Svobodná Chebská Škola

Svobodná Chebská Škola Dvojnásobný gympl roku 2012/2013 a 2013/2014

Pozdrav ze slunného ŘímaMálokomu se poštěstí užít si v Itálii během tří dnů tři různá počasí. Od úterních průtrží mračen...
07/05/2026

Pozdrav ze slunného Říma
Málokomu se poštěstí užít si v Itálii během tří dnů tři různá počasí. Od úterních průtrží mračen přes včerejší zataženou oblohu se studeným větrem až po dnešní jasnou oblohu s letními teplotami. Jestli lze nějak charakterizovat Řím, pak jako město soch a kašen, kostelů a obelisků.
Vezměme to ale opět od začátku. Dnes po probuzení už děti nevypadaly tak svěže. Snídaně v sedm hodin způsobila, že se velká část z nich byla schopna dorozumívat jen pomocí neurčitých citoslovcí, protože jejich organismus ještě nenastartoval naplno.
Naštěstí je kombinace půlhodinové jízdy autobusem a výhledu na Koloseum dostatečně probrala a všichni opět ožili. Jestli se v něčem místní Italové vyžívají, tak jsou to kontroly. Například při návštěvě Kolosea ukážete u vstupu lístek. Za dalších dvacet metrů vás zkontrolují znovu a ukážou vám frontu, do které se máte zařadit. Tu si vystojíte, aby vám nakonec třetí pracovník řekl, že stojíte špatně a musíte jít úplně jinam. Tam na nás čekalo čtvrté stanoviště, odkud nás konečně pustili dovnitř. Interiér této památky je úchvatný stejně jako její historie. Během půl tisíciletí svého aktivního využívání (s několika přestávkami) stihlo Koloseum jednou vyhořet, bylo částečně zbořeno při zemětřesení a stalo se dějištěm opulentních poprav (například ušlapáním slony) či nelítostných soubojů gladiátorů a zvířat. Historici se domnívají, že zde mohlo zemřít přes milion lidí a podobné množství zvěře.
Po Koloseu následoval přesun na Forum Romanum, které lze charakterizovat jako hlavní centrum každodenního života obyvatel antického Říma. Chrámy, veřejné budovy a obchody – to vše se zde nacházelo. Nebyli jsme však jediní, kdo si chtěl užít dnešní krásné počasí, a tak jsme museli vystát dlouhou frontu, než nás vpustili dovnitř. Náš čas na prohlídku se tím bohužel výrazně zkrátil. Naše další kroky směřovaly k finálnímu cíli dnešní cesty, a to ke Španělským schodům. Cestou jsme to vzali okolo památníku Viktora Emanuela II., prvního krále sjednocené Itálie, Pantheonu (dříve pohanského chrámu, dnes místa posledního odpočinku mnoha významných osobností) a Fontány di Trevi (snad jediné kašny, do které přivádí vodu stále funkční akvadukt), kde jsme se také rozloučili s naším skvělým průvodcem.
Španělské schody vznikly na popud papeže, aby se zkulturnilo náměstí Piazza di Spagna, kde sídlila španělská ambasáda. Jak už bývá v Římě zvykem, i toto místo má svoji kouzelnou historii. Samotné náměstí bylo dříve svrchovaným územím Španělska, takže kdo tam pronikl bez povolení, byl za trest odeslán sloužit ve španělské armádě. Ani schody se nenechaly zahanbit. Sloužily jako dějiště politického boje mezi Svatým stolcem a francouzskými králi. Při jejich stavbě v 18. století si tyto mocnosti poměřovaly, kdo má větší vliv – tedy v jakém stylu bude dílo postaveno, jestli na vrchu stane jezdecká socha, nebo obelisk, a tak dále. Jelikož na vrcholu dnes stojí obelisk, je poměrně jasné, kdo souboj nakonec vyhrál (k výsledku trochu dopomohla i francouzská revoluce, po níž už tamní monarchie neměla takovou politickou sílu).
Každopádně děti zde dostaly poslední rozchod, nakoupily si dárky, následně jsme všichni společně odjeli k autobusu a teď už míříme směr Cheb.
Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat našemu průvodci Ľudovítovi a cestovní kanceláři Royal za skvěle zorganizovanou cestu. Také děkuji kolegyním Lucii Moravové a Lence Fišer Šabatové za organizaci dětí.
Vojtěch Papež

