Škola GEEK

Tento týden jsme se ponořili do světa optických iluzí a zkoumali, jak snadno dokáže náš mozek doplnit/upravit realitu podle kontextu. Hlavní hvězdou lekce byla známá Checker shadow illusion, na které jsme si ukázali, že dvě stejně barevná pole může náš mozek za určitých okolností vnímat jako úplně odlišné odstíny.

Povídali jsme si o tom, jak mozek při vnímání pracuje se světlem a stínem, zároveň i s vlastním očekáváním a předpokládanými vzorci prostředí. Například
pro princip této iluze je důležité (mimo jiné podněty) naše očekávání, že se jedná o šachovnici, a proto čekáme, že A a B budou odlišné barvy.

Některé iluze dokázaly překvapit nejen žáky, ale i dospěláky. 😊 V příští lekci nás budou čekat třeba gestaltické zákony!

Šachy se u nás v posledních týdnech staly velkým hitem a běheh týdne proběhlo hned několik napínavých partií. ♟️

Šachy u nás nejsou jen hra. Procvičujeme jimi strategické a taktické myšlení, vnímání hrací plochy v každém okamžiku i teorii mysli – tedy schopnost přemýšlet nad tím, čeho se snaží docílit druhý hráč a jak toho nejspíš plánuje dosáhnout.

Zkušenější hráči pomáhali méně pokročilým orientovat se v situaci na šachovnici pomocí zjednodušené formy hry – určili například figurku, kterou by měli táhnout, a méně pokročilí hráči sami rozhodovali kam. Díky zmenšení podnětového pole se tak mohli lépe soustředit na strategii a postupně si budovat jistotu ve hře.

Během společného přemýšlení nad různými možnostmi tahů jsme se učili vést respektující dialog nad problémem, který nemá jen jedno správné řešení. Kromě toho si žáci přirozeně trénovali i schopnost vysvětlovat své úvahy ostatním.

Dnešek byl pro některé naše žáky velkým dnem - mají za sebou první termín přijímacích zkoušek na střední školy. Máme radost, že dnešní premiéru a všechen dopolední shon ustáli, a posíláme jim i vám, rodičům, velkou dávku podpory. ✨

Teď je na čase zasloužený odpočinek. Hoďte pro tento víkend učení i všechny starosti za hlavu a prostě jen relaxujte. Přejeme vám příjemně strávené dny bez zbytečného stresu, abyste načerpali síly a vyčistili si hlavu.
V pondělí budeme opět připraveni držet palce u druhého termínu! 🍀

Po dlouhých debatách a analýze výsledků jsme dospěli k zásadnímu závěru: s tím „sebeřízením“, „volností“ a „respektem“ je třeba seknout. Ukázalo se, že tudy cesta k úspěchu nevede. Moderní pedagogika 21. století je slepá ulička.

Proto s okamžitou platností přecházíme na osvědčený, staletími prověřený model pruské kadetky. Od zítřka zavádíme v celé škole nový řád a pevnou ruku:

📏 Frontální výuka bude od teď jediná metoda vzdělávání - žádné projekty, žádné diskuse. Všichni žáci budou vzorně sedět v lavicích srovnaných do řad, ruce za zády a pohled upřený na učitele. Mluví se, jen když jste vyvoláni. Jakýkoliv projev odporu, individuality nebo kreativity bude okamžitě potlačen v zárodku.

Naši průvodci se loučí s konceptem „Školy bez poražených“. Místo toho všichni povinně podstoupí intenzivní kurzy branné výchovy obohacené o pokročilé techniky psychologického nátlaku. Vzájemný respekt a budování vztahů s žáky nahrazujeme osvědčenou autoritou a strachem.

Zapomenutý domácí úkol? Kromě zasloužené pětky (které budeme psát červenou propiskou přes celou stránku) si dá žák rovnou 10 kliků uprostřed třídy.

Všechny počítače, VR brýle a tablety končí v zamčeném skladu. Vracíme se k poctivé křídě, tabuli a biflování nazpaměť.

Věříme, že tyto změny přinesou do naší školy konečně řád, disciplínu a tížené výsledky!

