ta_mista_na_zemi

01/04/2021

12/28/2020

Bodie je zaniklé město ve Spojených státech amerických. Nachází se v okrese Mono County na východě Kalifornie, nejbližším sídlem je Bridgeport. Je obklopeno pohořím Bodie Hills a má nadmořskou výšku 2554 metrů.Zlatokopecký tábor zde založil v roce 1859 W. S. Bodey, podle něhož bylo místo pojmenováno. Díky bohatým nalezištím zlata zde po roce 1876 vyrostlo město, které mělo na vrcholu slávy až sedm tisíc obyvatel. Byla také vybudována železnice do Mono Mills. Bodie mělo šedesát pět saloonů a bylo proslulým centrem hazardu a prostituce, míra pouliční kriminality patřila k nejvyšším v zemi.

Po vyčerpání ložisek v osmdesátých letech 19. století se začalo Bodie postupně vylidňovat. V roce 1910 se zde uvádí 698 obyvatel. Roku 1932 bylo město poškozeno velkým požárem. Za druhé světové války byl kvůli ztrátovosti uzavřen poslední důl a také byla zrušena místní pošta. Sčítání v roce 1950 uvádí město jako opuštěné.

V Bodie se díky suchému horskému vzduchu zachovalo 170 dřevěných budov z období zlaté horečky. Město bylo v roce 1961 vyhlášeno National Historic Landmark jako ukázka života na Divokém Západě a stalo se turistickou atrakcí, která přiláká ročně okolo 200 000 návštěvníků. @ Bodie, California

12/28/2020

Ozjorsk (/azjorsk/, rusky Озёрск) je uzavřené město v Čeljabinské oblasti Ruské federace. Dnes má přibližně osmdesát tisíc obyvatel.

Úroveň služeb ve městě je poznamenána nedostatkem zdravotnického personálu.

Hlavní příčinou zvýšené úmrtnosti jsou onkologická onemocnění. Z hlediska výskytu rakoviny je Ozjorsk na prvním místě v Čeljabinské oblasti a na třetím v rámci celé Ruské federace.Uzavřeným městem je kvůli blízkosti kombinátu pro zpracování radioaktivních materiálů Majak, který zaměstnává zhruba patnáct tisíc lidí.

12/28/2020

Karačaj (rusky Карачай) je malé jezero na jižním Uralu v centrálním Rusku. V roce 1951[2] začal jezero využívat Sovětský svaz jako odkladiště pro radioaktivní odpad z jaderného kombinátu Majak, který se nachází v blízkosti města Ozjorsk (v rámci utajení pojmenovaného Čeljabinsk-40).Podle zprávy Worldwatch Institute (se sídlem ve Washingtonu, D.C.) o jaderném odpadu je jezero Karačaj nejvíce znečištěné místo na Zemi.[3] V jezeře je nahromaděno asi 4,44 exabecquerelů (EBq) radioaktivity na méně než 1 čtvereční míli vody,[4] včetně 3,6 EBq z cesia 137 a 0,74 EBq ze stroncia-90.[2] Pro srovnání, Černobylská katastrofa vydala od 5 do 12 EBq radioaktivity na více než tisíc čtverečních mil. U sedimentu ze dna jezera se odhaduje, že se skládá téměř výhradně z vysoce radioaktivního odpadu do hloubky zhruba 3,4 metru.

Podle zprávy Worldwatch Institute (se sídlem ve Washingtonu, D.C.) o jaderném odpadu je jezero Karačaj nejvíce znečištěné místo na Zemi.[3] V jezeře je nahromaděno asi 4,44 exabecquerelů (EBq) radioaktivity na méně než 1 čtvereční míli vody,[4] včetně 3,6 EBq z cesia 137 a 0,74 EBq ze stroncia-90.[2] Pro srovnání, Černobylská katastrofa vydala od 5 do 12 EBq radioaktivity na více než tisíc čtverečních mil. U sedimentu ze dna jezera se odhaduje, že se skládá téměř výhradně z vysoce radioaktivního odpadu do hloubky zhruba 3,4 metru.

Úroveň radiace poblíž místa kde byly radioaktivní odpadní vody vypouštěny do jezera byla v roce 1990 600 rentgenů za hodinu (přibližně 6 Sv/h), což je smrtelná dávka pro člověka během pouhé hodiny, jak popsala zpráva Natural Resources Defense Council (se sídlem ve Washingtonu, D.C.).

12/28/2020

Majak (rusky: Маяк) je kombinát pro zpracování radioaktivních materiálů vybudovaný poblíž města Ozjorsk (Озёрск) v Čeljabinské oblasti v bývalém SSSR, dnes v Rusku.V závodě došlo 29. září 1957 k technogenní havárii s rozsáhlým únikem radioaktivních materiálů do okolí, zejména do řeky Teča (Теча). Havárie vznikla v důsledku tepelné destrukce zásobníku vysoce radioaktivního materiálu (pravděpodobně koncentrátu kobaltnatých solí) v důsledku poškozené chladicí soustavy a materiál proniknul až do vodoteče.Majak byl postaven v letech 1945 až 1948 v rychlosti a v naprosté tajnosti spolu s městem Ozjorsk vězni z pracovního táboru Gulagu, který ležel na místě dnešního Ozjorsku, jako součást sovětského jaderného programu. Závod se tehdy jmenoval Kombinát číslo 817 (Комбинат № 817) (do roku 1967) a město Základna-10 ( База-10). 19. června 1948[2]zde spustili první ruský reaktor A-1 (přezdívaný Annuška (Аннушка), který vyrobil i palivo pro první ruskou atomovou bombu RDS-1.

Během provozu závodu se zde stalo množství havárií a nehod, které značně znečistily okolí. Nejhorší z nich byla havárie v roce 1957 se stupněm vážnosti 6 na 7dílné stupnici jaderných havárií INES.

Před rozpadem SSSR závod zaměstnával přes 25 000 lidí, ale dnes má již pouze okolo 14 000 zaměstnanců.Od roku 1948 odkdy je závod v provozu se zejména v prvních letech vypouštělo hodně radioaktivní odpadní vody, občas přímo využité na chlazení jaderného paliva do místní řeky Teča. Nebezpečný odpad se tak ukládal do půdy na břehu. Obyvatelé byli vystaveni záření a požití radioaktivních izotopů (jako např. 90Sr). Největší znečištění probíhalo během let 1950 a 1951.[3] Břehy řeky obývalo cca 100 000 lidí. Pro omezení šíření nuklidů byly na řece Teča vybudovány dvě přehradní nádrže – objekt N10 v roce 1956 a objekt N11 v roce 1960. Tyto dvě nádrže spolu s třemi již existujícími obsahují odhadem aktivitu 2×106 Ci. Dnes se vynakládají velké zdroje na jejich likvidaci. Je zajímavým faktem, že nehledě na přítomnost radiační stopy a samotného zpracovatelského podniku je radiační pozadí v Ozersku nižší, než Čeljabinsku, Jekatěrinburgu nebo v Moskvě a pohybuje se v hodnotách kolem 80–100 nSv/hod.