30/05/2024
A co kdyby to tak mohlo být?
Zodpovědnost, osud a mazání medu kolem pusy.🍯 Role oběti a tvůrce.
,,On/a mi ublížil/a.” ,,On/a se ke mně nechovala hezky.” ,,On/a mě nechal/a odejít.” ,,Kvůli tobě se cítím špatně.” ,,Štve mě, když se mnou takhle mluvíš .”
Pravděpodobně jsme každý z nás podobné věty vypustili z úst. Proč? Protože jsme vychováni v tom, že jsme zodpovědní za to, jak se cítí druzí a oni jsou zodpovědní za to, jak se cítíme my.
Vlastně jsme všichni vychováváni k nezodpovědnosti. K nezodpovědnosti za sebe samé.
Zajímavé, když si to takhle přečteme, viďte?
Prvním krokem, k poznání sebe, je uvědomit si to, že..NIKDO.. není zodpovědný za mé pocity, reakce, emoce, za můj život, moje kroky.
Druhým krokem je začít žít tohle uvědomění, začít žít zodpovědnost.
Jak?
,,Nepohlídal/a jsem si své hranice a teď se cítím ublíženě .” ,,Nechala jsem se zranit jejím/jeho chováním.” ,,Odešla jsem, protože jsem se necítila dobře.” ,, V téhle situaci mi není fajn a potřebuji chvíli klidu.” ,,Děkuji, za tvojí upřímnou komunikaci, ale teď už si nechci povídat, protože neumím pracovat s informacemi, které mi říkáš a cítím se potom smutně.”
Vnímáme ten rozdíl? Jsou to stejné situace, ale s vědomím, že jsem to JÁ, kdo zodpovídá za moje vyjadřování, můj pocit, emoce..
Je to jednoduchý (není, ale to je teď a tady v pořádku🫶🏼), začnu pozorovat, ve kterých situacích přenechávám zodpovědnost za to, jak se cítím, na ostatních. Pokaždé, když tohle zpozoruji- zastavím, nadechnu se a vydechnu, řeknu si: ,,Tohle jsou moje emoce, co mi teď ukazují?”.
Může to být třeba takhle a nebo úplně jinak, tohle je teď moje cesta. Věty jsou jen ilustrační, napsaný mými slovy v tuhle chvíli. Zítra bych to třeba napsala jinak, buďme tvořiví, vnímejme se a dělejme to jinak!
Tohle je mnohem obsáhlejší téma, tak budu zase pokračovat zbylými střípky příště- osud, role oběti a tvůrce.
Med budeme mazat na chleba, ale ne sobě kolem pusy, jasan?
JÁ zodpovídám za každé rozhodnutí v mém životě.
