Nakladatelství TITANIC

Z připravované monografie ALBERTO (Vojtěch Frič)(1882–1944)

24. 12. 1904, Kežári – hlavní vesnice Bororů, Mato Grosso, Brazílie
Ke slavnosti zvané "maridó" mi byly přineseny součástky slavnostního kroje, abych se jí mohl účastnit „slušně oblečen“. Natřeli mě černou pryskyřicí a polepili peřím. Kolem krku a kolem boků jsem měl složené palmové listy. Kromě velikého diadému "parikó" z arařích ocasních per, ukončených labutěnkou, sestávala výstroj z dvou pod sebou zavěšených párů drápů velice vzácného a skoro vymřelého pásovce Dasypus gigas, z páru chřastaček, zhotovených z tykve, a několika náramků z barevných peříček. Později dostal jsem k tomu ještě emblémy náčelnické, a to korunku z jaguářích drápů a na prsou zavěšenou ozdobu z tesáků téhož dravce. Trochu obtíží dělalo oblečení "bá", jediný proužek palmového listu, který Borórové považují za oblek (vše ostatní jsou pro ně jen ozdoby) a který se pohodlně vejde do sirkové krabičky. Nemohu říci, že by "bá" byl oblek pohodlný, i když chrání, aby klíšťata nevnikla do nejchoulostivějších míst. Snad nebyl na mne dobře „střižen“. Na fotografii není vidět, protože fotografie – povede-li se – bude určena pro Evropu. Oblékl jsem se tedy raději do svých šatů. Obětoval jsem jednu z posledních tří fotografických desek, ač bylo mnoho zajímavějších a důležitějších objektů, protože to je pro mne osobně důležitá upomínka na dobu, kdy jsem získal přátelství oněch volných lidí. Získal jsem nejen přátelství jednotlivců, ale důvěru všech, a ta mi umožnila účastnit se nejen nábožensko-politických slavností, ale i pozorovat mnohé z intimního života Borórů. (...)

úvodní a stále platná slova z naší knihy
https://www.kosmas.cz/knihy/234224/brasilia-mesto-sen/
Jean-Paule, díky za krásnější život

Dokud neuvidíte, můžete si číst :-)
https://www.kosmas.cz/knihy/243683/cerwuis-aneb-z-pacheka-do-pacheka-oklikou-pres-stredni-evropu/?gclid=Cj0KCQiAhP2BBhDdARIsAJEzXlH6eRKqOJOiIL43PRLYrzzZHc8-wq5jGvlw_EqNRZqWLcKggCJWVxEaAoaMEALw_wcB

Smutná zpráva z Brazílie: 12. února zemřel jeden z největších fotografů jihoamerického kontinentu LUIS HUMBERTO (1934-2021). Setkání s ním při přípravě naší knihy BRASÍLIA-MĚSTO-SEN (kde jsou publikovány některé jeho snímky - jeden z nich v záhlaví této stránky) je nezapomenutelné - nemocný starý muž, ale tak šarmantní a inspirativní. Jeho přítel-básník Nicolas Behr o něm napsal: "Fotograf, jehož osobní příběh splývá s příběhem města Brasília. Spoluzakladatel univerzity, kde učil. Pracoval ve velkých novinách a časopisech a během vojenské diktatury jeho jediná fotografie a jeho kritické oko často vydaly za celou reportáž. Očitý svědek historie, sžíravý a ironický kronikář. Ale co fotografoval nejraději a v čem byl nejvýmluvnější, byla vždy jeho rodina. Přetvářel banalitu v umění… Luis Humberto."

Luis Humberto | Enciclopédia Itaú Cultural Biografia Luis Humberto Miranda Martins (Rio de Janeiro RJ 1934). Fotógrafo. Formado em arquitetura, em 1959, pela Faculdade Nacional da Universidade do Brasil (atual Universidade Federal do Rio de Janeiro), integra a equipe de professores que funda a Universidade de Brasília em 1962, na qual lec...

