Reno Anima

...ne vždy je to ,, jasné ,, Terapie jinak...
Reno Anina ČB

Emočně nezralí a zranění rodiče obhajují bití dětí: cyklus bolesti, který se opakuje

Když slyšíme, že rodič bije dítě a pak to i obhajuje, že „to bylo potřeba“, že „to dítě provokovalo“, že „tak jsme byli vychováni“ ........ mnozí z nás cítí úžas, hněv nebo smutek. Jak může dospělý člověk, který má chránit a milovat, způsobovat bolest nejzranitelnějšímu? A proč to někteří dokonce hájí?
Z pohledu psychogenealogie odpověď není jednoduchá. Neomlouvá násilí. Ale snaží se pochopit, odkud pramení.

Kdo jsou ti rodiče, kteří bijí?
Nejde apriory o „zlé“ lidi. Ve většině případů jde o lidi zraněné. 💥
O rodiče, kteří sami nikdy nezažili bezpodmínečnou lásku, jistotu, něhu. Jsou emočně nezralí, protože nikdy neměli nástroje, jak zvládat vlastní emoce. Jejich nitro je plné strachu, hanby, zmatku. 💥
A když se objeví stres, křik dítěte, odpor, neuposlechnutí ....... jejich vnitřní dítě se probudí. Kdysi totiž i oni sami byli trestaní za to, že projevili emoce...... 😥

A tak reagují způsobem, který znají. Trestáním. Fyzickým nebo psychickým. Protože to bylo jejich učení. Protože v jejich světě byla disciplína synonymum násilí. A láska se projevovala až po trestu, byl tam program „trestám tě, protože tě miluju“.

Co zažili oni často v dětství?
Často to bylo dětství bez bezpečí. Možná byli trestáni za pláč, za hry, že byli dětmi. Možná byli svědky domácího násilí, sami byli bití, zanedbáváni, nebo naopak zatížení dospělými starostmi a stali se „rodiči“ pro své rodiče.
V jejich rodinách mohlo být pravidlo „dítě má být vidět, ne slyšet“ „postěžuj si a budeš potrestaný“, „slzy jsou slabost.“ A tak se naučili potlačovat všechny emoce, až na vztek. Ten se někdy směl. Ale jen jako emoční výlev, ne jako komunikace.

A jejich rodiče a prarodiče? Ti byli zase dětmi jiné generace. Možná generace válek, hladu, represe. Kde přežití bylo důležitější, než city. Kde rodiče sami byli biti, zraňováni, izolováni. Kde se láska projevovala prací, ne objetím. A kde násilí bylo nástroj výchovy, jako způsob udržení pořádku.

V rodinách, kde bylo násilí součástí výchovy, se často opakuje cyklus:
+ tiché trauma – děti se učí mlčet, potlačovat bolest, nevěřit svým pocitům.
+ nedostatek emoční regulace – nikdo je neučil, jak zvládat hněv, strach, zklamání jinak, než potlačením nebo výbuchem.
+ normalizace násilí – bití je běžné, tak se prostě dělá
+ přenos na další generaci – když se z dítěte stane rodič, opakuje to, co zná. A často to dokonce obhajuje, protože jinou realitu si nedokáže představit.
To, co je tady jako „výchova“, je vlastně opakování neléčené rány.

Jak žijí děti, které rodiče bijí?
Tyto děti často nesou následky po celý život. Nejen fyzické jizvy, ale psychické stopy:
+ nízké sebevědomí –uvnitř si myslí, že jsou špatní, nezaslouží si lásku, musí být perfektní
+ obavy z blízkosti – blízkost je spojena s bolestí, takže se buď moc přibližují (a snáší zneužívání), nebo se uzavírají.
+potíže s důvěrou – nikdo je v dětství nechránil, takže v dospělosti nevěří, že by je někdo mohl chránit.
+ opakování vzorců – některé z nich jako rodiče opakují stejný cyklus. Jiné se snaží být „perfektními rodiči“, ale bojují se strachem, že selžou.
+ chronický stres, úzkosti, deprese – tělo si pamatuje, co mozek potlačuje.

Jak cyklus přerušit?
Přerušit tento rodinný příběh je možné. Je potřeba odvaha. Neopakovat to, co bylo „normální“.
Je potřeba :
+ uznat bolest – „Ano, co se mi stalo, bylo špatné. Nemělo to být normální.“
+ terapie, podpora – naučit se, co je to bezpečí, empatie, hranice.
+ znovuzrození vztahu k sobě – naučit se být rodič, kterého sám nikdy neměl.
+ změna jazyka – zastavit fráze jako „nic se mi nestalo“, „vždyť to bylo jen pár facek“, "zasloužila jsem si to", "nemám z toho trauma" ........

Rodiče, kteří bijí své děti, jsou zranění.
A jejich násilí je bolest, kterou nikdy nesměli přiznat (ani sami sobě), ukázat, prožít a uzdravit........

,, v pohodě,,
.. nejsem v pohodě, jen už nevěřím, že by pomohlo , říct to nahlas...
My Vás vyslyšíme Reno Anima ČB

Po každé bouři přijde změna ... změňte úhel pohledu
Reno Anima ČB

Natočili jsme pro vás přednášku psychologa Martina Sedláčka: https://psychologie.cz/video/prednaska/o-lasce-a-laskavosti/

Co se člověku změní v hlavě a ve vztazích, když lásku začne chápat jako hluboké přijetí partnera, sebe sama i toho, co ho obklopuje?

Jde to i jinak ?
Můžeme kráčet životem plným konfliktů,
nejistot i sklamání a nestratit při tom ze sebe dobrý pocit ?
Určitě ano...
Reno Anima ČB