📖 Tip na čtení: Svoboda jako dovednost, kterou je třeba se naučit

Mnozí z vás jistě znají Urzu, který se dlouhodobě věnuje tématu svobody a sebeřízeného vzdělávání. Právě teď vydává svou novou knihu s názvem Anarchoagorismus. Není to jen teoretické pojednání, ale praktický návod, jak dosahovat svobody ve svém životě pomocí nástrojů, které má každý z nás k dispozici.

Proč nás kniha zaujala? Urza ve své analýze věnuje značný prostor právě školství a postavení dětí v naší společnosti. Zamýšlí se nad tím, jak často my dospělí, byť vedeni tou nejlepší vírou a snahou chránit, nevědomky nerespektujeme práva a autonomii dětí – jen proto, že „víme lépe“, co je pro ně dobré. Pokládá důležité aktuální otázky jako:
- Kde končí nezbytná ochrana a kde už začíná omezování svobody (např. v přístupu k technologiím či sociálním sítím)?
- Jak se můžeme my i naše děti učit se svobodou skutečně nakládat, místo abychom na ni jen pasivně čekali?

Kniha se zamýšlí nad tím, jak můžeme v dnešním světě žít svobodněji, jak omezit vliv rigidních institucí na náš život a jak naučit sebe i své děti se svobodou skutečně nakládat a přijímat za ni odpovědnost. Věříme, že pro příznivce naší školy může být tato kniha skvělým doplňkem k úvahám o tom, jak společně vytvářet prostor, kde děti mohou vyrůstat v respektu a autonomii.

Knihu můžete podpořit nebo si ji předplatit v kampani na Startovači:
https://www.startovac.cz/projekty/anarchoagorismus

Cítíte někdy, že vaše slova u dětí vyvolávají okamžitý odpor nebo obrannou reakci? Často je to proto, že nevědomky používáme tzv. „Ty-sdělení“ („Ty jsi zase neuklidil…“, „Ty mě nikdy neposlechneš…“).

Efektivní komunikace s dítětem vyžaduje autentické a upřímné vyjádření o sobě samém. Já-sdělení jsou tvrzení, která využíváme k tomu, abychom druhým sdělili své pocity, přesvědčení, myšlenky a dojmy.
Pomáhají druhým lépe porozumět tomu, jak prožíváme svět kolem nás. Sdělují naše potřeby – co bychom rádi, aby se odehrálo v blízké budoucnosti, abychom předešli konfliktům a srovnali své představy. Pomáhají nám také vhodně zformulovat pochvalu a ocenění druhých.

✨Jak to může vypadat v praxi?
„Chtěl bych znát tvé plány na víkend, abychom mohli dopředu naplánovat, kdo potřebuje auto nebo chce někam odvézt.“
„Byla jsem hrdá na to, když jsem slyšela, jak ses zastal svého kamaráda.“
„Vím, že s tímto nesouhlasíš, já však vnímám ve společných večeřích příležitost se sblížit, proto myslím, že bychom tomu měli dát šanci.“

Já-sdělení jsou klíčová i pro vyjádření vlastních obav nebo nespokojenosti. Účinně ovlivňují změnu, protože se vyhýbají obviňování, ale zároveň velmi jasným způsobem upozorňují druhé na chování, které nás zraňuje nebo v nás vyvolává emoce.
„Jestli zůstane tvůj skateboard ležet na schodech, mám obavu, že o něj zakopnu a zraním se.“

🕊️ Proč to funguje?
Já-sdělení neútočí, a proto nevyvolávají potřebu se bránit. Jasně pojmenovávají naše pocity a důsledky chování druhých, což dává dětem prostor pro pochopení a přirozenou změnu postoje.
________________________________________
Chcete se osvojit Já-sdělení tak, aby se staly přirozenou součástí vaší komunikace? Přihlaste na náš kurz P.E.T. – Výchova bez poražených, kde budeme tyto dovednosti společně trénovat v bezpečném prostředí!

