22/11/2022
✌️33 let snadné svobody, prezidenti
aneb Snad již máme jasno, zda na Východ, či Západ
Vysoká cena, kterou nyní platí Ukrajina za svobodu, je ta stejná cena, kterou jsme ovšem my nikdy platit nemuseli. Když jsme se jako národ shromažďovali na Václavském náměstí před 33 lety, vládla našemu světu šťastná konstelace. Nemuseli jsme si volit mezi svobodou a bohatstvím, buď jedno, nebo druhé, ale naše volba byla snadná: chcete bohatství spolu se svobodou, nebo chudobu spolu s totalitou? Chcete demokracii a kapitalismus, nebo totalitu s komunismem? Chcete západní systém, který celkem dobře funguje, byť má své nedostatky, nebo chcete pokračovat v krachujícím systému reálného komunismu, který se vyznačuje nedostatkem téměř na každé úrovni, jak ekonomické, tak politické? To je snadná otázka. A snadná volba.
Stejně snadná volba se nám stala, když se nás západní svět ptal, zda bychom chtěli být členy WTO, OECD, NATO a později EU. U všeho jsme si udělali excelovou tabulku výhod a nevýhod, nákladů a příležitostí, rizik a šancí. A pak jsme řekli, tak jo, proč ne, ano, rádi. A západní instituce nás přijaly a my se čím dál tím vážněji stávali Západem, až jsme se jím snad dokonce (opět) stali. Koneckonců kam jinam jsme chtěli jít, když jsme se odpoutali z područí Východu? Přece jsme nechtěli zůstat v zemi nikoho.
Zpět do země nikoho
Až později, pár let po nabytí plného statusu členské země Evropské unie, začínají u nás sílit hlasy – později symbolizované nešťastným duem prezidentů Klaus–Zeman, kteří tuto zemi záměrně a vědomě táhli zpět do země nikoho, někam mezi Východ a Západ, dál od EU, blíž k Rusku. To je neodpustitelná chyba jak prachsprostého analytického úsudku (kterým se obě tyto osoby pyšní), tak hrubá chyba politického citu a vnímání, ale co je v posledku ještě horší: jde o důkaz neexistence jakéhokoliv morálního kompasu, který by zabránil i totálnímu ekonomickému a politickému blbci podobnou neodpustitelnou sérii chyb udělat.
Zkrátka pod touto taktovkou nastalo období velikého národního přešlapování na místě, které Petr Pithart před šesti lety trefně nazval račím posouváním stranou. Jako bychom se zasekli na naší cestě na Západ a nějaké temné síly nás tlačily zpět do totalitního náručí putinovského velko-Ruska. A to není malování čerta na zeď. Například Maďarsku se návrat zpět pod ruský vliv daří systematicky a dlouhodobě.
Kdyby nás Západ něco stál
Naše (opětovné) členství mezi západními zeměmi jsme získali víceméně zadarmo. Nemuseli jsme za něj nic platit, naopak, třeba takové členství v EU pro nás znamenalo, že (nikoli nepodstatné) peníze z unie získáme. Jedinou „cenou“, kterou jsme zaplatili, bylo, že budeme dodržovat stejná pravidla hry jako všechny ostatní členské země (což někteří prezentovali jako ztrátu suverenity).
Za naši svobodu jsme zaplatili brutálním zmlácením na Národní třídě a mnohokrát před tím. Demonstranti riskovali vazbu, žalář, ublížení na zdraví, a dokonce i smrt. Ale díkybohu – a příznivé konstelaci dějin – jsme nic z těch vyšších cen hromadně platit nemuseli. Nemuseli jsme platit tím, čím platí Ukrajinci: potoky krve.
Zpět na Západ
Nyní jsme svůj směr našli. A nejen my, ale i Evropa. Kvůli plnému odhalení krutého, tyranského a vražedného Putinova režimu se v České republice konečně pročistí vzduch a družbu s Putinem si dnes nelajsne nikdo. Škoda že jsme měli tak slepé prezidenty.
Na druhou stranu, naše vláda i občané se tentokrát zachovali tak vzorově, až to ono prezidentské randění s Putinem zcela přehlušilo. Doufejme, že příští prezident(ka), bude mít a držet aspoň tu základní západo-východní hodnotovou, politickou i ekonomickou orientaci – a máme naštěstí na výběr z několika velice slibných kandidátů.
Ruská agrese by měla vést k utvrzení našeho jednoznačného západního směru a posílení pozice v EU včetně politicko-ekonomického přijetí eura. Žádné další přešlapování na místě, žádné další koketování a kamarádíčkování s totalitami, žádné račí úkroky, když máme jít rovně. To by byl dar, který by další prezident či prezidentka mohli této zemi dát. A navázat tak na Václava Havla a nechat ty jeho dva nástupce jako zkrachovalé figurky dějin, nad kterými budou budoucí školáci jen zvedat obočí a ťukat si na čelo.
Vzpomeňme tedy my, kteří jsme dostali tak mnoho a téměř zadarmo, na skutečnou cenu svobody, kterou dnes plně platí Ukrajina.
..
Psáno pro Hospodářské noviny 18. listopadu 2022