Nedeštivý den ve VatikánuPo včerejších časově náročných přesunech byl dnes v plánu pouze přesun z kempu do města. Ale za...
06/05/2026

Nedeštivý den ve Vatikánu
Po včerejších časově náročných přesunech byl dnes v plánu pouze přesun z kempu do města. Ale začněme od včerejšího večera. Vyčerpaní a rozlámaní jsme dorazili navečer do kempu. Zde nastalo pokračování složitých matematických operací – kdo s kým bude spát, když jsou chatky pouze trojmístné. Vše se naštěstí vyřešilo ke spokojenosti všech, a tak jsme se mohli těšit na večeři. Od té jsme čekali ledacos, ale že dostaneme menu o dvou chodech i se zákuskem, to nás mile překvapilo. Díky kombinaci vydatného jídla, únavy z nedostatku spánku a semifinále Ligy mistrů ve fotbale nebylo o dětech skoro ani slyšet, a tak jsme se s nimi shledali až ráno.
Ačkoli jsme byli namlsaní skvělou večeří, snídaně nás překvapila spíše opačně. I přesto jsme se najedli a mohli se vydat směr Vatikán a jeho muzea. Zde žáci dostali tříhodinový rozchod. Mnozí se divili, proč dostávají tolik času, ale jak brzy sami zjistili, bylo to tak akorát, aby všechno viděli a zároveň mohli v klidu nasát atmosféru tohoto krásného místa. Vždyť jen samotný přesun od turniketů do Sixtinské kaple trval hodinu a půl. Bylo to způsobeno i tím, že spoustu míst tvoří úzké koridory, které často blokovali průvodci se svými skupinkami, když velmi zaníceně vyprávěli o nějaké soše, obrazu či nástěnné malbě. Mohli jsme si tak vyslechnout několik přednášek ve španělštině, korejštině a občas i v angličtině. Poté, co jsme se prodrali skrz veškeré skupinky turistů, jsme konečně dorazili do Sixtinské kaple. Pokud si zde chcete vychutnat čtyři roky Michelangelovy práce a kochat se stropem, máte na to přesně deset vteřin. Poté budete napomenuti, že stojíte příliš dlouho na místě a musíte se přesunout. I tak jsme si to velmi užili, drtivou většinu věcí si prohlédli a mohli vyrazit na další místo – do baziliky svatého Petra. Děti se původně velmi těšily, ale poté, co jsme vstoupili na Svatopetrské náměstí a ony uviděly ty dlouhé fronty, začaly polohlasně protestovat, jestli opravdu musíme čekat a nemůžeme jít raději někam jinam. Na protesty však nebyl brán zřetel, a tak jsme se po půlhodině dostali dovnitř. Při vstupu do baziliky všichni uznali, že jsme my učitelé měli pravdu a že se opravdu vyplatilo čekat. Menší skupinka se pak vydala i do kupole, ze které je naprosto úžasný výhled na celý Řím. Cestou nahoru bylo možné si vyzkoušet stoupání po prudkých schodech, úzkých schodech a dokonce i po prudkých schodech v šikmé chodbě (což vyvolalo nadšení u mnoha studentů). I přes ne zcela příznivé počasí jsme si prohlédli Řím z výšky, ukázali si památky, které nás čekají zítra, a vydali se směrem dolů k autobusu, kterým jsme odjeli zpět do kempu.
Dnes jsme už bohužel neměli zaplacenou večeři, a tak jsme se vydali na nákup do místního obchodu. Kdo by řekl, že cesta přes zastřešenou lávku po dešti může být taková zábava! Z nějakého důvodu byla celá trasa potažená gumou. Normálně by člověk očekával, že taková guma na chodníku bude protiskluzová. Italům se to ovšem zjevně zdálo zbytečné a řekli si, že klouzající povrch je naopak mnohem zábavnější, obzvlášť pokud má člověk hladké podrážky. A ačkoliv se lávka zdála být krytá, ze záhadného důvodu se na ní vyskytovala jezírka plná vody. Nakonec jsme si však všichni úspěšně nakoupili.
Zítra nás čeká poslední den, a to v centru Říma. Koloseum, Španělské schody a další památky. Jedinou neznámou tak zůstává počasí. Těšíme se a doufáme v to nejlepší.

