. Děti, které s přibývajícím věkem stále vkládají věci do úst, to dělají z různých důvodů. Pro některé je to jediný způsob, kterým dokáží regulovat své prožívání (stres, radost, nuda…). Pro jiné je to rychlá cesta k lepší pozornosti, nebo způsob jak si lépe uvědomit svoje tělo. U dětí s myofunkční dysfunkcí může být vkládání rukou/předmětů do úst snahou zlepšit jiné fyziologické potřeby (dýchání, spánek), nebo náhradou za “chybějící práci jazyka na patře” - což má souvislost se stimulací parasympatického nervového systému.

Jak jste toto období se svými dětmi prožili vy?

Děkuju za SDÍLENÍ ❤️.

Zuzana Blažková, máma & klinická logopedka

28/02/2024

RTY - rovnátka od přírody. Jemný kontakt horního a dolního rtu v době kdy polykáš (děláš to 2500 krát denně), kdy nasloucháš, kdy odpočíváš, kdy spíš, pomáhá formovat optimální růst a vývoj zubních oblouků. TLAK, který vytváří semknuté rty na přední zuby, to jsou ta rovnátka od přírody.

Tlak rtů není samozřejmě jediný, který do tvarování zubních oblouků promlouvá. Ve hře je, jak bývá zvykem, mnohem více proměnných - genetika, svalová síla a napětí a zapomenout nesmím ani na tváře a JAZYK, který dokáže se zuby doslova zatočit, ale o tom zase příště.

Zpět ke rtům, tentokrát k těm, které zůstávají bez kontaktu. Děti, které chodí na logopedii, mívají velmi často přes den a většinou i přes noc otevřená ústa. Rodičům na tom nepřijde nic zvláštního.

Otevřená ústa nevěstí nic dobrého
pro zdravý růst a vývoj jejich dětí. S otevřenými ústy se zvyšuje pravděpodobnost infekcí v horních cestách dýchacích, stoupá riziko vzniku alergií, zvětšují se krční a nosní mandle, zvyšuje se riziko vzniku zubního kazu a paradontózy, opožďuje se vývoj orálně motorických dovedností důležitých pro příjem stravy, klesá kvalita spánku i pozornosti a narušuje se odpočinková poloha jazyka, čímž roste i pravděpodobnost mezizubní výslovnosti - šlapání si na jazyk. Věř mi, že o nic z toho ty, ani tvé dítě nestojíte.

Čím déle zůstávají rty bez kontaktu, tím více je to na nich vidět. Horní ret postupem času zužuje a je v mírném napětí, ten dolní zase bývá povolený a vyklenutý směrem vpřed. Rodiče děti v dobré víře začnou upozorňovat: “no tak, zavři už tu pusu” a ony ji na pár vteřin zavřou, když se na to soustředí…a za chvilku zase povolí. Dá to rozum, v tu chvíli je to pro ně stejně náročné, jakoby měly nad hlavu zvednout a udržet těžkou činku, a protože jsou svaly slabé, zapojí se i jiné, aby jim pomohly. To je ale postup, který problém nevyřeší.

Důležité je zjistit PROČ nejsou rty v kontaktu ve chvílích, kdy by v něm přirozeně být měly. Nejčastějším důvodem u dětí bývají alergie, astma, zvětšené mandle, které vyřadí ze hry nos a dítěti nezbývá nic jiného, než dýchat ústy. Několik týdnů/měsíců dýchání ústy stačí k tomu, aby se po odeznění infekce/alergie…svaly oslabily a ústa zůstala habituálně-návykově otevřená i ve chvíli, kdy už dýchání nosem nic nebrání (přijdeme na to, že dítě nosem dýchá, ale ústa otevřená stále má).

V některých případech může bránit kontaktu rtů zkrácená uzdička pod horním rtem, která se téměř vždy kombinuje se zkrácením uzdičky pod jazykem (naopak to platit nemusí). Tato kombinace znemožňuje dosažení optimální odpočinkové polohy mluvidel, tedy kontaktu jazyka nahoře s patrem a lehkému kontaktu rtů, ale to je téma na mnoho dalších článků.

Určitě si říkáš, co s tím?

Problém řešíme v týmu - nejčastěji je to ORL lékař, případně alergolog, fyzioterapeut a klinický logoped. V našich rukou je MYOFUNKČNÍ TERAPIE, kterou vracíme balanc svalstvu v orofaciální oblasti.

Znáte ji? Cvičíte některé cviky se svými logopedy? Chcete se o ní dozvědět víc?

Jaký příběh píšou tvoje rty?

Jaký příběh píšou rty tvého dítěte?

DÍKY ZA SDÍLENÍ ❤️.

