Biskupské gymnázium Brno

Maturity 2026 jsou úspěšně za námi. Gratulujeme a přejeme hodně úspěchů v dalším životě.

Gratulujeme našim mistrům v SUDOKU! Náš tým ve složení Jan Špalek, Václav Jasanský a Vojtěch Šícha pro naši školu naposledy obhájil prvenství v celostátním kole soutěže tříčlenných družstev v SUDOKU, které se konalo ve čtvrtek 21. 5. v brněnském VIDA! centru. EL PARALELEPÍPEDO děkujeme:)

Přečtěte si reportáže od dvou našich žáků, kteří studovali, resp. ještě studují tři měsíce na zahraničních školách - ve francouzském Nîmes a italském Trevisu.

Jmenuji se Jan Panáč, jsem studentem SpB. Můj pobyt v Nîmes je trochu jiný než u ostatních studentů v jiných státech. Neměl jsem totiž možnost být u rodiny celý týden, ale jen o víkendech. Přes týden tedy bydlím na internátě přímo v areálu školy. Má to své výhody i nevýhody. Je hrozně fajn, že nemusím po škole nikam jezdit a můžu jít hned po vyučování na pokoj nebo do města. Zpátky na internátu ale musím být už v 18 hodin, protože v 18:45 máme večeři (s výjimkou mimoškolních aktivit, kdy se můžu vrátit později, až do 21 hodin, a mít večeři později). Je tu možnost mít koníčky po škole, kterou jsem s radostí využil. Využívám školní posilovnu, chodím běhat a se spolužáky chodím trénovat fotbal v týmu Gazélec. Nevýhodou je vstávání. Internát musím opustit v 7:15 a jít na snídani, což nezní tak špatně, ale občas se stane, že odpadnou hodiny, mám až na desátou a musím dvě hodiny čekat. Jsem tu spokojený. První týden až dva byly náročné, protože jsem nebyl moc rozmluvený a moc jsem nerozuměl, ale po dvou týdnech se to zlepšilo. Doteď sice nemůžu říct, že bych rozuměl všemu, ale určitě vidím posun. Musím za to hlavně poděkovat učitelům, protože mi vyšli vstříc a poskytli mi materiály z hodin, které si ostatní žáci psali, ale já je nestíhal zapisovat. Škola tu začíná v 8 a končí většinou v 16, ale dvakrát týdně mám do 17 a jednou za dva týdny do 18. Je to trochu nezvyk končit každý den takhle pozdě, ale během dne máme dvě volné hodiny, během kterých můžu dělat, co chci, takže je většinou trávím s ostatními ze třídy. Většinou hrajeme karty, chodíme na hřiště nebo se, když je nějaký test, učíme. Je tu trochu jiný školní systém než v Česku. Nedává se takový důraz na všeobecné vzdělání, ale spíš na specializace, které si studenti zvolí. Máme tu všechny předměty jako v Česku, ale většinu z nich jen jednou nebo dvakrát týdně, s výjimkou francouzštiny. Tu máme čtyřikrát týdně. Já jsem si jako specializaci zvolil matematiku, historii/geopolitiku a tělocvik. Zvolil jsem si i jeden předmět, který na Bigy není, a tím je italština, ale dost rychle jsem toho začal litovat. Zjistil jsem totiž, že Francouzi umí italsky víc než anglicky. Já jsem se italsky nikdy neučil a doufal jsem, že se budou učit základy, ale rychle jsem zjistil, že v hodinách italštiny nebudu moc rozumět. V pátek po škole jezdím na víkendy za rodinou, u které zůstávám až do pondělí. O víkendech mě občas berou poznávat okolí a různé památky. Mám hrozné štěstí, že jsem narazil zrovna na ně, protože jsem během pobytu zažil jeden víkend u jiné rodiny a nedokážu si představit, že bych u nich byl tři měsíce. Abych to shrnul. Jsem rád, že jsem tuhle šanci využil. Našel jsem si hodně nových přátel, poznal hodně nových míst a naučil se spoustu nových věcí. Řekl bych, že delší pobyt v zahraničí člověka hodně posune.