👉 Více informací a registrace: https://forms.gle/DX1nmwmN451jxdi56

Dítě může splnit úkol ze strachu z trestu, hodnocení nebo zklamání dospělých, avšak dlouhodobý pozitivní vztah k učení vzniká pouze ze zájmu a vnitřní motivace.
Proto žáky vedeme k tomu, aby rozuměli tomu, proč se učí konkrétní věci a jak souvisí s jejich životem – např. proč je důležité umět pracovat s informacemi a technologiemi, jak se může hodit matematika při plánování projektu nebo jaké dveře jim otevře znalost angličtiny. Děti si u nás zkouší plánovat vlastní práci, nastavovat cíle, reflektovat, co funguje a co ne, a hledat způsoby, jak se zlepšovat v tom, co jim dává smysl. Když dítě objeví vlastní důvod k učení, vzniká něco mnohem silnějšího než poslušnost nebo plnění požadavků. Vzniká schopnost učit se po celý život, i bez vnějšího kontrolování.

Tento týden jsme na školním sněmu reflektovali průběh a pravidla domluveného offline času, který byl před několika měsíci navržen několika žáky školy. Doteď probíhal jako domluvený čas bez obrazovek od 10-11 tři dny v týdnu.
V tomto týdnu jsme prováděli reflexi, zda je současný stav užitečný, co nám dává (nebo bere) a jaké má výhody a nevýhody. Do diskuse se zapojila velká část žáků, společně jsme diskutovali plusy a mínusy a bavili se o tom, jak by se dala stávající domluvená pravidla offline času pozměnit.
Diskuse byla náročná a místy vedla ke konfliktům, během kterých jsme si zvědomili pravidla komunikace s respektem k druhým a toleranci k odlišným názorům. Zjistili jsme, např. jak nálepkování nebo souzení druhých nepřispívá k produktivní efektivní komunikaci zaměřené na hledání řešení. Cílem této diskuse bylo najít řešení, ve kterém se budou všichni cítit dobře, případně které bude kompromisem potřeb všech.
Žáci navrhli několik možných změn času offline, o kterých se následně hlasovalo. Sněm nakonec rozhodl, že do další reflexe ponechá stávající stav.

Ve škole jsme hráli aktivitu „Hra na kopírku“. Jeden žák viděl obrázek a měl za úkol ho co nejpřesněji popsat spolužákovi, který ho neviděl a kreslil pouze podle jeho instrukcí. Na první pohled jednoduchá hra se rychle změnila v intenzivní trénink komunikace, spolupráce a přemýšlení nad tím, jak efektivně předávat informace.
Žáci si zkoušely formulovat jasné a srozumitelné instrukce, volit správná slova a zároveň aktivně naslouchat. Domlouvali společný postup, ověřovali vzájemné porozumění a společně hledali řešení, jak aktivitu co nejlépe zvládnout.
Aktivita také rozvíjela analytické myšlení. Bylo nutné rozložit obrázek na jednotlivé části, analyzovat vztahy mezi nimi a předat instrukce druhému. Přirozeně jsme se tak dotkly principů informatiky, práce s informací i strukturovaného myšlení.
Podobné aktivity u nás nejsou „jen hra“. Jsou to situace, ve kterých děti zároveň trénují komunikaci, spolupráci, tvořivost i schopnost řešit problémy – dovednosti, které budou potřebovat dál, ve škole i v běžném životě.

Neexistuje jedno tempo, jeden styl ani jedna správná cesta k učení, přesto je na tomto principu postavená velká část tradičního školství.
U nás pracujeme s tím, že každé dítě má jiný způsob přemýšlení, jinou motivaci a nachází se v jiné fázi vývoje – někdo potřebuje víc času k pochopení nových souvislostí, jiný potřebuje větší výzvy, aby zůstal motivovaný, a další potřebuje nejdříve získat jistotu a sebedůvěru, aby se do učení mohl pustit naplno. Nepovažujeme to za komplikaci, ale za přirozenou součást lidské rozmanitosti.
U nás mohou děti zkoumat témata do takové hloubky, jak samy uznají za vhodné, učit se tak, jak jim vyhovuje - například skrze hry, vlastní projekty nebo praktickou zkušenost. Sebevědomí totiž nevzniká z tlaku ani ze srovnávání, ale z pochopení vlastního fungování a z reálných úspěchů, které nám dávají smysl. Naším cílem není žáky sjednotit do jedné výkonnostní linie, ale pomoct jim vyrůst ve stabilní, sebevědomé a kompetentní lidi, kteří znají své silné stránky a umí s nimi pracovat.