20/12/2025
🌱 Pomáhají dětské skupinky růstu odolnějších dětí?
Máme na stránkách Neufeld Institutu CZ/SK skvělý článek: Socializace: proč rané vzdělávání nepomáhá.
Tady budu psát o tom, proč rané vzdělávání nepomáhá nejen socializaci, ale ani odolnosti. Vlastně bych to možná zobecnila a řekla, že rané vzdělávání obvykle dítěti nepomáhá. Pomáhá ale rodičům vrátit se do práce. Nebo si odpočinout. Nebo udělat domácí práci, pokud nemají jinou výpomoc. To jsou důležité důvody pro rodiny, které ty peníze nebo hlídání prostě potřebují.
Ale problémy dítěte dětská skupinka sama o sobě neřeší – s výjimkou případů, kdy rodiče z nějakého důvodu nejsou schopni naplnit vazbové potřeby dítěte (zanedbávání, zneužívání apod.). A i tehdy pouze za předpokladu, že jsou potřeby vazby dítěte skutečně naplněny ve skupince, což také není zaručeno.
Vrátím se ale k původní otázce. Proč jesle, dětská skupinka, školka nebo škola nedělají dítě odolnějším – a proč to někdy může působit spíš opačně?
Čím je dítě menší, tím náročnější je pro něj pravidelný pobyt mimo rodinu. To platí pro všechny děti po prvním půlroce života, kdy vazba začíná být exkluzivní pro ty, na které se dítě již navázalo. Vazba se pak postupně vyvíjí a posiluje. Psycholog Gordon Neufeld to krásně popsal ve svém modelu šesti kořenů vazby.
Pokud jsou podmínky příznivé, vazba se plně vyvine zhruba kolem šestého roku života (někdy i později). Teprve tehdy je dítě schopno „držet se rodiče na dálku“ a trávit čas s cizími lidmi nebo s lidmi, na které není silně navázané.
Než se to stane, potřebuje dítě být v přítomnosti dospělého, ke kterému má silnou a bezpečnou vazbu. Jinak bude ve stresu.
Například v Izraeli, kde děti běžně nastupují do jeslí mezi 3,5 měsíci a jedním rokem věku, pokud se rodiče nerozhodnou jinak, se soukromé jesličky nazývají Mišpachton. Toto slovo vychází z hebrejského mišpacha, což znamená rodina. Už samotný název naznačuje snahu o rodinné prostředí. Děti jsou obklopené vřelostí a láskou, hraje se s nimi a pečuje se o ně. Vztahy se navazují téměř jako v rodině.
Bohužel ne vždy jesle a dětské skupiny fungují tímto způsobem. To pak znamená, že vazbové potřeby dětí nejsou naplněny, což vyvolává stresovou reakci, jak popisují výzkumy.
Díky práci psychologa Gordona Neufelda víme, že odolnost se nebuduje skrze pravidelné emoční otužování a vystavování stresu. Odolnost se buduje tehdy, když dítě může cítit své emoce – zejména marnost, smutek a truchlení – místo toho, aby si kolem svého srdce muselo stavět zdi.
Za zdmi zůstává dítě velmi křehké a zároveň nemůže naplnit svůj vývojový potenciál. Ve vězení se nemůžeme zdravě vyvíjet. Děti potřebují vnitřní měkkost, která jim dává skutečnou vnitřní sílu – sílu nejen přežít nepříznivé okolnosti, ale také díky nim růst a vzkvétat.
Jakékoli vystavování malého dítěte stresu bez přítomnosti vřelé dospělé osoby, se kterou má dítě silnou a bezpečnou vazbu, nepomáhá budovat odolnost – ale jen zdi. A to je pravý opak toho, co si pro své děti přejeme.
Někdy zdi budí dojem, že je dítě velmi samostatné, nikoho nepotřebuje a ve skupině nebo ve školce je úplně v pohodě. Dítě s měkkým srdcem naopak může působit nejistě, když je mimo kontext vazby.
Z dlouhodobého hlediska ale právě vývoj kapacity navazovat vztahy a schopnost cítit smutek dovede dítě k naplnění jeho potenciálu – stát se samostatnou, odolnou osobností, která dokáže zvládat i ty nejvíce nepříznivé situace.
Na závěr bych ráda doplnila, že o potřebách dětí se mohou rodiče i profesionálové dozvědět více na naší konferenci v Praze v březnu, přímo od samotného Gordona Neufelda. Šťastná rodina, šťastná společnost - Thriving Family, Thriving Society
Autorka: Lina Vizelman
Fotka: Elly Ch.