Jmenuji se Štěpán Chovančík, jsem studentem SpB a momentálně trávím svůj tříměsíční pobyt v severní Itálii v rámci programu Erasmus+. Studuji ve městě Treviso, které se nachází přibližně 30 minut od Benátek. Navštěvuji školu Istituto Canossiano Madonna del Grappa se zaměřením na obor Liceo sportivo. Systém školství a výuky je zde velmi odlišný oproti České republice. Ve všech školách v Itálii jsou od tohoto roku zakázané mobilní telefony. Výuka začíná v 8:00 a končí ve 13:30. Každý den máme šest vyučovacích hodin a uprostřed jednu patnáctiminutovou přestávku. Mám zde také několik předmětů, které v Česku nemáme, například filozofii a ekonomii. Velkou část rozvrhu tvoří tělesná výchova – celkem pět hodin týdně. Dvě hodiny probíhají jako klasická tělesná výchova, zatímco zbývající tři jsou zaměřené buď na praktické procvičování konkrétního sportu, nebo na teoretické přednášky, například o lidském těle či fyzioterapii. Co se týče jazyka, angličtina sice většinou postačí, její úroveň tu ale nebývá příliš vysoká, takže často využívám italštinu. Tu jsem se ve škole neučil, ale po absolvování půlročního kurzu jsem se po dvou týdnech začal postupně dorozumívat v běžných konverzacích. Protože škola končí poměrně brzy, mám spoustu volného času na své aktivity. Ten využívám především na tréninky volejbalu, návštěvy posilovny, trávení času s novými kamarády nebo s hostitelskou rodinou, prostřednictvím které zároveň více poznávám italskou kulturu. Rodina mě také vzala na řadu výletů, což mi umožnilo navštívit například Benátky, Florencii, Veronu nebo Neapol. Celkově to pro mě představuje velmi přínosnou zkušenost, kterou bych určitě doporučil i ostatním. Největší přínos vidím nejen ve zlepšení cizího jazyka, ale také v osamostatnění a větší schopnosti spoléhat sám na sebe. Zároveň člověk získá nové pohledy na věci, pozná jinou kulturu a naváže nová přátelství.

Letošní poslední zvonění měla témata: Útěk z Madagaskaru, Francouzská revoluce, Oktoberfest, Peter Pan a Karlík a továrna na čokoládu. Laťka pro příští rok je nasazena vysoko.

Děkujeme Nadaci ORLEN UNIPETROL za finanční podporu pro výuku chemie. Více v prezentaci na stránkách školy. https://bigy.cz/clanek/6199

Školní hřiště je místem sportu i odpočinku, ale jedna věc mu chybí – dostupný zdroj vody. Studenti kvarty se proto v rámci svého projektového týdne rozhodli pro skvělou iniciativu: instalaci nového pítka přímo na hřišti!
Cílem je zlepšit komfort pro všechny sportovce i třídy, které tráví čas venku.
Děkujeme za každou podporu!
Tým projektu „Pítko“ (Kvarta)

* Dlouhodobé Erasmus studijní pobyty*
V tomto školním roce vyjelo celkem 15 našich žáků na dlouhodobý (zpravidla tříměsíční) studijní pobyt do zahraničí. Konkrétně do Francie, Španělska, Rakouska, Finska, Irska a Itálie. Níže si můžete přečíst zprávy od tří z nich, kteří na jaře trávili svůj pobyt ve Francii.