Pozdrav z deštivé FlorencieJiž třetím rokem se vybraní žáci z řad vyššího gymnázia, kvarty a 9. třídy vydávají na poznáv...
05/05/2026

Pozdrav z deštivé Florencie
Již třetím rokem se vybraní žáci z řad vyššího gymnázia, kvarty a 9. třídy vydávají na poznávací zájezd do zahraničí. Letošním cílem byla opět Itálie, tentokrát však cesta vedla do srdce renesančního umění – Florencie, a poté do Říma.
Ale vezměme to od začátku, a sice od odjezdu. Ten probíhal podle klasického scénáře. Nejprve proběhla oblíbená hra „škatulata, hejbejte se“, neboli zabírání sedaček v autobuse, a až následně dodání všech potřebných dokumentů. Poté, co se všichni k větší či menší spokojenosti usadili, jsme mohli vyrazit.
Celá cesta probíhala bez problémů, dokud jsme nedojeli k průsmyku Brenner. Výstražné cedule nás informovaly, abychom nejprve projeli přes odstavné parkoviště. Tam nám celníci sdělili, že dálnice je bohužel zavřená a my se musíme vrátit a vzít to jinudy. To jsme ještě netušili, jaké dobrodružství bude se z tohoto parkoviště vymotat. Vypadalo totiž jako labyrint spojený s překážkovou dráhou. Celé to obrovské prostranství bylo zaplněné, i když správnější termín by spíše zněl „přeplněné“. Řidiči kamionů si totiž dopravní značení zjevně vyložili po svém: jakmile je na zemi něco nakresleno bílou barvou, mohou tam v klidu zastavit a přenocovat. Ať už to byla zebra, směrové šipky nebo odstavný pruh. Pro náš autobus normální velikosti to nebyl zase až tak velký problém, jako na potvoru ovšem před námi jel ještě o něco větší autobus. Chvíli jsme se dokázali společně a úspěšně vyhýbat všem nástrahám. Téměř u konce ovšem stály nákladní vozy zaparkované tak nešťastně, že když mezi ně větší autobus vjel, zjistil, že prakticky nemá kudy vyjet. Z uvězněného vozu nakonec vystoupil jeden z řidičů, pečlivě prozkoumal situaci, zamyslel se a za pomoci zuřivé gestikulace a máchání rukama se mu podařilo autobus odnavigovat z cesty. Díky tomu jsme mohli konečně pokračovat novým směrem do Itálie.
Po této úsměvné půlnoční epizodě jsme do Florencie dorazili už v pořádku, byť lehce rozlámaní.
Rychlá ranní hygiena, chmurný pohled na zatažené nebe a už jsme mohli nasednout do tramvaje směr centrum. Kdo ale mohl tušit, že řidič tramvaje je zarytým fanouškem Švejka a hesla, že „pořádek musí bejt“. Zvyklí z Čech jsme předpokládali, že řidič počká, než všichni vystoupí, a teprve potom zavře dveře. Tady ne. Zde bylo vyhrazeno přesně půl minuty na výstup i nástup. Po vypršení limitu se ozval signál a dveře se nekompromisně zavřely bez ohledu na to, zda v nich zrovna někdo stál (podle toho, jak velká část těla vyčnívala ven, to dotyčného buď vyhodilo, nebo naopak vtáhlo zpátky dovnitř). Nastala tak kuriózní situace: mimo tramvaj se nacházel průvodce s větší skupinou žáků, zatímco uvnitř zůstali tři překvapení pedagogové se zbytkem dětí. Další zastávka byla naštěstí vzdálena jen 400 metrů, takže tam se už povedlo bezpečně vystoupit všem. Došli jsme zbytek výpravy a společně konečně vyrazili na prohlídku města.
Jak již bylo zmíněno, Florencie se pyšní titulem „kolébka renesance“. Je to dáno hlavně tím, že městu po tři staletí vládl jeden z nejbohatších italských rodů – Medicejové. Své bohatství se nikdy nebáli ukázat světu, a tak nechali například z mramoru postavit úchvatnou katedrálu Santa Maria del Fiore. Jen pro představu: množství mramoru spotřebovaného jen na její vnější obložení by rozlohou vydalo asi na šest fotbalových hřišť. Kromě toho je Florencie rodištěm světoznámých sochařů, jako byli Donatello či Michelangelo.
Nelze opomenout ani básníka Danta Alighieriho a jeho Božskou komedii. Jestli však bylo něco pravým opakem komedie, pak to bylo odpolední počasí. V jednu hodinu přišla první průtrž mračen, což nás, jak už to tak bývá, zastihlo zrovna na místě, kde se nedalo pořádně schovat (jediný, kdo si to evidentně užíval, byla kachna sedící na střeše obchodu a posmívající se všem moknoucím turistům). S vidinou dalších přeháněk proto došlo k lehké změně plánu. Místo návštěvy zahrad byl vyhlášen rozchod na oběd a po něm odjezd směr Řím.
Doufáme, že i přes nepřízeň počasí si děti první den výletu užily a zítra nám to snad vyjde lépe.

