RITA - rosteme společně

26/06/2026

Další školní rok je za námi.
Děkujeme všem školám, pedagogům i partnerům za důvěru a spolupráci. Přejeme vám krásné léto plné odpočinku, radosti a nových sil.

My už se ale těšíme na přípravný týden, kdy se s mnohými z vás znovu setkáme. Čekají nás školení pedagogických sborů na téma „Když si učitel svou nedůsledností vychová náročnou třídu“ i teambuildingové programy pro pedagogy.

Těšíme se na další společný školní rok.

Rita – Rosteme společně, z. s.

22/06/2026

Ve třídě je bezpečné, když tu není preventistka!

Jedna jediná nedokončená věta. A přesto vypovídá víc než desítky odpovědí.

Neříká, že je preventivní program špatně. Ukazuje, že otevřel téma, které bylo pro část třídy nepříjemné. Když pojmenujeme skupinové normy a vztahy, narušíme to, co bylo dlouho považováno za „normální“.

A právě tehdy začíná skutečná práce se třídou.

RITA – rosteme společně ❤️

21/06/2026

Vzkazy pro Petru

Na konci programu mají studenti možnost napsat mi jakýkoliv vzkaz.

Vždy je prosím hlavně o jedno – buďte upřímní. Můžete kritizovat, nesouhlasit nebo napsat cokoliv, co považujete za důležité.

Tyto věty jsou autentické vzkazy studentů 3. ročníku Soukromé obchodní akademie Žatec.

18/06/2026

A pak se divíme, že děti lžou…

Dnes jsem měla poslední preventivní program s páťáky. V září přecházejí na druhý stupeň.

Povídali jsme si o jejich obavách. Mluvili o nové škole, nových učitelích, těžším učivu, střídání tříd, nových předmětech i o tom, jestli budou všechno zvládat.

Jeden chlapec se ještě jednou vrátil ke svému strachu. Bál se přísných učitelů a toho, že nebude stíhat.

V tu chvíli se otevřely dveře…

Do třídy vtrhla rozčilená paní učitelka s notebookem v ruce. Zvýšeným hlasem pronesla: „Omlouvám se, ale tohle nemůže počkat.“

Přerušila preventivní program a okamžitě požadovala, aby se přiznal ten, kdo přilepil cedulku na monitor notebooku.

Začala odpočítávat.

„Jedna… dva… tři…“

Chlapec zvedl ruku.

„Já. Omlouvám se.“

Místo ocenění, že našel odvahu se přiznat a převzít odpovědnost za své jednání, mohlo zaznít jednoduché: „Děkuji, že ses přiznal. Teď pojďme společně vyřešit, jak škodu napravíš a co můžeš příště udělat jinak.“

Místo toho přišlo veřejné zostuzení, nálepka a sdělení, že si na něj mají dát pozor všichni učitelé na druhém stupni. Během několika vteřin se z dítěte, které udělalo chybu a našlo odvahu ji přiznat, stal v očích dospělých „problémový žák“.

Po odchodu paní učitelky jsem se obrátila na děti.

„Co se vám teď honí hlavou?“

Bylo ticho.

Pak jsem se podívala na toho chlapce.

„Co si z celé situace odnášíš?“

Bez váhání odpověděl:

„Už se nikdy nepřiznám.“

Nechala jsem děti mluvit. Společně jsme celou situaci rozebrali. Mluvili jsme o odpovědnosti, o tom, co znamená přiznat chybu. I tato situace se stala součástí preventivního programu.

Na prevenci mám ráda jednu věc. Nikdy přesně nevím, co přinese. Někdy totiž ty nejsilnější momenty nevzniknou z připravených aktivit, ale z toho, co přinese samotný život.

Když jsem odcházela, stále mi zněla v hlavě jeho věta:

„Už se nikdy nepřiznám.“

V tu chvíli jsem si uvědomila, že největší škoda ten den možná nevznikla na notebooku.

Paní učitelka ten den našla viníka!!!

Já jsem ten den viděla, jak se v dítěti rodí přesvědčení, že příště raději zvolí lež než pravdu.

16/06/2026

Šikana nezačíná první fackou. Šikana začíná první neřešenou fackou.

A často nepokračuje proto, že by děti byly kruté.Často pokračuje proto, že dospělí nejsou důslední. Když dítě dá spolužákovi facku a učitel řekne pouze:Nech toho!Problém už není jen v tom dítěti. Problém je v tom, že celá třída právě dostala zprávu:
Tohle není v pořádku, ale vlastně se nic nestane. Totéž platí pro kopání, posměch, nadávky, ponižování nebo braní věcí.
Děti nejsou nositeli normy. Děti normu testují!
Je to učitel, kdo každý den ukazuje, co bude řešit a co nechá být!

Protože mlčení je také reakce.

Přehlédnutí je také reakce.

A neřešení je také reakce.

Každá neřešená facka učí agresora, že může. Každá neřešená facka učí oběť, že je na to sama. Každá neřešená facka učí přihlížející, že je lepší mlčet…
Nejlepší je ovšem otázka učitelů nebo vedení … Co tomu řeknou rodiče?

Ale kde jsou v té chvíli rodiče dítěte, které dostalo facku? Kde jsou rodiče dítěte, které se bojí jít do školy?

Úkolem školy není vyhovět všem rodičům!

Úkolem školy je zajistit bezpečné prostředí pro všechny děti!

Bezpečnou školu netvoří plakáty o prevenci.

Bezpečnou školu tvoří dospělí, kteří každý den důsledně chrání hranice.

