18/07/2025
Máš někdy pocit, že jsi zavalená? Jako by všechno a všude bylo lepší, než ty. Pocit tíhy, těžkého batohu na zádech..
Objevují se ti myšlenky, jako - měla bych být lepší, rychlejší, klidnější, čistotnější.. měla bych víc meditovat, víc jógovat, usmívat se, být v pohodě. Lépe se starat o děti, tolik nekřičet, být hodná poslušná žena i matka, dokonce bych měla vydělávat víc peněz, podávat lepší výkony na poradách.. a možná stíhat uklidit, uvařit, nažehlit a vysát v rekordním čase. Jo a do toho ještě stihnout tu prima dovolenou s krásnými fotkami, trvale se usmívat, být v pohodě, mít skvělý účes, pleť, postavu, ach bože... Co vše bych ještě měla?
A někdy se tam navíc objeví sebetrýznící pocity, jako - ona už to má, jsem hrozná, co když mě teď nikdo nebude chtít, nestojím za nic, hele manžel je nějakej protivnej poslední dobou, určitě jsem něco někde opomenula, možná mu vadí, že jsem furt tak vadná.. - a začneš přemýšlet, jestli s mužem to je vše ok. A pokud muže nemáš, dojede to do myšlenek, proč si nikoho nemůžeš najít, co děláš blbě a co když si nikoho normálního nikdy nenajdeš.
...
Vidíš se v tom?
Pocity snížené sebehodnoty a sebevědomí, hodnota závislá na výkonu a zároveň pocit "nejsem dost dobrá" nebo jsem moc (moc citlivá, náročná, přemýšlivá, ...).
Tohle je poměrně častý jev, vnitřní mindset zejména žen (avšak i mužů se týká a možná častěji, než byste čekali).
Když se nám myšlenky nepodaří zastavit včas, totálně nás zablokují a energie přestane proudit, až řeknete (kouzelnou a poměrně falešnou větu) - jsem unavená.
JSEM UNAVENÁ.
Kdy naposledy jste to řekla? A kdy naposledy jste se tak cítila?
Nepopírám, že únava neexistuje.
Ano, existuje.
Ale napadlo Vás někdy hledat její příčiny a ne to brát "jsem unavená a hotovo"?
Únava je jedním z prvních signálů našeho těla, že NĚCO NENÍ OK.
To neznamená, že jsem hned nemocná a musím běžet k doktorovi. .. Ale možná pláče má duše..
A jednoznačně volá po pozornosti.
...
Dopřejme si čascpro sebereflexi a nahlédnutí dovnitř. Třeba teď. Beztak máte další minutu čas, když už čtete tento článek (nic ve zlém, já si toho moc vážím. 🙏 A taky tuším, že ještě minuta Vás nezabije).
Dočtěte, zavřete si oči a jen buďte.
Jak?
Nastavím si časovač na budíku na minutu.
Odložím mobil.
Zavřu si oči.
Nadechnu.. vydechnu..
A pozoruji.
Ony přijdou myšlenky a pocity.
Nemusíme je hned řešit.
Můžeme je pozorovat jako mraky plující po obloze
Dovolme si to NIC - jen zavřené oči. To je celé, co musíte. Nic víc. Vydržet minutu.
Jdete do toho se mnou? 😊
Krásné dny.
Nela
PS - určité procento žen si řekne, že je to zbytečný, a scrolujou na další článek. Paradoxně to jsou právě ty ženy, ti lidi, kterým by ta minuta prospěla nejvíc.
Často se boji právě onoho ticha, toho NIC, co nastane.
Jejich mozek neví, co s nic dělat a pokládá si otázku "nic.. a co teď?" A jakoby nic neznali.
Nebo si řeknou, že je to přeci zbytečné, aby měli zavřené oči minutu. Pche, takové jednoduché.
Opravdu?
Kdyby bylo, proč by do toho nešel každý?
Místo dalších 5 minut scrolování dalšími a dalšími příspěvky, podněty do naší hlavy.
Protože to na první pohled nevypadá jako výkon. A to náš mozek přeci nechce. Potřebuje výkony. (..Opravdu? 🤔🧐)
ZPOMALIT. To je onen cíl.