29/04/2026

Naši studenti Tereza Šišková a Radim Borovička postoupili do celostátního kola dějepisné soutěže gymnázií.
Dnes se umístili na 3. místě v krajském kole.
Děkujeme za reprezentaci školy a přejeme mnoho úspěchů v celostátním kole!

Den druhý, sportovní.Dnešní ráno bylo o něco pozitivnější než včerejší. Překvapivě byla předpověď úplně přesná, a tak na...
14/04/2026

Den druhý, sportovní.
Dnešní ráno bylo o něco pozitivnější než včerejší. Překvapivě byla předpověď úplně přesná, a tak na nás vysvitlo sluníčko, čehož využily obě skupiny a každá vyrazila na svou sportovní aktivitu. Skupina s rafty zamířila do Hřenska a pěší na Děčínský Sněžník.
Výhodou pedagoga je, že může trávit krásné tři hodiny se svými studenty na jednom raftu a odpovídat jim na otázky, které je zrovna zajímají. Tentokrát se týkaly geografie České republiky, a tak padaly dotazy typu: Po jaké řece to vlastně plujeme, či jestli opravdu protéká Prahou Vltava i Labe nebo zda při přejezdu hranic vjedeme do Polska. Prostě dotazy, nad kterými zaplesá srdce každého učitele. Je skvělé, že jsou žáci vyššího gymnázia takto zvídaví. Kromě nových poznatků z geografie si studenti vyzkoušeli i fyziku v praxi, konkrétně skládání sil. Zjistili tedy, že pokud bude pádlovat jenom jedna strana raftu, nebude pohyb přímočarý, nýbrž po kružnici. Po vstřebání všech nových vědomostí z přírodních věd a kochání se výhledy na skály jsme dorazili do cíle.
Po lehkém obědě jsme vyrazili zpět do Děčína, tentokrát na kolech. Cestou nás sice zastihlo lehké mrholení a neustálé padání řetězu, ale přesto jsme dokázali v pořádku dojet, a to navzdory extrémnímu převýšení, tak typickému pro cyklostezku u Labe (45 m na 13 kilometrech).
Pěší skupina si svůj výlet také užívala. Až téměř na vrchol jim svítilo sluníčko, bohužel se však těsně před cílem schovalo za mraky, a oni tak přišli o výhled nejen na Drážďany. Při zpáteční cestě je nejprve zastihlo lehké mrholení, které posléze přešlo v déšť. Při návratu do kempu se mnozí netvářili příliš nadšeně, ale po horké sprše a převlečení do suchého si i oni chválili krásný výlet. Večer někteří studenti opět tvořili kulinářské výtvory.
Zítra nás čeká už jen snídaně, úklid a návrat do Chebu. Doufáme, že si to žáci nakonec užili navzdory nepřízni počasí.

Sportovně-školní výlet žáků vyššího gymnázia do DěčínaUž samotná jízda vlakem naznačovala, že půjde o skvělý zážitek. Čt...
13/04/2026