Zuzana Blažková, máma & klinická logopedka

23/02/2024

Vývoj PRAVÉ MOZKOVÉ HEMISFÉRY je v prvních dvou letech života rychlejší. Vidím v ní malé děti. Svět ve velkých obrazech. Přítomnost - teď a tady. Emoční nestálost. Socialní dovednosti. Neverbální komunikaci. Vnímání prostoru. Více propojení k oblastem, které řídí pohyb velkých svalů, smyslové funkce a paměť. Pravá hemisféra je jako dětské hřiště - vstřebává intenzitu přítomného okamžiku, nabízí překvapení, podněcuje zvědavost a představivost a dovoluje nám radovat se z maličkostí. Tady se ztrácíme v čase a prostoru, v našich myšlenkách. Tady je důležitější spíš cesta, než cíl. Pravá hemisféra nám dovoluje číst mezi řádky - vidět a slyšet to, co se skrývá pod povrchem - uvnitř nás samých i uvnitř těch druhých.

LEVÁ PŮLKA MOZKU vidí svět v detailech a plánech, bere za slovo, analyzuje, kontroluje, potřebuje vědět “PROČ?”. Drží nás v realitě, je to naše racio. Tady se tvoří slova, tady sídlí jazyk a řeč, tady čteme, píšeme a počítáme. Levou mozkovou hemisféru zajímá minulost a budoucnost. Přijímá ohromné množství přítomných momentů, vybírá detaily, třídí je a uspořádává. Spojuje je se vším, čemu jsme se v minulosti naučili a promítne je vpřed jako budoucí možnosti. Naše levá hemisféra přemýšlí v jazyce. Jsou zde uložena "centra" sluchu, řeči, jazyka i smysl pro čas. Sídlí v ní náš vnitřní hlas, propojuje náš vnitřní svět s tím okolním. Je to ten tichý hlas, který říká: „JÁ JSEM“.

K tomu, aby se nám v tom našem světě dobře žilo potřebujeme, aby spolu dokázaly obě poloviny našeho mozku dobře komunikovat. Výměna informací se děje přes corpus callosum, můžeš si ho představit jako most, který je propojuje. V našich dospělých mozcích sídlí některé schopnosti a dovednosti napravo a jiné zase nalevo. U dětí ale tyto vzorce stranové preference neplatí. Výzkumy prokázaly, že raného vývoje řeči se účastní obě mozkové hemisféry!

V ambulanci se snažím děti vnímat i “optikou”mozkových hemisfér a jejich komunikace.

DÍKY ZA SDÍLENÍ ❤️.

Zuzana Blažková, máma & klinická logopedka

14/01/2024

13/11/2023

23/10/2023

21/09/2023

Zde přinášíme přehled všech pravidelných aktivit na tento školní rok. Informace o kroužcích, jejich začátcích, cenách získáte u lektorek. Přihlášení na jednotlivé aktivity rovněž u našich lektorek, které se na vás a vaše ratolesti už moc těší.

05/09/2023

Přátelé, v těchto dnech sestavujeme program aktivit na první pololetí tohoto školního roku. Sledujte nás na FB, budeme zde postupně zveřejňovat informace k jednotlivým kroužkům. Již nyní se budoucí maminky - těhulky mohou hlásit na cvičení s Luckou Uhlířovou. Těšíme se na vás. Tým RCHH

12/08/2023

A ZASE TY KOTNÍKY!!!

Pobývám na světě už nějaký ten pátek a zkušeností s dětskými kotníky, mám díky své profesi, nasbíráno dost. Měsíc co měsíc a někdy i týden co týden, řešíme spolu s rodiči, vbočené kotníčky jejich dětí.

Vždy se snažím pomoci jak to jen jde, ale „opravit“ dětské kotníčky je běh na hodně, hodně dlouhou trať. Je to o veliké trpělivosti rodičů i dětí. A i když se celé to „opravování“ snažíme spolutvořit hravou formou, mnohdy to bývá pro celou rodinu únavné a obtěžující. Co je ale podstatné, ve většině případů nemusí k tomuto problému vůbec dojít!!

Co svět světem stojí, se lidské nohy vyvíjely hlavně podle prostoru na kterém se pohybovaly, v čem byly obuty či neobuty a také podle člověka, který si kvality své chůze byl či nebyl vědom!

Nechci se ale vracet do prahistorie, ale do časů ne zase tak dávných.

Plochonoží, vbočené palce, rozdílnost zatížení dolních končetin, různým způsobem „sešmajdané“ boty a podobně, to tu bylo více či méně už dřív. Vbočené kotníky se sem tam též ukázaly, ale nebylo to tak časté. Většinou se objevovaly u dětí, které velmi často seděly mezi patami nebo měly snížené svalové napětí, a tím jejich kotníky neměly sílu ustát stoj bez vybočení.