15/06/2026

09/06/2026

Když dítě ztratí důvěru v učitele, ztrácí důvěru v celý systém…

Když se mluví o šikaně, většinou se pozornost soustředí na agresora a oběť. Méně už se mluví o tom, jak zásadní roli hraje třídní učitel. Pro dítě není třídní učitel jen člověk, který učí matematiku nebo češtinu. Je to autorita, která spoluutváří pocit bezpečí, spravedlnosti a sounáležitosti ve třídě. Děti si často nepamatují všechna pravidla ani známky. Pamatují si ale velmi dobře, jak se ve třídě cítily.

Cítily se vyslyšené? Měly pocit, že jejich starosti někoho zajímají? Věděly, že se mohou svěřit bez obavy z ponížení?Zažily přijetí a respekt?

Pocit přijetí ze strany třídního učitele je jedním z nejsilnějších ochranných faktorů ve školním prostředí. Dítě, které ví, že má ve škole bezpečného dospělého, lépe zvládá konflikty, neúspěchy i náročné vztahové situace.

A právě zde se skrývá něco velmi důležitého…
Když dítě ztratí důvěru ve spolužáky, stále může hledat oporu u dospělého.
Když však ztratí důvěru i v učitele, často začíná ztrácet důvěru v celý systém.
Přestává věřit, že má smysl si říct o pomoc.
Přestává věřit, že ho někdo vyslechne.
Přestává věřit, že se může něco změnit.
A tehdy se často neobjevuje vzdor ani zlobení. Objevuje se ticho. Rezignace.
Věty jako: Stejně to nemá cenu říkat. Nikdo mi nepomůže. Musím to prostě vydržet.

Proto je role třídního učitele mnohem větší než předávání učiva!

Každý den svým přístupem vysílá dětem zprávu: Jsi tu vítaný. Vidím tě. Na tom, co prožíváš, záleží.

Právě z těchto drobných každodenních zkušeností vzniká důvěra.

A důvěra je základem bezpečné třídy!

Stejně důležité jsou pravidelné třídnické hodiny. Ne jako prostor pro známky a organizační pokyny, ale jako místo, kde se budují vztahy, učí komunikace, spolupráce a respekt.

Vztahy ve třídě nevznikají samy od sebe.

Je potřeba o ně pečovat. Pravidelně. Systematicky. Dlouhodobě.
Protože prevence šikany nezačíná ve chvíli, kdy se objeví problém.

Prevence začíná ve chvíli, kdy se dítě ve třídě cítí viděné, přijímané a v bezpečí.

❤️ Každé dítě potřebuje zažít, že ve škole někam patří.

05/06/2026

Když nejde o výkon, ale o vztahy …

Nedávno jsem vedla preventivní program ve školní třídě. Děti dostaly jednoduchý úkol – zjistit, co mají ve skupině společného.Nešlo o soutěž. Nešlo o správné odpovědi. Nešlo o výkon. Šlo jen o to, aby si všimly, co je spojuje.

Po chvíli začaly jednotlivé skupiny sdílet své výsledky. My máme patnáct. My třináct. My jedenáct. A pak zaznělo: Jen osm?! V tu chvíli jsem si uvědomila, jak silně jsou některé děti nastavené na porovnávání výsledků. Úkol, který měl vést k poznávání druhých, se během několika minut proměnil v soutěž.

Zastavila jsem aktivitu a zeptala se: Byla to soutěž? Co bylo cílem? A děti začaly odpovídat. Že díky tomu zjistily, co mají společného. Že se mohou lépe poznat. Že mohou zjistit něco nového o spolužácích, se kterými běžně nemluví. Právě tehdy mi znovu probleskla hlavou věta, kterou slýchám ve školách často:

„Vždyť se znají už od školky.“

Jenže znát se a mít vztah není totéž.

Děti spolu mohou být mnoho let ve stejné třídě. Mohou znát svá jména, vědět, kdo hraje fotbal nebo kdo má rád zvířata. A přesto o sobě nemusí vědět to podstatné.

Ve školách věnujeme obrovské množství energie výkonu. Děti vedeme k výsledkům, plnění úkolů a správným odpovědím. Často jim nabízíme řešení dříve, než dostanou prostor hledat vlastní. Když mají rozhodnout samy, bývají nejisté.
Když se mají domluvit bez vedení dospělého, bývá to pro ně náročné.

Když mají spolupracovat bez soutěžení, někdy nevědí, jak na to.

A přitom právě vztahy, schopnost komunikovat, rozhodovat se a spolupracovat budou v jejich životě stejně důležité jako vědomosti.

Možná i důležitější.

Protože děti se možná znají už od školky.

To ale ještě neznamená, že se skutečně znají.

03/06/2026

Každý je důležitou součástí celku

Během jednoho z našich preventivních programů jsme se s dětmi vrátili k předchozímu společnému zážitku. Měli jsme radost, když jsme slyšeli, že o aktivitách vyprávěly doma rodičům a že některé z nich dokonce zkoušely společně se svou rodinou.

Hlavní aktivitou dne byl „Lidský stroj“. Každý představoval jednu součástku a společně jsme vytvářeli fungující celek. Do hry se zapojili nejen žáci, ale i dospělí.

Nejsilnější moment přišel při závěrečné reflexi. Děti samy pojmenovaly, že bez jediné součástky není stroj úplný. Mluvily o tom, že každý člověk má ve skupině své místo a že na každém záleží.

Právě proto máme rádi zážitkovou prevenci. Neučí děti jen poslouchat. Dává jim možnost zažít si spolupráci, přijetí a sounáležitost na vlastní kůži.

Někdy stačí jeden společný zážitek, aby si skupina uvědomila něco velmi důležitého: že celek funguje nejlépe tehdy, když v něm má své místo opravdu každý. ❤️