26/08/2026
Každý trénink karate má svůj začátek i konec. Závěrečná část však není jen formálním ukončením cvičení. Je to chvíle, kdy se všichni znovu zklidníme, soustředíme a připomeneme si hodnoty, na kterých karate stojí.
Na konci tréninku si všichni společně sedáme do seiza – včetně učitele. V této chvíli jsme si všichni rovni a společně uzavíráme čas strávený v dojo.
Nejprve následuje mokuso – krátká chvíle ticha a soustředění. Zklidníme dech, necháme odeznít myšlenky a uvědomíme si právě skončený trénink. Každý si může v duchu projít, co se mu podařilo, na čem ještě musí pracovat a co si z dnešního tréninku odnese.
Poté společně recitujeme Dojo-kun, a připomínáme si tak zásady, které bychom neměli uplatňovat pouze během tréninku, ale také v každodenním životě.
Následuje vzájemná úklona senseiovi. Není to jen projev úcty učiteli, ale také poděkování za vedení, čas a možnost společně se učit a zdokonalovat.
Nakonec přichází „Otaga ni rei“ – vzájemná úklona. Ta vyjadřuje respekt mezi všemi cvičenci. Připomíná nám, že si v dojo navzájem pomáháme růst, učit se a překonávat vlastní hranice.
A právě tím trénink nekončí. To, co jsme se naučili v dojo – respekt, pokoru, disciplínu, soustředění, vzájemnou úctu a ochotu pomáhat si – si odnášíme s sebou i mimo něj.
Karate není jen o technice. Je také o tom, jak se chováme k ostatním, jak společně pracujeme sami na sobě a jak si navzájem pomáháme. Tým Karatedó Steklý 💪🏼🤍🥋