Indián z kmene Čamakoko se sestrou cestovatele A. V. Friče a jejími dětmi na zimní projížďce v Týně nad Vltavou. Leden 1909. Fotografie, které provázejí Fričovy vzpomínky ČERWUIŠ aneb Z PACHECA DO PACHECA OKLIKOU PŘES STŘEDNÍ EVROPU, dokreslují příběh, který se skutečně stal, i když mnohdy zní neuvěřitelně...

https://www.kosmas.cz/knihy/243683/cerwuis-aneb-z-pacheka-do-pacheka-oklikou-pres-stredni-evropu/ (též jako e-kniha)

"Tiše v parku ve stínu velkoměsta
dosedl kostelík z karpatského těsta"
napsal David Vávra o dřevěném kostelíku sv. Michaela na pražském Petříně v naší knize DROBNÉ PERLY ČESKÉ ARCHITEKTURY.
28. října 2020 tento drobný klenot, pocházející Medvedovců u Mukačeva, shořel. Pražský primátor slibuje sbírku na jeho obnovu a "čeští" Ukrajinci nabízejí, že ji provedou. To by bylo hezké a symbolické. Kostelík byl v roce 1929 dárkem podkarpatského lidu k 10. výročí podpisu tzv. saintgermainské mírové smlouvy, podle níž se Podkarpatská Rus stala autonomní součástí nově vzniklého Československa.
https://www.kosmas.cz/knihy/175385/drobne-perly-ceske-architektury/

Kapitola z knihy Drobné perly české architektury (Pavel Frič–Jiří T. Kotalík–David Vávra):
Hřbitovní arkády Albrechtice nad Vltavou
"Smrti, smrti! Tys hladová, kdy se jednou nasytíš!"

Malebný kostel sv. Petra a Pavla nad vesnicí skrývá mezi svými zdmi fragmenty románských nástěnných maleb z druhé čtvrtiny 13. století. Hlavní atrakcí je ale zdejší hřbitůvek. Jeho ohradní zeď je členěná pravidelnými výklenky lichých arkád tvořených masivními dvojicemi sloupů a oblouky krytými prejzy s železným křížkem ve vrcholu. V každé nice namaloval František Mikula z Jinína u Strakonic (nepříliš zvládnutou technikou chiaroscurové malby imitující v jednom barevném tónu trojrozměrnou plastiku) náhrobník se svatým patronem či náboženskou scénou a místní farář Vít Cíza k tomu přidal rýmovanou vzpomínku na nebožtíkovu profesi, život či způsob smrti. První kapličky nechal duchovní postavit pro svou zesnulou maminku a sestru v roce 1841, pak se přidal mlynář, rychtář, postupně následovaly další a další kapličky, vždy v trojici, aby se lépe vyjímaly. V roce 1847 jich už bylo 72 a do roku 1854 vzrostl jejich konečný počet na 105 (ty, které byly připojeny po obvodu kostela, se nezachovaly). Také pan farář se dočkal kapličky (zemřel v roce 1864), a to s výjevem Poslední večeře Páně. Výjimečné písmácké a malířské dílo vytvářející idylický obraz vesnického hřbitova zůstalo zachováno díky hrdosti místních obyvatel na jejich „světový unikát“. Poslední komplexní obnova proběhla v roce 2007 za podpory obce a památkových grantů. Údržba hřbitova je dlouhodobou a kontinuální aktivitou hodnou úcty, zvláště v dnešní době bez vyhraněného respektu k tradicím a památce i předků.

Farář Vít Cíza navrhl
hroby ve tvaru arkád
Na cestu záhrobím
ať překoná se bázeň
každému souvěrci složil báseň
(David Vávra)

Zamkli jsme se doma, podzim, prší. Dušičky na krku... Což knižní výlet? Jako titulní na této stránce jsou hřbitovní arkády v Albrechticích nad Vltavou. Kapitolka o nich v knize začíná epitafem z náhrobku jejich zakladatele, faráře Cízy: "Smrti, smrti! Tys hladová, kdy se jednou nasytíš!"
Dotisk našeho bestseleru:

Drobné perly české architektury - Pavel Frič, Jiří T. Kotalík, David Vávra | Kosmas.cz - internetové knihkupectví Výtvarně výrazná kniha postavená na barevných fotografiích Pavla Friče, krátkých výstižných textech historika umění Jiřího T. Kotalíka a rýmovaných postřezích architekta Davida Vávry.

Brazilské hlavní město slaví 60. výročí. Nese i českou stopu Na zeměkouli nenajdete město, které by vzniklo jako Brasília: celé jej postavili během tří let na vyprahlé centrální Brazilské vysočině. Moderní velkoměsto, které za svou realizaci vděčí prezidentovi s českými kořeny, Juscelinu Kubitschekovi, můžete poznat i díky publikaci ...