Sportovně-školní výlet žáků vyššího gymnázia do Děčína
Už samotná jízda vlakem naznačovala, že půjde o skvělý zážitek. Čtyřicetičlenná výprava napříč věkovými kategoriemi je totiž snem každého průvodčího – tedy alespoň soudě podle jeho zděšeného výrazu. Naštěstí se i přes mírný chaos vše zdárně zvládlo.
Po příjezdu nás čekal zhruba kilometrový přesun, během něhož naši trasu lemovaly dva architektonické skvosty Děčína: nádherně zrekonstruovaný zámek a o poznání méně půvabná dálnice s lávkou pro pěší. Jelikož byl náš program jiný, „užili“ jsme si nakonec především tu dálnici. Protože většina žáků i po příchodu stále překypovala energií a večeře byla v nedohlednu, nastal čas na kratší procházku. Tento nápad se sice zpočátku nesetkal s velkým pochopením, ale jakmile jsme slíbili zastávku v obchodě, veškerý odpor utichl.
Původní záměr dojít na Pastýřskou vyhlídku a zpět sice zněl lákavě, avšak toto předsevzetí vydrželo jen do okamžiku, než jsme stanuli na místě. Jelikož nás od večeře dělily dlouhé čtyři hodiny, bylo nutné trasu upravit. Namísto návratu jsme proto vyrazili po hřebenovce směrem na Děčínský Sněžník. Studentům s vytříbenějším orientačním smyslem sice bylo divné, že místo sestupu k Labi pokračujeme dál po hřebeni, byli však brzy uchlácholeni slibem návštěvy restauračního zařízení.
Nakonec vše dobře dopadlo. I přes místy dobrodružnou cestu od restaurace a občasné pochybnosti o správném směru (které se ozývaly nejen z řad žáků) jsme všichni úspěšně dorazili do vytouženého cíle naší pouti – do Lidlu. Tam si žáci nakoupili maso, sýry i koření a po návratu se s chutí pustili do grilování.
Zítra se rozdělíme na dvě skupiny: jedna si užije jarní Labe na raftech, zatímco druhou čeká výšlap z kempu na Děčínský Sněžník. Teď už jen doufáme, že nám vyjde počasí.

Gratulujeme k dnešnímu skvělému úspěchu Ele Fišerové, která se zúčastnila krajského kola anglické olympiády v kategorii ...
30/03/2026

Gratulujeme k dnešnímu skvělému úspěchu Ele Fišerové, která se zúčastnila krajského kola anglické olympiády v kategorii SŠ+ a získala 3. místo.

Ve středu 18. 3. vyrazili vybraní žáci naší školy do Prahy na setkání s významnými osobnostmi. Program zahájil docent Dv...
20/03/2026

Ve středu 18. 3. vyrazili vybraní žáci naší školy do Prahy na setkání s významnými osobnostmi. Program zahájil docent Dvořák, rektor VŠE, který odpovídal na dotazy studentů ohledně vývoje světových trhů v kontextu současné geopolitické situace i dopadů umělé inteligence na ekonomiku.
Následoval bývalý hokejový reprezentant a bronzový medailista z OH 2006 Aleš Kotalík, který mluvil o rozdílech mezi hokejem v zámoří a Evropě i o své cestě ke sportu. Poté vystoupil Radek Štěpánek, který odpovídal na otázky týkající se práce s energií i své cesty za grandslamovými tituly.
Odpolední část zahájil trenér Martiny Sáblíkové Petr Novák, jenž přiblížil problematiku rozpoznávání talentu i specifika rychlobruslení v Česku. Scenárista Marek Epstein hovořil o svém řemesle a mimo jiné i o práci na filmu Franz.
Závěr patřil docentu Zajíčkovi, přednostovi popáleninové kliniky FN Královské Vinohrady, který sdílel silné příběhy ze své praxe. Nejsilnějším momentem bylo video o záchraně malé Yulie z ukrajinského Lvova s těžkými popáleninami způsobenými ruskou agresí, které mělo na všechny hluboký emocionální dopad.
Děkujeme Gymnáziu Cheb za zprostředkování tohoto výjimečného zážitku.

20/03/2026

Další skvělé úspěchy našich žáků

V březnu získala naše škola další dvě výborná umístění v předmětových soutěžích, tentokrát na úrovni krajského kola. O tento úspěch se zasloužila Tereza Havránková z tercie, která obsadila 2. místo v Olympiádě v německém jazyce v II. kategorii, a Václav Kučera z oktávy, jenž získal 3. místo v Olympiádě v českém jazyce v II. kategorii. Oběma srdečně gratulujeme a děkujeme za skvělou reprezentaci školy.

Úspěch v sportovní gymnastice. Ve čtvrtek 12.3. se Mariana Kopúnová z Primy zúčastnila sportovní soutěže v sportovní gym...
19/03/2026

Úspěch v sportovní gymnastice. Ve čtvrtek 12.3. se Mariana Kopúnová z Primy zúčastnila sportovní soutěže v sportovní gymnastice, kde ve své kategorii vyhrála 1. místo. Gratulujeme a děkujeme za reprezentaci školy.

Adresa

Jánské Náměstí 15
Cheb
35002

Telefon

+420354430301

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Svobodná Chebská Škola zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Ta škola

Pošlete zprávu Svobodná Chebská Škola:

Odkazy

Sdílet

Kategorie