Jitka Maliňáková z 3. B
Díky programu Erasmus+ jsem měla možnost strávit 80 dní ve městě Saint-Nazaire ve Francii, kde jsem poznala nejen novou kulturu a nové lidi, ale i sama sebe.
Saint-Nazaire mě hned od začátku překvapilo svojí energií. Je to přímořské město, kde je pořád co dělat a kde lidé opravdu žijí naplno. Každé odpoledne tráví venku, na pláži nebo v kavárnách. Taky tu spousta lidí jezdí na kole, což město dělá klidnější a ekologičtější.
U své první hostitelské rodiny jsem se cítila víc než dobře. Hned na začátku jsem si s nimi sedla, brali mě na různé výlety a procházky, ukázali mi okolí a dokonce mě vzali i do Paříže, kde jsem nikdy předtím nebyla.
Překvapivě pro mě nebyly nejtěžší první dva týdny, jak mi všichni říkali i jak jsem sama čekala, ale první týden u mé druhé hostitelské rodiny, kde se podmínky neshodovaly s mojí představou o ubytování zahraničního studenta. Naštěstí se situace začala rychle řešit, a tady musím poděkovat paní koordinátorce a paní profesorce Tinkové, které mi pomohly vše bleskově vyřešit. Nakonec jsem rodinu změnila doslova ze dne na den. Ještě jednou velké díky!
Po této zkušenosti pro mě bylo o to příjemnější vracet se do školního prostředí, kde panovala přátelská atmosféra a podporující nálada, díky kterým jsem se tam cítila opravdu dobře. Ve škole byli všichni do jednoho moc milí a laskaví – jak studenti, tak profesoři. Překvapil mě jejich školní systém. Stávalo se, že jsem měla uprostřed dne třeba 3,5 hodiny volna, takže jsem si mohla zajít domů, naobědvat se a udělat si věci, které byly potřeba. Jako menší mínus bylo, že jsem třikrát týdně končila vyučování o půl šesté. Na druhou stranu docela často odpadaly hodiny, takže to bylo fajn.
Součástí každodenního života, a to nejen ve škole, jsou i místní zvyky. Například je tu běžné dát si dezert po každém jídle. Na to v Česku zvyklá nejsem, a musím říct, že mi to bude chybět ;)
Během pobytu jsem měla možnost poznat novou kulturu, zlepšit si jazyk a potkat spoustu zajímavých lidí. Erasmus pro mě nebyl jen o cestování, ale hlavně o získání nových zkušeností a větší samostatnosti.
Tento pobyt bych určitě doporučila každému, kdo má možnost vyjet do zahraničí. Je to zkušenost, která člověka posune nejen jazykově, ale i osobnostně.

Přemek Vala ze SpB
Hezký den, zdravím všechny z Lavalu, města na severozápadě Francie. Z Bigy jsem tady první, což je pro mne pocta, že můžu poznat i tento jiný region. Mám se tu dobře, přivítala mě zde velmi milá rodina, která mě podporuje v mých koníčcích a chce mi ukazovat věci a místa, která by mě mohla zajímat. Například jsme se byli podívat na utkání místního fotbalového klubu a několikrát jsme byli v divadle. Taky jsem s nimi strávil Velikonoce, takže jsem poznal celou širší rodinu.
Ve škole se snažím porozumět všemu co jde, ale tím, že místní vyučování končí některé dny až v 17:25, tak ne vždy udržím po celou dobu pozornost. Jinak spolužáci i učitelé jsou zde milí a když potřebuji, tak mně pomůžou, zpomalí, či zopakují větu atd. Osobně si se spolužáky rozumím, doufám, že si tu vytvořím nějaké kamarády.
Většinu času, co nejsem ve škole, trávím s lezeckým klubem Gral 53, a to pravidelně na trénincích přes týden, tak i některé dny o víkendu, kdy jsme byli lézt na skalách. Je pro mě zážitek lézt v Espace Mayenne, hale, kde se lezou i světové poháry.
Momentálně je druhý týden prázdnin, takže mám čas si odpočinout a poznat Laval a jeho okolí o něco lépe. Pokud se divíte, že tu mají hodně prázdnin, tak se divte ještě více, protože v květnu budou ještě státní svátky. Podle staré dobré francouzské tradice, se od května do září vlastně skoro vůbec nepracuje ;)