„Infekce“ vbočených kotníků má svůj počátek až po „sametové revoluci“, kdy se s odrážedly „roztrhl pytel.“

Najednou jsme se v ordinacích nestačili divit, kolik se začalo objevovat dětí, které měly kotníky do x. Netrvalo dlouho a původ se dal docela lehce odvodit při rozhovorech s rodiči.

Téměř u všech dětí bylo společné pojítko – ODRÁŽEDLO!

ODRÁŽEDLO JE ODRÁŽEDLEM VŽDY, KDYŽ SE DÍTĚ ODRÁŽÍ OD ZEMĚ. TAKŽE JESTLI JE ÚZKÉ, ŠIROKÉ, NA DVOU NEBO NA TŘECH KOLECH, STÁLE JE TO ODRÁŽEDLO.

Dřív děti, cca od tří let, jezdily na tříkolce. Na pohybovadle, které celkem smysluplně a neškodně (na rozdíl od odrážedla), zapojuje spolupráci svalů po celém těle. Pak většinou postupně děti přecházely na kola a někdy mezi tím i na koloběžky. Ale hlavně hodně chodily. A světe div se, ta prachobyčejná chůze a vše, co k ní patří, zcela stačily k tomu, aby ten daný jedinec byl velmi dobře připraven na kvalitní nastavení pohybu a posílení tělíčka do celého života.

O tom, jak odrážedlo působí na to tvořící se dětské tělo, bylo už napsáno hodně. Zmínila bych zde místo toho dvě prosby pro všechny, kteří by ho chtěli koupit svým dětem, vnoučatům, do školek, na dětská oddělení nemocnic,…

První prosba – sledujte, kolik mladých lidí má sešmajdané boty na vnitřních hranách a jak vypadají jejich kotníky. Když si uvědomíte, jak dlouho jsou v naší zemi odrážedla, bude vám jasné, že se potřebujete podívat na nohy i třeba třicátníků.

Druhá prosba míří jak ke kupujícím, tak i k prodávajícím – sundejte si ze svých kol pedály a jezděte alespoň týden tak, jako jezdí děti na odrážedle.

Kdo to udělá, pozná a zcela jistě už nekoupí!!!

Mohla by zde být i třetí prosba mířící k výrobcům. Když začneme používat propojení mozku s tělem nebo-li vědomý pohyb nebo se prostě a jednoduše vrátíme k přirozenosti dané člověku od pradávna, tato prosba nebude třeba.

A výzva pro nás pro všechny Odjakživa platí, že poptávka mění nabídku! Nebudeme poptávat, nebude se vyrábět!

POUČÍME SE NĚKDY?

BUDEME CHTÍT UŽ KONEČNĚ POROZUMĚT SVÝM TĚLŮM A PŘEVZÍT ZODPOVĚDNOST ZA SVÉ VLASTNÍ ZDRAVÍ?

PROTOŽE POKUD TOTO POROZUMĚMÍ NEMÁME, JAK SI MŮŽEME DOVOLIT ROZHODOVAT ZA DĚTI VE SMYSLU CO JE A CO NENÍ PRO NĚ PROSPĚŠNÉ?

Přeji všem dětem, aby nemusely zbytečně cvičit nebo mít v dospělosti zbytečné problémy s tělem. Vlastně to přeji i nám všem – zdravý a radostný pohyb napořád!!!

Za kresbu mnohokrát děkuji Lindě Štruncové😍

23/05/2023

Proč nás slova dokáží tak rozhodit a znejistit?

❌Měla bys už přestat kojit.
❌To sis ho teda naučila...
❌Neměla bys uspávat.
❌Pleteš si na sebe bič.
❌Nemáš na to.
❌Co jsi to za mámu...

libovolně si doplňte

Je mi nepříjemně už když to píšu a mnohem těžší je když to rodiče poslouchají od lidí, ke kterým mají blízký vztah

Ale víte proč?

Naučili jsme se více důvěřovat slovům druhých než vlastním pocitům.

Často přijdou ta slova/věty v období kdy nejvíce potřebujeme podporu a objetí nebo ujištění.

Žijeme v době kdy se slova zvýrazňují a stávají se důležitějším než to, co si všímáme kolem sebe.

Narozdíl od miminek spoléháme hlavně na verbální komunikaci místo na své smysly a potřeby.

🧶 Kdokoliv vám radí bez toho, aby se zeptal vás jak se cítíte v situaci, ve které jste, jak ji vy sám vnímáte, co pro vás osobně znamená a co potřebujete - neradí pro vaše dobro, ale radí ze své představy jak by to chtěl on sám.

Nevypovídá to tedy nic o vaší hodnotě, situaci ani potřebách.

Myslete prosím na to kdykoliv se cítíte ztraceni. ❤️