19/02/2025
Druhým námi adoptovaným zvířetem je ŽELVA ŠNEKOŽRAVÁ
ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. Vodní želvy mají krunýř plochý, mnohdy pružný až kožovitý, někdy výrazně potlačený. Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. ŽELVA ŠNEKOŽRAVÁ: Vyskytuje se v povodí dolního toku řeky Mekong. Izolovaná populace žije také na ostrově Jáva, není však zřejmé, zda jde o původní, či vysazenou populaci. Druhá možnost je však pravděpodobnější. Je doma na rýžových polích a dalších podmáčených či sezónně zaplavovaných oblastech. Samice jsou výrazně větší než samci. Snůšku kladou v období sucha (od prosince do března) a inkubace je načasována tak, aby se mláďata vylíhla s příchodem období dešťů, které v Kambodži začíná v květnu. Sucho přežívá ve stavu strnulosti. Nezvyklý je její jídelníček, sestávající převážně z plžů. Ulitu natočí jazykem a rozdrtí silnými čelistmi. Rod Malayemys tradičně zahrnoval jen jednu asijskou šnekožravou želvu. Až genetická studie potvrdila existenci tří vzhledově odlišných druhů. Jejich areály rozšíření sousedí, druhy se oddělily pravděpodobně v důsledku historických změn prostředí, zejména klimatu.