Elena Kubátová z 3. B
Jmenuji se Elen Kubátová a svůj Erasmus trávím ve Francii, konkrétně v Saint-Nazaire a už jsem ve třech čtvrtinách celého pobytu. Kdybych řekla, že jsem před odjezdem byla nervózní, nebylo by to ani zdaleka dostatečně vystihující. Už po tom, co jsem vystoupila z letadla, jsem mírně panikařila a zpochybňovala svoji motivaci, ale hned na letišti si mě vyzvedla první hostitelská rodina a díky tomu, že už v minulosti ubytovávali nějaké studenty, tak měli pochopení pro mne i moji francouzštinu. První týden byl hlavně o zvykání si na nové prostředí, rozvrh, systém i lidi, všechno samozřejmě v cizím jazyce. Francouzská škola funguje dost odlišně. Je tu méně předmětů a značnou část z nich jsem si mohla sama vybrat. Nejvíc mě baví takový jejich mix historie, geografie a politiky, kde jsme probírali demokratizaci a teď se věnujeme Evropské unii. Výuka je hodně zaměřená na psaní, velká část testů je formou slohovek, což je ve francouzštině mnohem náročnější než v češtině. Velmi příjemně mě překvapili spolužáci, jsou neuvěřitelně milí, sami se se mnou baví, pomáhají mi, zajímají se nejen o to, jak se mám, ale i o Česko a o moji zkušenost jako takovou. Komunikace je místy trochu výzva, ale já se od nich učím francouzštinu a oni si se mnou rádi cvičí angličtinu, která tu opravdu není silnou stránkou většiny studentů. Škola většinou končí dost pozdě, není výjimkou, že studenti začínají v osm ráno a domů se vracejí v šest večer, takže nezbývá moc času na nějaké mimoškolní aktivity. Ale mně se už první týden podařilo domluvit si tréninky karate ve sportovním centru naproti škole, z čehož jsem byla nadšená, protože jsem se bála, že mi bude pohyb chybět, také je to příležitost potkat další zajímavé lidi, byť naše domluva, složená z mojí pochybné francouzštiny, jejich minimální angličtiny a občasné japonské terminologie, bývá dost humorná. Volný čas se snažím, díky krásnému počasí, trávit hodně venku. Saint-Nazaire je sice spíš průmyslové město, ale i tak má svoje kouzlo. Ráda chodím na dlouhé procházky kolem pláže a přístavu a pozoruji lodě. O víkendech občas vyrážím někam sama nebo mě někam vezme rodina. Navštívila jsem například Nantes, Guérande nebo přírodní oblast La Brière. Byli jsme také s jejich prarodiči sbírat škeble a další mořské potvorstvo, které jsme měli pak další den k obědu, což byl pro mě celkem intenzivní zážitek. Během pobytu jsem vystřídala dvě hostitelské rodiny a obě byly skvělé. U té druhé jsem si obzvlášť rozuměla s jejich dcerou, máme podobné zájmy, a tak si večer někdy sedneme s kytarou a hrajeme spolu. Když bych měla svůj Erasmus zatím zhodnotit, řekla bych, že je to zkušenost náročná, ale zároveň nesmírně obohacující. Nejen, že mi rozšířila obzory, ale také mi dodala větší sebevědomí a důvěru ve vlastní schopnost zvládat nové situace. Každému, kdo o podobné možnosti uvažuje, bych chtěla vzkázat, že to rozhodně není jednoduché, ale i tak je to po mnoha stránkách velice přínosná zkušenost a stojí to za to.

Chceš dát květnovým kilometrům větší smysl? 🏃‍♂️💙
Zapoj se se svou třídou do výzvy Move for Hope, kterou pořádá charita Mary´s Meals. Počítá se běh, chůze i kolo, takže se může přidat opravdu každý 🚶‍♀️🚴‍♂️
Stačí si ve třídě vytvořit tým, vybrat jednoho člověka, který ho přihlásí, a během května zapisovat svoje aktivity.
Společně tak podpoříme děti na Haiti, pro které školní jídlo znamená šanci chodit do školy, učit se a mít bezpečnější místo, kam se můžou každý den vracet 🍽️📚
Každý kilometr se počítá 💪

Přijďte se podívat na druhé vystoupení Bigy orchestru!